V pondělí se opět zhroutila kubánská rozvodná síť a obyvatelé se znovu ocitli na několik hodin bez elektřiny. Yenisey Taboadová je na výpadky zvyklá, přesto připouští, že ji situace stále více emociálně zasahuje. „Byli jsme bez vody mnoho dní, a bez vody se nedá žít,“ popisuje trudnou realitu obyvatel ostrova, který čelí blokádě ze strany Spojených států.
„Lidé dnes čekají na změnu. Bojí se války, bojí se bomb, ale zároveň potřebují, aby se něco stalo. Doufejme, že to proběhne co nejmírumilovněji, ale musí se to stát hned,“ říká žena, jejíž šestadvacetiletý syn se zúčastnil masivních protestů v roce 2021 a byl odsouzen ke čtrnácti letům vězení.
Maydelis Solano, jejíž domácnost byla bez elektřiny 30 hodin, otevřeně říká, že by se Washington měl odhodlat k akci právě nyní. „Naše naděje spočívá ve vládě Spojených států. Na ulicích od lidí slyšíte jen to, že chtějí, aby Trump na Kubě okamžitě zasáhl. Potřebujeme ho,“ dodává.
Šéf Bílého domu naznačil, že by USA mohly proti Kubě nasadit armádu. „Myslím, že budu mít tu čest získat Kubu. Ať už ji osvobodím, nebo získám, myslím, že bych mohl udělat cokoli, co budu chtít,“ prohlásil před novináři. Na otázku, zda skutečně použije sílu, tuto možnost nevyloučil.
Kubánský prezident Miguel Díaz-Canel kritizoval USA za to, že „téměř denně vyhrožují Kubě násilným svržením“, a slíbil, že „jakýkoli vnější agresor narazí na nedobytný odpor“. Zároveň však připustil, že Havana vede s Washingtonem diplomatická jednání. Ostrov aktuálně čelí přísné americké ropné blokádě.
Havana nabízí Američanům usnadnění podnikání pro americké společnosti a pro Kubánce žijící v zahraničí. Americký ministr zahraničí Marco Rubio, sám potomek kubánských exulantů, to však označil za nedostatečně „dramatické“ změny. „To problém nespraví. Budeme muset učinit velká rozhodnutí,“ uvedl.
 |
Co USA chtějí?
Deník The New York Times (NYT) s odvoláním na zdroje obeznámené s jednáním tvrdí, že USA tlačí na kubánské představitele, aby se zbavili prezidenta, přičemž další kroky chtějí nechat na kubánském lidu.
Podle NYT usilují Američané o otevření kubánské ekonomiky a její faktické přetvoření v klientský stát s cílem poskytnout symbolické politické zisky Trumpovi. Washington chce podle zdrojů dosáhnout podobného výsledku jako ve Venezuele, ovšem tentokrát bez přímého zapojení armády.
NYT podotýká, že takový scénář pravděpodobně neuspokojí konzervativní křídlo kubánských exulantů. Ti totiž požadují úplný konec komunistického režimu.
„Cílem Spojených států je vytvořit na ostrově natolik strašné podmínky, aby se lidé vzbouřili proti vládě,“ domnívá se kubánský novinář Daniel Montero. „O tom byly sankce vždycky. Jde o změnu režimu prostřednictvím hladovění.“
Na Kubě mezitím pokračují vzácné protesty. Na videích ze sociálních sítí jsou vidět obyvatelé bušící do hrnců a pánví, kteří požadují obnovení dodávek elektřiny. O víkendu dokonce demonstranti napadli kancelář komunistické strany v městě Morón.
Čínská hra
Krize na Kubě je zároveň příležitostí pro Čínu. Peking oznámil, že posílí svou podporu Havaně prostřednictvím nových energetických projektů se zaměřením na rozvoj obnovitelných zdrojů, především solární energie. Čína již na Kubě vybudovala 49 solárních parků a poskytla vybavení pro kliniky a domovy pro seniory. Odhaduje se, že kubánská produkce solární energie vzrostla z 5,8 procenta na začátku loňského roku na letošních březnových více než 20 procent.
„Čína vždy zastávala názor, že Latinská Amerika a Karibik jsou jednou velkou rodinou suverénních zemí a v žádném případě nemohou být zadním dvorkem jakéhokoli jiného státu,“ uvedl čínský velvyslanec Chua Sin s jasnou narážkou na americké vnímání západní hemisféry jako výhradní sféry vlivu USA.
Podle listu The Washington Post tímto způsobem Čína demonstruje svou dominanci v oblasti obnovitelných zdrojů. Peking dává najevo úmysl rozšířit své aktivity z Kuby i dále do regionu, v čemž mu pomáhá nejistota a rostoucí ceny fosilních paliv kvůli konfliktu na Blízkém východě.
Investice do solární energie poskytují Číně geopolitickou páku. Peking se dlouhodobě snaží profilovat jako záruka stability v protikladu k „hegemonickému“ jednání USA. Skutečnost, že svou pomoc rámuje jako humanitární misi, však naznačuje, že si Washington nechce znepřátelit více, než je nutné.
