Premium

Mimořádně jen 19 Kč/měsíc
na prvních 5 měsíců

Jako vězení. Obyvatele jižního Libanonu sužuje izraelská vojenská přítomnost

Autor:
  17:00aktualizováno  17:00
Muž  ve svém domě ve vesnici Zavtar al-Garbíja v jižním Libanonu ukazuje...

Muž ve svém domě ve vesnici Zavtar al-Garbíja v jižním Libanonu ukazuje malůvky, které po sobě zanechali izraelští vojáci. Zavtar al-Garbíja patří mezi určené pilotní zóny podle dohody o příměří mezi Libanonem a Izraelem, z nichž se izraelské síly stáhly. (13. srpna 2026) | foto: Profimedia.cz

Obyvatelé jižního Libanonu popisují izraelskou vojenskou přítomnost jako „vězení“. Uvádějí, že k práci na svých polích potřebují povolení a že se bojí i vyjít ze svých domovů, protože nevědí, zda tím neporuší některá z izraelských vojenských nařízení. Izraelce obviňují ze zakládání požárů a z nedodržování dohody o rozdělení bezpečnostních zón.

Izrael v jižním Libanonu vytvořil nárazníkovou zónu s odůvodněním, že jedině tak může zlikvidovat vojenskou infrastrukturu Hizballáhu a zabránit jeho útokům na severní Izrael. Slíbil také, že své síly bude postupně stahovat a uvolní prostor libanonské armádě v rámci dohody zprostředkované Spojenými státy, podle níž má Bejrút odzbrojit Hizballáh.

Podle místních k tomu ale příliš nedochází. Namísto toho Izrael zavádí přísná omezení známá z Pásma Gazy a Západního břehu Jordánu.

„Jsme uvězněni ve vězení,“ řekl Ajúb Chrajš, starosta převážně křesťanského městečka Ajn Ibil. Podle něj potřebují povolení ke vjezdu a výjezdu z města i sanitky. I zemědělci nejprve potřebují povolení, aby mohli opustit své domovy a obdělávat pole v okolí.

Malé město podle něj trpí nedostatkem základního zboží, což se projevuje zvýšenými cenami. „Všechno je tu o 25 procent dražší než v Bejrútu,“ říká starosta.

O omezených možnostech pohybu hovoří také obyvatelé vesnice Kfar Šúbá. Uvádějí, že nevědí, kde končí prostor, kam mohou vstoupit, a kdy mohou vyrazit na své sady či farmy.

„Ani jediný obyvatel se neodváží vstoupit na svůj vlastní pozemek. Ne proto, že by nám to bylo oficiálně zakázáno, ale proto, že nikdo neví, kde začíná nebezpečí,“ řekl portálu National Muhammad al-Hádž.

Podle Valída Nasira, důstojníka Generální bezpečnosti ve výslužbě, lidé v Kfar Šúbě nevycházejí po sedmé hodině večer ze svých domovů. „Stále mají strach,“ uvádí. „Izraelci tu denně provádějí patroly. Každý den se tu střílí. Ráno i v noci. Někdy to vypadá, že tu oblast jednoduše kropí palbou. Možná proto, aby lidi zastrašili.“

Hodlá Izrael zůstat v Libanonu?

Někteří obyvatelé osočují Izraelce ze zakládání požárů. Z toho obviňují izraelské vojáky i libanonští hasiči. Šéf civilní ochrany v regionu Nabatíja Husejn Fakíh tvrdí, že když se jeho lidé pokusili plameny uhasit, útočný dron dopadl těsně vedle nich a přinutil je ustoupit.

Hasiči musí svou aktivitu koordinovat s libanonskou armádou, jež jejich žádosti předává izraelským vojákům. Dostali povolení hasit požáry pouze na dvou místech, nikoli však v dalších oblastech, kde plameny zuřily.

Libanonci také uvádějí, že izraelští vojáci pronikli do vesnice Zawtar al-Gharbiya a během noci tam vybudovali hliněnou bariéru, která zablokovala stanici. Zawtar al-Gharbiya byla jednou ze dvou „pilotních zón“, v nichž měla správu převzít libanonská armáda v rámci rámcové dohody mezi Libanonem a Izraelem zprostředkované Spojenými státy.

Izraelský ministr obrany Jisra’el Kac během středeční návštěvy jižního Libanonu prohlásil, že se „z této bezpečnostní zóny nestahujeme“ a že ji hodlají „vyčistit a zajistit bezpečnost obyvatel severu“. Jeho slova kritizovaly i Spojené státy, protože naznačovala, že izraelská armáda hodlá v oblasti zůstat natrvalo.

Američané upozornili, že to není v souladu se závazky stanovenými v dohodě s libanonskou vládou. Kac později dodal, že Izrael hodlá v oblasti zůstat, dokud nebude Hizballáh odzbrojen.

Vstoupit do diskuse (1 příspěvek)
Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.