LN: Co bylo hlavním důvodem, že Annegret Krampová-Karrenbauerová (AKK) neuspěla jako předsedkyně strany?
Především ztroskotala pro nedostatek autority. Dostala se do situace, kdy už ve straně nedokázala prosadit svůj názor. To pak brzdilo i její ambice stát se hlavní kandidátkou strany pro příští volby do Spolkového sněmu, a tím pádem i potenciální německou spolkovou kancléřkou. To, k čemu došlo v Durynsku, kdy v jisté chvíli čelila otevřené vzpouře vlastních regionálních poslanců, bylo pouze poslední kapkou.
Konec šéfky CDU je i selháním Merkelové, éra kancléřky se blíží ke konci, hodnotí německý tisk |
Paní Krampovou-Karrenbauerovou od samého počátku dost limitovalo, že neměla dostatečné zkušenosti s fungováním na celostátní úrovni, nemohla se opřít o potřebné sítě podporovatelů, neměla ani spřízněné novináře. Jako by pro ni byly Berlín a tamní vztahy příliš velkými sousty. Je třeba říct, že ti, co spoluvytvářejí politický život v metropoli, vždycky tíhnou k tomu pohlížet svrchu na někoho, kdo tam přišel zvenčí, z provincie. A Krampová-Karrenbauerová byla vždycky vnímána jako regionální politička z ani ne dvoumilionového Sárska.
Její velkou nevýhodou bylo, že když vedení CDU přebírala, byla strana už hodně rozdělená. Zvolila ji pouze těsná většina a během následujících měsíců skoro nedokázala tu druhou polovinu přesvědčit o svých kvalitách. Nehledě na to, že se jí nepodařilo vymanit se ze stínu její předchůdkyně, kancléřky Angely Merkelové.
LN: Až na výjimky mají skoro všechny německé politické strany na vedoucích pozicích západoněmecké politiky. Neukazují události z Durynska a volba tamního premiéra hlasy radikálů na nepochopení toho, jak uvažují východní Němci?
Ano, ale to je oboustranné. Obě části Německa mají odlišné historické zkušenosti, politické kultury a preference. Například CDU je vnitřně rozpolcená. Na východě má ve svých řadách mnoho lidí, kteří trpěli v letech komunismu a pro něž je proto nepředstavitelné zvednout ruku pro kandidáta strany, která je nástupkyni komunistů. Naopak se domnívají, že Alternativa pro Německo (AfD) se v mnohém shoduje s tím, co dříve prosazovala i samotná CDU: rodinné hodnoty, manželství definované jako svazek muže a ženy, určitá skepse vůči Bruselu a naopak sympatie vůči Rusku. Na západě tyto rozdíly nikdo nechápe. No a nesmíme zapomenout ani na postoj známý i z jiných bývalých komunistických zemí, který se staví negativně vůči všemu, co se jim někdo snaží nadiktovat.
LN: Kdo je podle vás favoritem na nového šéfa křesťanských demokratů?
Nejlepší vyhlídky má asi premiér Severního Porýní-Vestfálska Armin Laschet, pokud se rozhodne kandidovat. Jeho výhodou je, že má za sebou největší regionální organizaci a někoho takového prakticky nelze obejít. Zatím ohlásil zájem stát se předsedou strany bývalý šéf poslaneckého klubu Friedrich Merz, který ale v rámci CDU dost polarizuje; s Laschetem by se naproti tomu dokázali všichni nějak vyrovnat.
LN: Pokud by ale šlo o to, bodovat ve východním Německu a získat zpět voliče, kteří odešli k AfD, asi by byl favoritem Merz…
Souhlasím. Merz má několik výhod i nevýhod zároveň. K tomu prvnímu patří, že asi nenajdete v řadách CDU lepšího řečníka, který by dokázal strhnout posluchače. Dokáže vyhrocovat témata, a tím vyvolat emoce u politické konkurence, což zase zpětně vede k tomu, že se strana víc vnitřně semkne okolo svého předsedy. V nových spolkových zemích by mu za to určitě tleskali a pokud by nového předsedu vybírali všichni členové, určitě by byl favoritem. Jeho nevýhodou je, že by s ním měli problém sociální demokraté, s nimiž CDU vládne, o Zelených ani nemluvě. Takže Merzův koaliční potenciál je o dost nižší.
LN: A Laschet? Znamenalo by jeho zvolení, že by se na směřování strany téměř nic nezměnilo?
Dá se to předpokládat. Laschet je tváří liberálního křídla strany, v otázce migrace silně podporoval kancléřku Merkelovou. Zároveň ale jako zemský premiér prosazuje politiku tvrdé ruky v oblasti vnitřní bezpečnosti. To mu přináší body u konzervativnějších voličů. Takže názorové spektrum, které by Laschet případně dokázal oslovit, je o něco širší, než jak by tomu bylo u Merze.
