Počet nakažených klesá, Itálie měla ve čtvrtek přírůstek 840 nově nakažených. Ve Španělsku ke stejnému dni přibylo zhruba 3349 případů, tedy o zhruba 2500 víc. V čem tkví zázrak toho, že se země dokázala po náročných měsících dostat na přírůstek, o němž by si mohly jiné země nechat jen zdát?
Pořádek musí být už při přistání
Letadlo se silným nárazem dosedne na přistávací dráze v italském Bergamu a několik lidí neudrží polohlasné zalknutí se. Jedeme ještě několik metrů po ranveji italského letiště: konkrétně města, které bylo považováno za jedno z největších epicenter zákeřného koronaviru. Načež se z reproduktorů ozve hlas pilota.
  |
Ten cestujícím několikrát zopakuje, že během výstupu mají, vzhledem k nařízení místní vlády, vystupovat řadu po řadě. Teprve až z letadla vystoupí řada před námi, můžeme se začít zvedat. „Tímto opatřením chceme docílit pravidelných rozestupů, které zamezí šíření nákazy,“ dodá. Letušky pak pro jistotu ještě jednou projdou celé letadlo a každé řadě zopakují, česky i anglicky, aby lidé toto nařízení skutečně dodržovali.
Polovina obyvatel koronavirem těžce zasaženého Bergama má protilátky na covid-19 |
Jakmile však ztichnou motory, dav v letadle se poměrně jasně rozdělí na dva tábory: Čechy, kteří jedou na letní dovolenou a Italy, kteří se vrací domů. Domácí zůstávají povětšinou sedět, zato čeští cestovatelé vystřelí vzhůru, aby si co nejdřív vyndali svá příruční zavazadla a byli u východu - čest výjimkám. Rozčilené letušky za nimi hned utíkají a napomínají je, z reproduktoru se ozývá hlas pilota, který tyto jedince znovu upozorňuje, aby se posadili a vyčkali na moment, až na ně přijde řada.
Během cesty z letiště, kde jsou stejně jako v Praze roušky či respirátory povinné, se pro druhou snídani zastavuji v malém lombardském městě. Pravidelná letadla, která již obnovila svůj provoz na letišti, totiž přistávají něco málo po sedmé hodině ranní.
Místní jsou disciplinovaní
Procházím město, kde napříč tomu, že venku roušky povinné nejsou, je jen minimum lidí bez nich. V kavárně a dalších prostorách je nosí všichni, to už je ale podle italské vlády povinností. Přestože mnoho lidí sedí na zahrádkách, roušky mají neustále za jedním uchem zastrčené a jakmile dojedí, znovu je nasazují. Pokud jdou do vnitřních prostor, byť jen na toaletu, znovu je automaticky nasazují. A to jsem si myslela, že Italové nedokážou respektovat pravidla, hlavně pak ta, která jim stanoví vláda.
„Nechceme si znovu projít karanténou, která nás zasáhla během března a dubna,“ osvětluje mi vzorné chování Stefano Cronst, trentinský turistický manažer. Během těchto měsíců lockdownu totiž nesměli občané z domu, nakupovat potraviny mohl jen jeden člen rodiny.
Italka z Bergama: Umíráčky slyšíme denně, kostely jsou plné rakví |
Během nejhoršího období byly nemocnice plné nakažených. „Každý den v šest večer zazněly z rádia počty obětí, které vyhlašoval Červený kříž. Byla to velmi smutná a emočně náročná část dne,“ říká mi dvaadvacetiletá studentka z Milána Chiara Magriniová.
Mentalita Italů se podle místních velmi změnila. Koronavirus pro ně byla zkušenost, kterou už si znovu projít nechtějí. Přestože jsou nyní pravidla uvolněnější a lidé nemusí nosit roušky všude, většina z nich je i přes vyšší teploty nosí.
Veškeré prostory hotelových i restauračních zařízení jsou několikrát denně kompletně dezinfikovány a lidé si snaží držet odstupy navzdory tomu, že je nikdo nehlídá. Pozdravy podáním ruky, natož objetím, které je pro srdečné jižanské národy tak typické, jsou také dávnou minulostí. Pokud chcete být slušně vychovaní, jednoduše druhému člověku strčte do lokte.
