Po tureckém prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi (který loni otevřel pro syrské uprchlíky hranice do Řecka a hrozil, že „přijdou miliony“) a marocké vládě (jež nedávno přestala bránit hranici do španělské enklávy Ceuta ve snaze potrestat Madrid za poskytnutí léčby vůdci povstalecké skupiny Polisario) to nyní zkouší běloruský autoritativní prezident Alexander Lukašenko.
  |
V minulých týdnech začaly úřady v sousední Litvě zaznamenávat silný nárůst počtu běženců, kteří se do země dostali ilegálně přes hranici z Běloruska. Zatímco za celý rok 2020 bylo v Litvě zdokumentováno jen 80 takových případů, jen za první polovinu letošního roku je jich už více než 1700.
Linka Bagdád–Minsk–Vilnius
„Řekl mi o tom kamarád, přes Minsk je to prý teď do Evropy prima zkratka. Celé mě to stálo 1400 dolarů (asi 29 500 korun) a teď jsem konečně tady,“ řekl agentuře AP asi 20letý Mustafa Hamád z Iráku, který podle svých slov přicestoval do Minsku letecky z Bagdádu. Mimochodem, podle rezervačního systému aerolinek Iraqi Airways jsou aktuálně veškeré letenky na toto spojení vyprodány na týdny dopředu.
Bělorusko nechává nelegální migranty přecházet do sousední Litvy. Ta proto postaví bariéru na hranicích |
Podle serveru Euractiv někteří uprchlíci využívají služeb pašeráků „na klíč“, které zahrnují i pobyt v hotelu v Minsku a transport na litevskou hranici. Cena za tuto službu je ovšem několikanásobně vyšší.
Podle odhadů z litevských detenčních center se zdá, že velkou část příchozích tvoří iráčtí Kurdové. Mnoho běženců však u sebe nemá doklady a zjišťování totožnosti je složité.
O tom, že Bělorusko se snaží využít uprchlíky jako politickou kartu, svědčí nedávné Lukašenkovo prohlášení. „Jestli si někdo myslí, že uzavřeme naše hranice a staneme se útočištěm pro tisíce lidí z Blízkého východu či Afriky, šeredně se mýlí. Nikoho tu nebudeme držet. Vždyť oni přece chtějí do té krásné, osvícené, pohostinné Evropy,“ řekl sarkasticky běloruský vůdce.
Běloruský režim je v ostrém sporu s EU od loňského léta, kdy se Lukašenko po (podle všeho zmanipulovaných) prezidentských volbách prohlásil za znovuzvolenou hlavu státu a běloruské pořádkové síly začaly surově potlačovat protivládní protesty. Brusel od té doby uvalil na běloruské představitele sankce a vztahy mezi EU a Běloruskem prakticky přestaly existovat.
Pomsta za Cichanouskou
Zatímco je nasnadě, že Lukašenko se prostřednictvím otevřené hranice snaží pomstít Litvě (kde pobývá řada představitelů běloruské opozice včetně Lukašenkovy prezidentské soupeřky Svjatlany Cichanouské) a nejspíš také vytvořit nátlak na EU, v celé tajence zvané běloruská migrační trasa zůstává celá řada neznámých. Není například jasné, jak uprchlíci překonávají 550 kilometrů dlouhou litevskou hranici – ta je za normálních okolností z běloruské strany pečlivě střežena vojáky i drátěným plotem.
Nelze nezávisle ověřit ani tvrzení o tom, že vláda údajně organizuje transport uprchlíků z Minsku do pohraničí, odkud běženci pokračují do Litvy za pomoci převaděčů.
Litevský parlament před několika dny schválil tvrdý protimigrační zákon umožňující mj. držet běžence v izolaci až půl roku či vyhostit je již v průběhu azylového řízení. Vilnius také začal stavět podél běloruské hranice žiletkový plot a problém se dostává na evropskou úroveň.
Do Litvy míří desítky vojáků Frontexu (Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž) a litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis přirovnal situaci své země k Řecku či k Itálii. „Jedna země takový nápor nemůže zvládnout,“ řekl Landsbergis na ministerském setkání v Bruselu.
