Běloruský opozičník, šéf Národního protikrizového výboru (NAU) Pavel Latuško uvedl, že Lukašenko podle některých zdrojů trpí „infekčně-alergickou myokarditidou“. „Zkrátka má nemocné srdce,“ vysvětlil. Na pořízených záběrech Lukašenko mluvil tiše a chraptěl.
„Z konzultací s mojí sestřenicí, která je lékařkou, jsem se dozvěděla, že to obvykle odezní samo, ale klíčový je odpočinek,“ uvedla na Twitteru Anna Dynerová z Polského institutu pro mezinárodní záležitosti.
Spolu se spekulacemi o diktátorově zdraví se mluví dokonce o jeho možném otrávení ruským režimem. Tuto možnost Dynerová ale považuje za krajně nepravděpodobnou. Putin by z toho totiž podle ní nyní nic neměl. „Pro Rusko by to během války s Ukrajinou znamenalo akorát další politické nepokoje, které si nemůže dovolit,“ řekla pro deník Gazeta Wyborcza, jakkoli je připojení Běloruska k Rusku dlouhodobým cílem Kremlu.
O možných scénářích, jež by mohly nastat po pádu Lukašenkova režimu, začali mluvit činitelé z Běloruska i jiných zemí. Například vůdkyně exilové opozice Svjatlana Cichanouská řekla že „v zemích, kde vládne diktatura, se celý systém začne hroutit, když vůdce zmizí“.
Bývalý důstojník Bezpečnostní služby Ukrajiny (SBU) Ivan Stupak uvedl, že prozatím má sice v Bělorusku vše pod plnou kontrolou Výbor státní bezpečnosti (KGB), to však podle něj nic neznamená. Poukázal na rychlý konec komunistické vlády v Rumunsku. „Když režim Nicolae Ceausesca začal praskat ve švech, za šest dní se zhroutil,“ připomněl. „Jejich tajná služba Securitate, která měla větší dosah, rozsah a krutost než běloruská KGB, nemohla nepokojům odolat,“ řekl Stupak. Podobný osud může podle jeho názoru potkat i Bělorusko. Pak by zřejmě Rusko muselo v zemi nějakým způsobem zasáhnout.
Lukašenko je u moci od července 1994, kdy byl hlavou státu zvolen poprvé. O dva roky později prosadil novou ústavu a díky tomu prezidentský mandát prodloužil do roku 2001. Prezidentské volby v tomto roce opět vyhrál a referendem v roce 2004 zrušil omezení, které mu znemožňovalo vykonávat úřad prezidenta více než dvě funkční období. Lukašenko poté podle ústřední volební komise vyhrál i další volby v letech 2006, 2010 a 2015. Podle oficiálních výsledků byl zvolen i ve volbách v roce 2020.
Opozice a západní země ale označily oznámený výsledek za zmanipulovaný a Bělorusko následně zažilo obrovskou vlnu protestů. Policie proti nim tvrdě zasáhla a desetitisíce lidí zatkla.