Od únorového sestavení nové libanonské vlády, více než pět měsíců po uzavření dočasného příměří s Izraelem, mezinárodní společenství a zejména Spojené státy stále více vyzývají nový kabinet, aby se zaměřil na odzbrojení Hizballáhu, oslabeného nejen válkou s Izraelem, ale i omezením dodávek od Íránu skrze Sýrii, kde padl spřátelený Asadův režim.
Prezident země Joseph Aún se ve středu nechal slyšet, že během tohoto roku chce dostat všechny zbraně pod státní kontrolu. Docílit bezprecedentního kroku chce dialogem s vedením teroristické organizace a jejím začlenění do armády. Bude ale Hizballáh ochotný polknout svou pýchu a po 17 letech úřadování se dobrovolně stáhnout?
Pro hnutí, které utrpělo v loňské válce s Izraelem obrovské vojenské ztráty, včetně smrti jeho duchovního vůdce Hassana Nasralláha, je jeho arzenál klíčový. Diskusi sice připouští, ale pouze v rámci stanoveného příměří, tedy jižně od řeky Litání. Spojené státy a Izrael ale požadují odzbrojení na celém území.
O násilném odzbrojení však Bejrút slyšet nechce, jelikož má strach z vnitrostátního konfliktu. „Chceme odstranit zbraně Hizballáhu, ale nevyvoláme v Libanonu občanskou válku,“ řekl Aún zástupkyni amerického vyslance pro Blízký východ Morgan Ortagusové.
Hnutí HizballáhŠíitské hnutí napojené na Írán, které bylo založeno po izraelské invazi v roce 1982. Je jedinou skupinou, která se po občanské válce v Libanonu v letech 1975–1990 odmítla odzbrojit. Posílený arzenálem, který byl kdysi považován za silnější než ten libanonské armády, se dlouho prezentoval jako nejlepší obranná linie země proti Izraeli. Od roku 2008 zemi ovládal a v tomto roce po dlouhých 17 letech ztratil kontrolu. |
Prezident také v rozhovorech kritizoval přítomnost Izraelců na pěti místech jižního Libanonu, která loni po vpádu do země obsadili. To je podle Aúna voda na mlýn Hizballáhu a vytváření záminky k držení zbraní.
Zásadní roli v odzbrojování hrají i probíhající jednání mezi Spojenými státy a Íránem o íránském jaderném programu. Podle politologa z Americké univerzity v Bejrútu Imada Salameye by Írán mohl vedení Hizballáhu k odzbrojení přesvědčit, aby sám předešel americkému útoku. „Rozhodnutí o odzbrojení nemůže přijít zevnitř, musí přijít zvnějšku Libanonu,“ shoduje se s ním jeho kolega, profesor Hilal Khasahan.
Hizballáh už v minulosti ukázal, že si od Bejrútu poroučet nenechá. V roce 2008 odmítl na rozkaz vlády zlikvidovat svoji vlastní komunikační síť. Neshody pak vyústily v ozbrojené střety. Kvůli momentálnímu rozpoložení by ale skupina mohla působit umírněněji.
Zbraně Hizballáhu jako smrt a zkáza
Skepticky se k nevoli Hizballáhu ustoupit staví íránský novinář a analytik washingtonského think-tanku Foundation for Defense of Democracies Hussain Abdul-Hussain. Ten tvrdí, že pokud byly zbraně Hizballáhu určeny k obraně, selhaly. Místo toho přinesly Libanonu a šíitům smrt a zkázu. „Hotovost a zbraně z Íránu jsou krátkodobé zisky, které přicházejí za vysokou cenu – v krvi a majetku,“ kritizuje novinář vedení Hizballáhu.
K prosazení pevné pozemní hranice, a to hlavně v oblasti Har Dov známé také jako farmy Šibáa, která je hlavním ohniskem konfliktu mezi Izraelem a Hizballáhem, se podle Aúna nabídl francouzský prezident Emmanuel Macron.
Ačkoli je sporná oblast, jež je klíčovým strategickým bodem pro vojenské síly, pod kontrolou Izraele od doby, kdy ji v roce 1972 v šestidenní válce dobyl na úkor Sýrie, Macron nabídl pomoc při jednáních „poskytnutím francouzských archivních záznamů, které potvrzují libanonskou identitu farmy Šibáa“.
