Na první pohled to vypadá, že z revolučního patosu Fidelových compaňeros mnoho nezbylo: Kuba oficiálně uzná soukromé vlastnictví a volný trh, decentralizuje výkonnou moc, zavede princip presumpce neviny či podpoří zahraniční investice od dříve nenáviděných kapitalistických firem. Otáčí se tedy na Kubě kolo dějin?
Zřejmě ne tak docela. Způsob, jakým se obrysy nové kubánské ústavy dostávají na světlo, totiž naznačuje, že komunistické manýry přetrvávají. Poslanci kubánského parlamentu o konstitučním návrhu v neděli sice hlasovali, ale šlo zjevně o ryze formální akt, neboť mezi více než 600 zákonodárci se nenašel nikdo, kdo by byl proti.
A ačkoli téma nové ústavy je na Kubě hojně diskutované jak v politické rovině, tak mezi řadovými občany, jedná se do značné míry o debatu ve tmě. Zcela v duchu tradic komunistických režimů totiž konstituce dosud nebyla zveřejněna a úryvky z ní se dostaly na veřejnost pouze prostřednictvím listu Granma, oficiálního deníku Komunistické strany Kuby.
V kategorii „každodenní život“ zvítězil snímek z Kuby, která pláče pro Fidela Castra.
Ani formální demontáž komunismu se hned tak konat nebude. Z návrhu nové ústavy sice vypadl paragraf o „budování komunismu“ jako hlavním cíli režimu, což je silný symbol. Podobně se jako podstatná změna jeví i zřízení funkce předsedy vlády, který bude sdílet moc s prezidentem, a ustavení pozic regionálních guvernérů. Systém jediné politické strany – té komunistické – na Kubě ale zůstane zachován a nová ústava výslovně hovoří o vedoucí úloze strany ve společnosti. Podle Granmy je socialismus nezměnitelný a Kuba se „nikdy nevrátí ke kapitalismu“.
Zatímco formální znaky režimu zůstanou zachovány, hlubší posuny přinese ústava v rovině ekonomické a sociální. Změny jsou ale zčásti vynucené neveselou hospodářskou situací na ostrově, kterou v posledních letech ještě zhoršil kolaps Venezuely, nejbližšího spojence Kuby a dodavatele laciné ropy. Uznání soukromého vlastnictví de facto legalizuje aktuální stav – již nyní se toleruje drobné podnikání či prodej bytů.
„V posledních dvou letech se toho na Kubě změnilo tolik, že řada věcí je teď technicky neústavních, a tím to dají do pořádku,“ potvrdil listu The New York Times Ted Hanken, profesor latinskoamerických studií na newyorské Baruch College.
V sociální oblasti má nová ústava zavést mimo jiné zákaz diskriminace kvůli etnickému původu nebo umožnit sňatky osob stejného pohlaví. U posledního bodu se ale v zemi, kde většina obyvatel i přes státní restrikce vyznává katolickou víru, očekává odpor.
Velkou neznámou je, zda režim pod novým prezidentem Miguelem Díaz-Canelem (do úřadu nastoupil letos v dubnu) povolí alespoň nějakou politickou liberalizaci – o té v dosud zveřejněných částech ústavy není řeč. V současnosti kubánský režim stále pronásleduje politické oponenty, aplikuje tvrdou cenzuru médií či omezuje přístup k internetu. Podle organizace Human Rights Watch se sice počet politicky motivovaných zatčení v roce 2017 oproti předchozím letům značně snížil, přesto bylo takových případů dokumentováno přes čtyři tisíce.
Rozhodne lid
Návrh nového základního zákona země bude nyní veřejně debatován (jak přesně, to dosud není jasné) a do konce roku by o něm mělo rozhodnout referendum. Vzhledem k faktickému monopolu státních médií je konečný souhlas více než pravděpodobný, ale poměr hlasů může být důležitým indikátorem toho, jak moc kubánský režim popuštěním otěží riskuje.
Na rozdíl od hlasování v parlamentu se totiž výsledek sto ku nule v referendu očekávat nedá. Rétorika současného kubánského prezidenta však tváří v tvář nejistému výsledku zůstává optimistická. „Přímá účast lidí na rozhodování o ústavě dokazuje, že kubánská revoluce je založená na opravdové demokracii,“ věří Díaz-Canel.
