V roce 2020 se Západ pokusil uspořádat proti Bělorusku „barbarský blitzkrieg“, ale neuspěl, řekl v pátek Lukašenko k době, kdy vyhrál zfalšovanou prezidentskou volbu a poté proti konkurenci tvrdě zakročil. Nyní tvrdil, že se nehodlá držet u moci, nicméně myslí na budoucnost: „Jako vy všichni mám děti, vnoučata, kteří by měli žít v mírumilovné a nezávislé zemi. Chápu víc než ostatní, že když nebude Lukašenka, pak budou jeho děti pod tlakem ze všech stran. A to je pro mě nepřijatelné.“ „Moje děti nebudou prezidenty,“ dodal.
„Vzpomínám si, že když jsem se dostal k moci, tak se tu škrtilo, šikanovalo, střílelo,“ vyprávěl také. Následně dodal, že celou dobu po jeho boku stál pevný tým a lidé jim věřili. „Sedí tu šedovlasí lidé, a to i ti, kteří byli proti mně,“ pokračoval.
Lukašenko je u moci již od roku 1994 a zpráva o konci jeho éry se tak může zdát překvapivá. Minulý rok v lednu totiž Lukašenko vypsal na 27. února referendum o ústavních změnách, které by mu umožnily upevnit moc. To ovšem zkritizovala vůdkyně opozice Svjatlana Cichanouská, která uvedla, že si tak Bělorusové „budou moci vybrat mezi Lukašenkem a Lukašenkem“.
Vůdkyni opozice, která chtěla kandidovat na post prezidentky, ovšem letos v březnu běloruský soud poslal na 15 let do vězení. Tímto rozsudkem tak přišla Cichanouská o možnost kandidovat v prezidentských volbách a naopak Lukašenko přišel o silného soupeře.
Soudce uznal Cichanouskou vinnou mimo jiné ze spiknutí za účelem neústavního převzetí moci nebo ze založení a vedení extremistické skupiny. Cichanouská už dříve proces označila za zinscenovaný a za pomstu běloruského autoritářského vůdce Alexandra Lukašenka. Uvedla, že bude ve své práci ale i tak pokračovat.
„Patnáct let vězení. Takto režim ‚odměnil‘ mou práci na demokratických změnách v Bělorusku. Dnes ale nemyslím na mé vlastní odsouzení. Myslím na tisíce nevinných, zadržených a odsouzených ke skutečným trestům vězení,“ uvedla v reakci na verdikt.
Trest za odpor proti režimu
Cichanouská ovšem není jediná, která byla po vyjádření nespokojenosti s režimem potrestána. Za mříže na dvanáct let půjdou i dvě ženy, které vedly nezávislý portál Tut.by. Server totiž obsáhle informoval o běloruských protivládních protestech z roku 2020 a běloruské opozici, než ho úřady v roce 2021 zakázaly. Rozsudek je podle agentury AFP ukázkou nelítostných represí proti kritikům režimu v Minsku.
O týden později pak soud uložil tříletý trest vězení novináři Henadzi Mažejkovi, který se podle úřadů provinil urážkou běloruského vůdce Alexandra Lukašenka a podněcováním nepokojů. Informovala o tom běloruská média. Mažejka v roce 2021 zveřejnil článek o přestřelce, do které byla zapojena běloruská tajná služba KGB. Zadržen byl o několik dní později.
Letos v březnu navíc Lukašenko podepsal zákon, který zavádí možnost uložení trestu smrti pro veřejné činitele odsouzené za vlastizradu. Informovala o tom tisková agentura Belta, podle níž je norma součástí širších změn trestního práva, které mají posílit boj s extremismem, s terorismem a s činy namířenými proti státu.
Během své vlády byl už několikrát obviněn z porušování lidských práv. Na to se v nejbližší době zaměří také Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE), která má vytvořit expertní misi. Týden zpátky totiž agentura APA napsala, že se tak děje na základě zprávy Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, podle které se běloruský režim na členech opozice dopouští až zločinů proti lidskosti.
