Ženy s proutěnými košťaty, jež se pilně činí ve ušpiněných ulicích, nejsou v Samarkandu ničím neobvyklým. Přesto se druhé největší město Uzbekistánu o víkendu stalo svědkem neobyčejného výjevu, když si košťaty a hráběmi vyzbrojené ženy vzaly na paškál jinou, pro ně ještě palčivější špínu.
Desítky nespokojených zaměstnankyň radnice se v sobotu ráno shromáždily před jejím sídlem, kde se počaly hlasitě bouřit proti bezpráví. Protestovaly, že od května nedostaly výplatu, a dožadovaly se nejen svých peněz, ale rovněž toho, aby viníky pohnali k zodpovědnosti. Na místo brzy přispěchala asi dvacítka policistů, kteří se pokusili zasáhnout, avšak uklízečky proti nim tasily své pracovní propriety.
In #Uzbekistan, over 50 Street-cleaners in Samarkand gathered in front of mayor’s office demanding their 3 month overdue wages by @ozodlik
— Muhammad Tahir (@tahirmuh) 9. srpna 2016
‚Sami máme málo‘
Policie místo přímé konfrontace a chřestění pouty raději povolala hlavu místního odboru sociálních věcí Mamurjona Mušinova, jenž dorazil v doprovodu ředitele finančního úřadu a zástupce ústřední uzbecké banky.
Mušinov se v rozhořčených demonstrantkách nejprve snažil naladit strunu solidarity, když tvrdil, že radnice nemá peníze nejen na výplaty, neboť má sama málo. „Co můžeme dělat? V rozpočtu nejsou žádné peníze, žádné peníze nám (z ústředí) neposílají,“ stýskal si. Jeho hořekování však nepadlo na úrodnou půdu. „Všechny peníze jste utratili vy a vaši úředníci,“ opáčila bryskně jedna z protestujících.
‚Mě se nezbavíte.‘ Strhující příběh uzbecké Rusky, jež bojuje s bachaři i korupcí |
Ty ze střetu nakonec vyšly vítězně: policisté se drželi stranou a udolaní úředníci slíbili, že ženám zasloužené peníze vyplatí. O dva dny později se již uklízečky mohly radovat z květnové a červnové mzdy. Červencové by se měly dočkat v pátek, slíbil představitel radnice, který zároveň neopomněl zdůraznit, že Mamurjon Mušinov si musí hledat novou práci.
Jak upozornila uzbecká redakce stanice RFE/RL, jež o svérázném protestu informovala, liknavost mužů zákona zapříčinil s největší pravděpodobností fakt, že také oni v posledních letech toužebně vyhlížejí své opožděné výplaty.
První vlaštovky vzdoru?
A zdaleka nejsou sami. Na odměnu za odvedenou práci v Uzbekistánu marně čekávají nejen uklízečky a policisté, ale rovněž zaměstnanci bankovního sektoru, energetického průmyslu, a dokonce i státní správy. V zemi, kterou již 25 let řídí nekompromisní ruka autoritářského prezidenta Islama Karimova, si většina z nich protestovat netroufá.
Ojedinělé incidenty, jako právě popsaná rebélie uklízeček či násilné prosincové protesty u Taškentu kvůli nedostatku benzínu, však mohou signalizovat, že trpělivost Karimovovi podřízených občanů dostává první trhliny.
