Žádný extrémně nebezpečný a vysoce riskantní úder proti nejhledanějšímu teroristovi světa, ale scénář vzájemné spolupráce, na jejímž konci byl zločinec naservírován v podstatě na zlatém podnose.
Taková je podle jedné z největších hvězd americké investigativní žurnalistiky skutečná pravda o likvidaci vůdce al-Káidy Usámy bin Ládina. Seymour Hersh tvrdí, že oficiální verze událostí, jež Bílý dům oslavuje jako jeden z největších úspěchů Obamovy zahraniční politiky, není nic jiného než pohádka jako vystřižená z pera Lewise Carrolla (autor slavné Alenky v říši divů - pozn. red.).
Usáma bin Ládin
V obsáhlém textu, který Hersh publikoval nikoli ve svém domovském periodiku The New Yorker, ale v britském žurnálu London Review of Books’, proslulý investigativec napadá známý narativ Washingtonu popisující zneškodnění strůjce útoku z 11. září 2001.
Usáma bin Ládin byl zastřelen 2. května 2011 příslušníky elitních jednotek amerického námořnictva Navy SEALs v jednom z domů severopákistánského města Abbottábád. Verze Washingtonu: operaci jsme provedli na vlastní pěst, bez vědomí pákistánské strany, a bin Ládinův úkryt jsme vypátrali sami, na základě sledování extremistova kurýra.
Jedna lež střídá druhou
„Bezostyšná lež,“ namítá Seymour Hersh. Bin Ládin nebyl ve skutečnosti na útěku, ale pod zámkem pákistánských bezpečnostních složek, jež s Američany úzce spolupracovaly a teroristického vůdce jim posléze lokalizovaly výměnou za 25 milionů dolarů, napsal Hersh.
Dodaly údajně rovněž důkaz v podobě bin Ládinovy DNA. A oba nejvyšší představitelé pákistánské armády, šéf vojenské zpravodajské služby ISI Ahmed Šuja Paša a náčelník generálního štábu Ašfák Kajání, o plánované americké intervenci dobře věděli. Ba co víc, internaci šéfa al-Káidy v Abbottábádu prý financovala Saúdská Arábie.
A report accuses President Obama of lying about the bin Laden killing. What do you think? http://t.co/nLHoBHthqf pic.twitter.com/xV9pbV6REq
— CNN (@CNN) 11. květen 2015Za lživé označuje Hersh rovněž tvrzení, že tajná operace vyústila v nebezpečnou přestřelku, během níž američtí mariňáci riskovali životy. Naopak: zásahová jednotka na místo údajně přiletěla vrtulníky, načež jí asistoval důstojník pákistánské vojenské zpravodajské služby ISI, a jediné výstřely, které byly v noci 2. května vypáleny, byly ty, jež mířily na bin Ládina. „Žádná přestřelka se neodehrála,“ napsal Hersh. „Když (mariňáci) pronikali do areálu (v Abbottábádu), ochranka z ISI byla pryč.“
Zabil jsem bin Ládina. A byl jsem připravený zemřít, říká americký voják |
A konečně další velká „lež“ americké administrativy: navzdory tvrzení Washingtonu neskončilo tělo zlikvidovaného teroristy pod hladinou moře. „Pozůstatky, včetně jeho hlavy, která v sobě měla několik otvorů po kulkách, byly strčeny do pytle a během návratu vrtulníku (mariňáků) do Džalalabádu byly některé části těla vyhozeny nad pohořím Hindúkuš,“ uvádí známý novinář.
„Lhaní na nejvyšší úrovni zůstává modem operandi americké politiky, spolu s utajenými věznicemi, útoky drony, nočními raziemi speciálních jednotek a obcházení těch, kteří by mohli říci ne,“ zaútočil závěrem Hersh na praxi americké zahraniční politiky.
Text proslulé investigativní hvězdy vzbudil obrovský zájem: web London Review of Books’, kde se v neděli poprvé objevil, nedlouho po publikaci článku pod náporem čtenářů zkolaboval.
Poprask kvůli ‚změti nesmyslů‘
Poprask, který Hersh vyvolal, Washingtonu pochopitelně neunikl. A okamžitě se důrazně ohradil. „Tvrzení, že operace, která zabila Usámu bin Ládina, byla vším, jen ne jednostrannou misí USA, je naprosto nepravdivé,“ opřel se do Hershova článku mluvčí Bílého domu Ned Price, načež dodal, že text je plný „nepřesností a nepodložených dohadů.“
Prudká reakce americké vlády na kritiku z řad novinářů překvapí jen stěží. Nicméně Hersh se tentokrát dostal pod palbu rovněž z vlastní strany barikády: jeho tvrzení o likvidaci bin Ládina ostře odmítají také mnozí kolegové žurnalisté. A to ne jen tak ledajací.
Kdo zabil bin Ládina? Členové Navy SEAL se přou o smrtící kulku |
Na webu stanice CNN Hershův text vyvrací Peter Bergen, bezpečnostní analytik a publicista a především expert na „bin ládinovskou“ problematiku. Bergen, jediný člověk „zvenčí“, který na vlastní oči viděl komplex v Abbottábádu po razii a předtím, než ho pákistánská armáda srovnala se zemí, označil slova Seymoura Hershe za „změť nesmyslů, jemuž odporuje jak řada očitých svědectví, tak prostý selský rozum.“
Areál v Abbottábádu byl doslova posetý otvory po kulkách a rozbitým sklem, což dokazuje, že SEALs stříleli nejen na bin Ládina, ale také na jeho rodinu a doprovod, píše Bergen. Dále: Saúdové považovali bin Ládina, mezi jehož hlavní cíle patřilo odstranění saúdské královské rodiny, za svého nepřítele na život a na smrt. Proč by ho Rijád vydržoval v pákistánské věznici, když by stačilo požádat svého blízkého spojence Islámábád, aby na chvíli odvrátil oči, a vyslat šikovné vrahy? ptá se Bergen.
Úkryt Usámy bin Ládina v Abbottábádu.
Navíc namítá, že pokud by Washinton a Islámábád skutečně úzce spolupracovaly, logické řešení celé situace by bylo tajné předání hledaného zločince „z ruky do ruky“, nikoli riskantní razie. Jak se to ostatně, připomíná Bergen, odehrálo už v minulosti, například s dalším ze strůjců 11. září Chálidem Šejkem Mohamedem.
A další věc: proč by Američané tajili to, že zjistili, že Pákistán bin Ládina ukrývá? Vztahy mezi oběma zeměmi měly na přelomu desetiletí do idyly daleko, píše Bergen a dodává, že oba výše zmínění nejvyšší představitelé pákistánské armády o úkrytu bin Ládina stěží věděli. Odvolává se přitom v prvé řadě na odposlechy, jež zachycují zmatené reakce Paši a Kajáního v souvislosti s teroristovým dopadením.
Ano, uznává Bergen, těsně po samotné operaci se americká administrativa skutečně dopustila několika chybných prohlášení (například že bin Ládin využil své manželky jako lidské štíty), ale nedlouho poté je korigovala.
Místo důkazů jen dohady
Podobně ostře reagovali na Hershův text také další přední publicisté, mezi nimi i Max Fischer na zpravodajském serveru Vox. Fischer, stejně jako Bergen, uznává Hershe jako záslušné jméno světové žurnalistiky, nicméně zpochybňuje jeho kredibilitu v uplynulých letech a upozorňuje, že Hersh stále častěji přechází od důkazů k domněnkám a dohadům, jež nemůže opřít o věrohodná fakta: například tvrzení, že za předloňským chemickým útokem v syrské Ghútě stojí Turecko, nebo že vláda exprezidenta George W. Bushe cvičila v nevadské poušti íránské bojovníky.
Smrt Usámy bin Ládina na titulních stranách světových deníků (archivní snímek z roku 2011).
„Možná skutečně existuje rozsáhlý stín složitých a ďábelských konspirací, brilantně řízený mezinárodní sítí vládních strůjců. A možná že Hersh a jeho hrstka anonymních vůdčích ex-představitelů jsou ti jediní, kteří mohou do tohoto světa a jeho děsivých tajemství nahlédnout. Anebo je tu jednodušší vysvětlení,“ píše Fischer v narážce na to, že Hersh svůj nejnovější text opírá o údajná svědectví nejmenovaných vysoce postavených zpravodajců z USA i Pákistánu.
Hershův jediný neanonymní zdroj je totiž Asad Durání, bývalá hlava pákistánské tajné služby ISI. Ovšem Durání řídil ISI před více než dvěma desítkami let a ve své zprávě se odvolává na tvrzení „bývalých kolegů“. Peter Bergen Duráního kontaktoval a požádal ho o vysvětlení a konkrétní důkazy toho, že ISI o bin Ládinově pobytu v Abbottábádu věděla. „Žádný důkaz nemám,“ odpověděl Durání, „ale mohu předpokládat, že to může být věrohodné.“
Jenže úkolem novináře není pátrat po věrohodnosti, ale po důkazech, uzavírá svůj článek hořkou poznámkou na Hershův účet Bergen.
