28. ledna 2018 15:30 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Lekce ‚první učitelky ve vesmíru‘ konečně v kosmu. 32 let po výbuchu raketoplánu Challenger

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 3Diskuse
Rozpad Challengeru 73 sekund po startu je považován za jednu z... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Rozpad Challengeru 73 sekund po startu je považován za jednu z... | foto: NASA.

WASHINGTON/PRAHA Mělo jít o rutinní cestu. Před 32 lety se do vesmíru vydal raketoplán Challenger na svou desátou misi. Z rampy na kosmodromu na mysu Canaveral startovala i Christa McAuliffová, a to pod střechou programu Učitel ve vesmíru, který dva roky před jednou z nejslavnějších vesmírných tragédií vyhlásil tehdejší prezident Ronald Reagan.

Událost měla inspirovat studenty, zvýšit zájem o matematiku a především uctít americké pedagogy. Ze sedmatřicetileté učitelky se stal národní miláček - a nedlouho poté také symbol tragédie, kterou během vyučování v přímém přenosu pozorně sledovala většina amerických škol.

Christa McAuliffová.

Christa McAuliffová.

Hlavním cílem mise bylo vypuštění telekomunikační družice TDRS-B, ke kterému mělo dojít přibližně šest hodin po startu. Komunikační družice ale neměla být jediným nákladem vypuštěným do vesmíru. V nákladovém prostoru se nacházela taktéž družice, kterou měl raketoplán druhý den letu vypustit a v pátý den letu zachytit a uložit zpět do nákladového prostoru. Kromě toho měla posádka pozorovat a fotografovat Halleyovu kometu a vykonat mikrogravitační experimenty. McAuliffová měla navíc v kosmu demonstrovat několik fyzikálních pokusů, které měly sloužit jako výukové materiály i inspirace pro studenty.

Prezident Ronald Reagan označil členy posádky, kterými byli Francis R. Scobee (velitel), Gregory B. Jarvis, Ronald E. McNair, Ellison S. Onizuka, Judith A. Resniková, Michael J. Smith a Christa McAuliffeová (učitelka z New Hampshire), za hrdiny.
Challenger vykonal devět úspěšných vesmírných misí.

Návrat na Zemi se předpokládal začátkem sedmého dne letu - 6 dní a 34 minut po startu. Oddělená kabina raketoplánu však dvě minuty a čtyřicet pět sekund po své šokující explozi dopadla na hladinu Atlantiku, která se s rychlostí volného pádu stroje proměnila v „beton“.

28. leden 1986 se tak zapsal do historie podstatně jinak, než měla NASA v plánu. Z inspirativní cesty učitelky z newhampshirského Concordu, kde McAuliffeová na tamní střední škole učila ekonomii, práva a historii, se stal moment, o kterém se šeptem mluvilo ještě o desítky let později - částečně proto, že měl let ještě před startem nadstandardní mediální pozornost, částečně však také kvůli spekulacích a falešných zprávách, které se v následujících měsících o neštěstí šířily.

165 sekund hrůzy

Příčina neštěstí byla odhalena až po čase. Nejprve se spekulovalo o teroristickém útoku, sabotáži či chybě pilotů přímo na palubě. Viníkem bylo ovšem něco jiného - propálené těsnění kusů pravé pomocné rakety. Splodiny hoření pak zničily spoj mezi pomocnou raketou a externí nádrží plnou kapalného kyslíku, přičemž raketa narazila do nádrže a způsobila explozi. Na palubě zemřeli všichni astronauti.

První prohlášení NASA se snažilo veřejnost uklidnit alespoň v tom, že posádka Challengeru dlouho netrpěla. Tvrdilo, že kabina se zcela roztříštila hned po výbuchu. Vyšetřování v následujících měsících však odhalilo opak - po více než měsíčním pátrání našli potápěči v oceánu kusy explozí odtržené kabiny raketoplánu, což zažehlo debaty o tom, zda byla smrt posádky skutečně tak rychlá, jak NASA původně prohlašovala. V americkém tisku se tehdy šířil dokonce i přepis audiozáznamu, který měl dokazovat dlouhé utrpení posádky, která se řítila k jisté smrti - zřejmě ale šlo o podvrh.

Kabina s posádkou se však odtrhla od trupu raketoplánu a volně řítila zpět k zemi. Není zcela zřejmé, kolik členů posádky prvních několik vteřin po explozi raketoplánu, který se během necelých 10 sekund se dostal do beztížného stavu a díky setrvačnosti ještě stoupal dalších 25 sekund po výbuchu, zemřelo až s nárazem do oceánu.

Je jasné například to, že tragédii pilotní kabiny přihlížel Michael Smith, který se později i marně pokoušel opět nahodit elektrické obvody stroje. Na dně oceánu se navíc našli potápěči čtyři dýchací přístroje, tři z nich byly použity - tím se jasně prokázalo, že alespoň část posádky své poslední minuty strávila v hrůze, marně se snažící zabránit neodvratitelné zkáze.

Lekce McAuliffeové konečně ve vesmíru

Dvaatřicet let po jedné z největších kosmických tragédií se lekce, které učitelka připravila pro popularizaci vědy mezi žáky, dostanou na palubu ISS. Tam budou pokusy experti demonstrovat po dobu několika měsíců, a to prostřednictvím astronautů Joea Acaba a Rickyho Arnolda. Zůstanou ve stejné podobě, jako je měla připravené zesnulá učitelka.

McAuliffeová si do vesmíru vezla čtyři lekce, které se zabývaly především tekutinami a Newtonovými zákony. Astronauti je natočí – podobně, jako to měla v plánu i McAuliffeová – a budou k dispozici i na internetu, a to prostřednictvím webových stránek centra Challenger, neziskové organizace cílící na podporu vědy, technologie a matematiky. Prezident střediska, Lance Bush, se k nim vyslovil s tím, že je nadšený „vdechnout Christiným lekcím život.“ Dostupné budou na jaře.

  • 3Diskuse




Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové
Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové

Říjen je celosvětově označován jako měsíc boje proti rakovině prsu. Cílem řady kampaní a přednášek je především poukázat na to, že rakovina prsu může postihnout každou ženu bez ohledu na věk. Včasné nalezení nádoru značně zvyšuje šanci uzdravení.