Někdejší mluvčí této polovojenské formace Jakup Krasniqi byl odsouzen rovněž na 25 let, šéf zpravodajské služby Kadri Veseli na 18 let a šéf operativy UÇK Rexhep Selimi na 13 let vězení, uvedla stanice RFE/RL.
Prokuratura pro 58letého Thaçiho i pro zbylé tři spoluobviněné žádala 45 let vězení, podle ní se dopustili válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Čtveřice bývalých vedoucích činitelů UÇK jakoukoliv vinu odmítla.
Čtveřice byla zproštěna viny v šesti bodech obžaloby týkajících se zločinů proti lidskosti. Soud konstatoval, že se žalobcům nepodařilo prokázat, že tyto činy byly součástí rozsáhlého a systematického útoku na civilisty.
Soud konstatoval, že 58letý Thaçi se „aktivně podílel na trestných činech a podněcoval je“. Shledal ho vinným z vražd 96 politických odpůrců z řad kosovských Albánců, Srbů a Romů a také osob označených za kolaboranty se srbskými bezpečnostními silami, které se odehrály během války v Kosovu a bezprostředně po ní. Odsouzen byl také za svévolné a nezákonné zadržování 385 osob, mučení 303 osob a kruté zacházení s přibližně 50 lidmi.
„Je to opravdu smutné rozhodnutí, nespravedlivé a nezasloužené vůči těmto čtyřem vůdcům,“ uvedl podle stanice RFE/RL po vynesení rozsudku v Haagu vicepremiér a ministr zahraničí Glauk Konjufca.
Albánský premiér Edi Rama na odsuzující rozsudek nad Thaçim a třemi dalšími vysoce postavenými členy Kosovské osvobozenecké armády (UÇK) zareagoval jediným slovem „Hanba“.
Thaçi je pro mnoho kosovských Albánců váženou osobností a samotný tribunál pro Kosovo je velmi nepopulární.
Na vyhlášení rozsudku v kosovském hlavním městě Prištině čekaly tisíce lidí, mnozí s vlajkami a symboly UÇK. Na centrálním náměstí byla nainstalována obří obrazovka přenášející dění ze soudní síně v Haagu. Samotný verdikt lidé vypískali a skandovali „Thaçi, Thaçi“, zatímco někteří propukli v pláč. Jeden billboard ukazoval tváře Thaçiho a dalších tří obžalovaných s nápisem: „Ve jménu lidu jste prohlášeni za nevinné“.
Několik demonstrantů se v reakci na rozsudek s Thaçim pokusilo v Prištině vniknout do areálu mise EULEX. Potyčky s policií nastaly také v Haagu.
 |
Rozsudek je důkazem odpovědnosti lídrů Kosovské osvobozenecké armády (UÇK) za zločiny spáchané na Srbech, uvedl naopak srbský ministr vnitra Ivica Dačić. Uvedl, že rozsudek je „právním důkazem“, že nejvyšší političtí a vojenští představitelé UÇK nesou osobní odpovědnost za „zvěrstva, vraždy, únosy a brutální mučení“ Srbů v Kosovu. Podle něj jde také o potvrzení, že UÇK, kterou tvořili především kosovští Albánci, byla „zločineckou a teroristickou organizací“.
Nevypočitatelný „Had“
Thaçi patřil k vůdcům povstalecké Kosovské osvobozenecké armády (UÇK), která v 90. letech minulého století bojovala proti bělehradskému režimu s cílem odtrhnout Kosovo od Srbska.
V dubnu 2016 se stal prezidentem Kosova, jehož nezávislost nyní uznává 110 ze 193 členských států OSN, včetně Česka. Nezávislost někdejší jihosrbské provincie neuznává kromě Bělehradu mimo jiné i pět členských států Evropské unie: Slovensko, Rumunsko, Kypr, Řecko a Španělsko.
Muž přezdívaný Had – prý kvůli nevypočitatelnosti i kvůli tomu, že dokázal neustále unikat srbské policii – se stal jednou z hlavních postav kosovského hnutí za nezávislost.
Představoval jeho agresivní a násilnou podobu, která při cestě za svým cílem neváhala používat zbraně, na rozdíl od Ibrahima Rugovy, který prosazoval nenásilný odpor proti režimu srbského prezidenta Slobodana Miloševiče. Koncem 90. let během bojů v Kosovu podle některých zdrojů Hashim Thaçi fyzicky likvidoval své odpůrce a mučil zajatce.
Thaçi v sobě ovšem v minulosti dokázal probudit diplomatické nadání, například když se začátkem roku 1999 zúčastnil mezinárodních mírových jednání na francouzském zámku Rambouillet. V jejich průběhu dokázal své spolubojovníky přesvědčit o kompromisní dohodě, která negarantovala nezávislost Kosova a ztroskotala teprve na vetu Bělehradu. Krach jednání pak vyústil v nálety NATO na Miloševičovu Jugoslávii, které v konečném důsledku vedly k nezávislosti Kosova.
Od dubna 1999 byl Thaçi několik měsíců premiérem „Kosovské republiky“, po rozpuštění jejích struktur zůstal vůdcem Demokratické strany Kosova (PDK). Od té doby působil kvůli volebním porážkám ze strany Rugovova Demokratického svazu Kosova (DSK) převážně jako opoziční lídr.
Jako šéf druhé nejsilnější politické síly se od jara 2006 aktivně účastnil také rozhovorů o budoucnosti Kosova a po vyhlášení nezávislosti v únoru 2008 byl sedm let premiérem. Od prosince 2014 do dubna 2016 pak působil jako ministr zahraničí.
Z prezidentského paláce do Haagu
Poté, co ho v roce 2016 parlament zvolil hlavou Kosova, už mu ale nacionalistická opozice vyčítala přílišnou vstřícnost vůči srbské menšině. V červnu 2020 prokurátor zvláštního tribunálu v Haagu obžaloval Thaçiho (a devět dalších lidí) z válečných zločinů a ze zločinů proti lidskosti, včetně téměř stovky vražd. Tento krok vyvolal v balkánské zemi napětí, Thaçi nepřímo obvinil mezinárodní justici z „přepisování historie“ a zrušil naplánované konzultace se srbským prezidentem Alexandarem Vučičem.
V listopadu 2020 nakonec Thaçi kvůli obviněním rezignoval, následně byl zatčen a přepraven do vazební věznice v Haagu, kde je dodnes. Krátce poté tribunál uvedl, že kosovský exprezident a další představitelé někdejší UÇK před svým zatčením ovlivňovali potenciální svědky.
Tribunál ve zprávě uvedl, že obvinění „aktivně umožňovali a podporovali ovzduší beztrestnosti a zastrašování“, neboť uplatňovali ohromný vliv na bývalé členy UÇK a na kosovskou společnost obecně.
Proces s Hashimem Thaçim začal v dubnu 2023, kromě něj čelili obvinění také někdejší mluvčí Kosovské osvobozenecké armády a později předseda kosovského parlamentu Jakup Krasniqi, šéf tajné služby uvnitř této organizace a později šéf hlavní kosovské opoziční strany Kadri Veseli a také vojenský velitel a pozdější ministr pro veřejný pořádek Rexhep Selimi. Všichni před soudem prohlásili, že se cítí být nevinní. Letos v únoru prokurátorka navrhla Thaçimu a dalším třem obviněným tresty 45 let vězení.
Ovlivňování svědků
Obžaloba je vinila nejen ze 100 vražd domnělých spolupracovníků srbských bezpečnostních složek, politických oponentů a také Romů, ale také z týrání stovek lidí v přibližně 50 detenčních táborech spravovaných UÇK. Většina těchto obětí byli podle prokuratury etničtí Albánci.
Thaçi vinu odmítá s tím, že za války ani bezprostředně po ní neměl nad UÇK skutečnou moc a musel se podřizovat polním velitelům.
Celé vyšetřování i proces přitom provázejí podezření z toho, že Hashim Thaçi i další obžalovaní soustavně ovlivňují svědky. Už v prosinci 2023 Tribunál pro válečné zločiny v Kosovu nařídil, aby byly návštěvy bývalého kosovského prezidenta podrobovány kontrole a setkání v haagské věznici se uskutečňovala pod dohledem.
Žalobci nutnost zpřísnění vazebního režimu zdůvodnili nutností „reagovat na pokusy o ovlivňování svědků a maření jejich výpovědí a na další ohrožení integrity řízení“.
Letos v únoru pak zahájil haagský tribunál zvláštní proces kvůli maření spravedlnosti, a to odděleně od hlavní obžaloby. Podle žalobkyně Thaçi pověřil čtyři své bývalé spolupracovníky, kteří ho pravidelně navštěvovali ve věznici v Haagu, aby přesvědčili svědky, ať vypovídají v jeho prospěch.
„Všechny činy, z nichž je obviněn, měly jediný cíl: bránit a ohrozit řízení o válečných zločinech ve prospěch Hashima Thaçiho,“ uvedla prokurátorka, která měla na starosti i obvinění v procesu týkajícím se válečných zločinů.
Před lety se objevila také tvrzení, podle kterých byl Hashim Thaçi zapleten do ilegálních obchodů s lidskými orgány, které kosovští Albánci údajně během konfliktu koncem 90. let odebírali nejen zajatým Srbům, ale i krajanům, kteří nesouhlasili s praktikami povstalců. Mezinárodní vyšetřování opakovaně narazila na „solidní informace“ o zabíjení zajatců kvůli prodeji orgánů, nikdy se ale nepodařilo získat dostatečné důkazy k obvinění konkrétních osob.
Bývalý kosovský prezident se narodil 24. května 1968 v Srbici (albánsky Skënderaj) v centrálním kosovském regionu Drenica, který byl základnou albánského odporu vůči Srbům. Do něj se Thaçi zapojil již v mládí, začátkem 90. let byl jako posluchač historie na univerzitě v Prištině hlavou studentské unie. Krátce poté odešel do Švýcarska, kde v Curychu postgraduálně studoval dějiny jihovýchodní Evropy a mezinárodní vztahy. Už na jaře 1993 se zapojil do ozbrojených útoků na srbské policisty a poté rychle stoupal ve strukturách UÇK.
