Dvouletá fenka se stala jednou z mnoha obětí závodu o dobytí vesmíru. I když oficiální sovětská místa tvrdila, že zemřela milosrdnou smrtí, neboť byla ve svém kosmickém příbytku uspána, skutečnost je jiná – kabina se začala brzo po startu zahřívat, teplota rychle překonala čtyřicítku a zhruba sedm hodin po startu Lajka shořela zaživa. Lídr Sovětského svazu Nikita Chruščov údajně Lajku nelitoval – sám nikdy žádného psa neměl.
Jako první se před 60 lety do vesmíru dostala fenka Lajka. Během letu zahynula |
Sověti věděli, že Američané, jejich největší soupeři v dobývání kosmu, se od roku 1949 pokoušejí o historický průlom –vypuštění prvního živého tvora do vesmíru. A že na tuto misi připravují opici. V Moskvě zvolili psy. Udělali dobře. Opice se ukázaly být nervózní až hysterické, naopak psi byli oddaní a snášeli v klidu i velká příkoří. Volba padla na odolné pouliční křížence, kteří dokázali po generace snášet surové podmínky. V moskevských dvorech jich odlovili desítky a podle speciálního klíče vybírali ty nejvhodnější. Přednost dostávaly fenky –jsou hodnější, trpělivější a poslušnější.
Psí kosmonaut nesměl být podle sovětských biologů od ocasu po čenich delší než 43 centimetrů, vyšší než 35 centimetrů a těžší než šest kilogramů. A měl být hezký. Počítalo se s tím, že psí tvářička zaplní první stránky světových novin.
Psi procházeli tvrdým tréninkem
V zimě 1950 začaly v Institutu letecké a kosmické medicíny první tréninky s odlovenými psy. Vědci je zvykali na vibrace, ohlušující randál motorů, přetížení, nízký tlak, stravování se z automatů a především na život o samotě.
Pak přišly lety – nejdříve do výšky několika set kilometrů v raketách, od kterých se oddělovaly moduly se psy a s pomocí padáků se občas podařilo dostat zvířata zpět na Zemi. Ve stavu beztíže obvykle strávila pár minut. Byl to první důkaz, že živý tvor může něco takového vydržet. Mnoho psů ale při těchto experimentech zahynulo.
Skafandr Lajky vystavený v moskevském muzeu.
V roce 1957 přišel konečně čas orbitálních letů do vesmíru. Čtvrtého října Sověti vyvolali světovou senzaci, když se jim povedlo dostat na oběžnou dráhu první družici. Už 12. října netrpělivý a v otázkách vědy negramotný Nikita Chruščov, posedlý soutěžením s Američany, přišel za hlavním konstruktérem kosmických raket Sergejem Koroljovem a požádal ho, aby vymyslel „něco efektního k 40. výročí existence sovětské moci“.
Filmové premiéry: Před soudem stojí Milada Horáková, Lajka letí do vesmíru |
A byl rozhodnuto – je možné zkusit psa dostat na oběžnou dráhu a chvíli ho tam nechat kroužit. Volba padla na Lajku. Připravovány byly původně tři psí kosmonautky, jenže se ukázalo, že Albína je březí a Mucha se namísto úsměvu do objektivu šklebila.
Lidé předem věděli, že Lajku na Zemi vrátit nedokážou – tehdy to prostě ještě neuměli. Ale věřili, že bude létat kolem Země celý týden. Jenže kabina aparátu se začala nepředvídatelně zahřívat, až se doslova roztavila. A pes s ní. Nakonec družice shořela v atmosféře.
Největší životní chyba
V letech 1948 až 1961 vydláždilo člověku cestu do vesmíru 48 psů, patnáct opic a dva králíci; 27 zvířat zahynulo při havárii, zbývající se vrátila na Zemi. Lajka byla první (a jediná), kterou poslali na smrt vědomě. Už po rozpadu SSSR 80letý akademik Oleg Gazenko, jenž v 60. letech vedl institut kosmické medicíny a celý program výzkumu přežití živých tvorů ve vesmíru, prohlásil, že „sovětská věda nebyla hnána touhou objevovat, ale snahou porazit svého soupeře ve studené válce“. Experiment s Lajkou nazval svou největší životní chybou.
