„První znakem radikalizace je ukončení vztahů se starými přáteli. Následuje přerušení školy a vzdělávání. Oni totiž učitele chápou jako státem placené lidi, kteří je mají indoktrinovat,“ vysvětluje francouzská antropoložka Dounia Bouzarová postupnou cestu k džihádu. Dalším stupněm radikalizace je konec koníčků.
Antropoložka Dounia Bouzarová.
„Čtvrtým ukazatelem je odloučení od rodičů. Rodičovskou autoritu nahrazuje komunita. Všichni zradikalizovaní pak tvrdí, že noví bratři a sestry jsou pro ně důležitější než ti, s nimiž vyrůstali,“ vysvětlila Bouzarová po vystoupení v Evropském parlamentu.
Pomoc rodinám
Dcera francouzské matky a marocko-alžírského otce se na studiích zaměřila na „analýzu náboženských záležitostí“ a po několika letech ve školství přestoupila na ministerstvo spravedlnosti, kde pracovala v oddělení Justiční ochrana mládeže. Zároveň publikovala knihy i články na téma radikalizace muslimů.
Poté co jí v roce 2014 vyšla kniha Vymýtit radikální islám: Sektářské odchylky zneužívající islám, začaly se jí ozývat rodiny, jejichž děti podlehly propagandě takzvaného Islámského státu a některé z nich se chtěly vydat do Sýrie.
‚To je Isis, ta vraždící teroristka!‘ Americkou školačku šikanovali kvůli jménu |
„Mladým nabízejí migraci do země, kde se žije podle pravidel pravého islámu a kde mohou bojovat proti nespravedlnosti,“ říká Bouzarová a zdůrazňuje, že výzvy k odjezdu do chalífátu se zdaleka netýkají jen muslimů z chudých předměstí, ale mnohdy i dětí z rodin střední třídy. Stejně tak se mezi klienty centra, které Bouzarová založila, objevují i děti ze sekulárních a nemuslimských rodin. Tři procenta mladých, s nimiž pracovala, dokonce pocházela z rodin židovských.
Teorie komplotu
Džihádisté podle ní produkují sofistikovaná videa, která používají teorie komplotu – mladé lidi hledající odpovědi na existenciální otázky se snaží izolovat a vyvolat v nich nedůvěru ke všem vyjma islamistické komunity. „Cílem je zničit individuální identitu a dovést mladé lidi do paranoidního světa radikálního islámu.“ Podobnou taktiku volí i sekty. „Není to nic nového, takové metody existovaly už dříve,“ dodává.
A jak tedy Centrum pro prevenci sektářských odchylek spojených s islámem (CPDSI), jak se organizace Bouzarové nazývá, pracuje? „Nejdůležitější je rodina. Právě ona je prostředkem k opětovnému zlidštění jedinců. Islámský stát se je snaží dehumanizovat,“ říká antropoložka, která si s některými klienty centra posílá až dvacet textových zpráv denně. Vědkyně vychází z toho, že džihádisté nemohou dětem zničit vzpomínky, i když se o to snaží. V některých případech využívá i pomoci psychiatrů a také skupinovou terapii, podobně jako ve spolcích anonymních alkoholiků.
Od vášně k vulgárním výhrůžkám. Novinářka navázala vztah s nebezpečným velitelem Islámského státu |
Mladé lidi, které se Bouzarové a jejímu týmu podaří takzvaně stabilizovat, je potřeba nadále sledovat, aby se k radikálnímu islámu nevrátili. „Trvá to nejméně rok, ani to ale nemusí stačit. Až tak po dvou letech můžeme říci, že jsou v pořádku,“ přiznává.
K radikalizaci prý vždy dochází mimo mešity. „Když někdo přestane mešitu najednou navštěvovat, je to pro mě spíš důvod k obavám.“ Nejdůležitějším prostředkem při náboru nových stoupenců Islámského státu a dalších radikálních organizací je internet, který dávno překonal osobní kontakt. Zradikalizovat se podle Bouzarové dají i mladí, kteří v životě žádného muslima nepotkali.
  |
Násilí a nucené sňatky
Na otázku, jak je možné, že samozvaný chalífát přitahuje i mnohé francouzské dívky, přestože v něm bují sexuální násilí, poukazuje na rétoriku IS. Verbíři dívky přesvědčují, že na ně v Sýrii čeká „vousatý princ, hrdina, jenž sem přijel zachraňovat trpící děti před bombami syrského prezidenta Baššára Asada“.
Skutečnost může být ale jen těžko odlišnější: „Dívky čeká nucený sňatek, nejdříve je zavřou v domě, kde jsou vystaveny násilí, nedostanou jíst, pít, ani se nemohou umýt. Vysvobozením je pak sňatek s některým z bojovníků,“ přibližuje praktiky IS antropoložka. Z dívek, s nimiž pracovala, zažilo 50 procent sexuální zneužívání už v dětství.
‚Nikdo nechce patnáctiletou bez zubů.‘ Džihádisté si dělí otrokyně |
Ve své poslední knize popsala příběh dívky Aidy, kterou se jí „vyléčit“ nepodařilo: „Aida je náš největší neúspěch, dostala se až na samý konec procesu radikalizace. Zkusili jsme na to jít přes jejího muže, s nímž měla vztah ještě před odjezdem do Sýrie. Soucítili jsme s ní, když byl zapsán na seznam mučedníků (sebevražedných atentátníků – pozn. red.), a slíbili, že se ho pokusíme zachránit. Podívala se na nás přezíravě a řekla, že ho sama třikrát žádala, aby se na seznam nechal zapsat. Nemilovala ho jako člověka, milovala spíš představu, že se nechá kvůli islámu zabít.“
„V takové chvíli je už těžké mluvit o deradikalizaci,“ říká Bouzarová. Zmíněná dívka ihned po sebevražedné operaci svého muže odjela do Sýrie. Tajné služby jí v tom zabránit nedokázaly.
