LN Myslíte si, že se běloruská společnost během roku, který uplynul od prezidentských voleb, změnila?
V běloruské společnosti probíhají přirozené změny. Lukašenkova společenská základna se zmenšuje. A navíc i když dává opravdu velké množství peněz do bezpečnostních složek, vždy se objeví nějaká nová, další hrozba pro režim. Nejdůležitější podmínku pro změny v Bělorusku však vidím v existenci alternativy pro Lukašenka. V Česku nebo v Polsku ke změnám došlo i díky vůdcům, kteří ztělesňovali tyto změny, jako byl Lech Walesa či Václav Havel. Stejně tak je v Bělorusku důležité, že lidé mohou vidět alternativu v jednotné opozici. Tak dostávají odpověď na otázku: Když ne Lukašenko, tak kdo?
Kdybyste byl loni zvolen prezidentem, co byste změnil jako první?
Nemyslím si, že bychom si měli hrát se slovíčkem „kdyby“. Ale naším prvním krokem, pokud jde o domácí politiku, by určitě bylo zahájení politických a ekonomických reforem. Chtěli bychom demokratizovat náš politický systém, vytvořit zde pozitivní prostředí pro investice. A pokud jde o zahraniční politiku, jsme připraveni mluvit o určitém druhu Marshallova plánu jednotné Evropy pro Bělorusko.
Zvyšuje se množství přívrženců opozice? Přicházejí k vám noví mladí lidé?
Protesty z loňského roku, zvláště ty na hlavním minském náměstí, ukázaly, že hnací silou nebyly organizované opoziční skupiny, ale právě mladí lidé. Ti jsou novou generací voličů. Jsou to skvělí lidé, kteří chtějí změny a jsou připraveni pro to něco udělat. I nynější základna hnutí „Za svobodu“, které nyní zakládám, je tvořena z těchto lidí.
Jak vypadá nyní situace v Bělorusku?
Za posledních dvanáct měsíců se ukázalo, že Lukašenkův model vývoje země vede jasně do slepé uličky. Tvrzení o prosperitě a stabilitě, které je neustále společnosti vnucováno oficiální propagandou, je iluzorní, protože je založeno na nedostatku informací. Stále roste množství Bělorusů, kteří si uvědomují, jaká je opravdová cena „stability“. Dospěli jsme do kritické fáze naprostého opotřebování výrobních prostředků. Kvůli nepřátelskému investičnímu klimatu máme nedostatek peněz na modernizaci ekonomiky. Konflikt týkající se dodávek plynu a ropy z Ruska ukázal, že Bělorusko vůbec není připraveno pracovat se světovými cenami ropy a plynu. Podle nezávislých průzkumů získali v březnových volbách demokratičtí kandidáti 30 procent hlasů. Navíc se nám podařilo získat na svou stranu množství demokratických voličů – těch, kteří chtějí změny a obhajují nezávislost, demokracii a evropskou budoucnost
Jak je možné změnit Lukašenkův režim? Co máte v plánu do budoucnosti?
Šancí na změnu režimu je jen existence širokého hnutí příznivců změn – těch, kteří chtějí demokracii, nezávislost a evropskou budoucnost. Naší silou je jednota a společná strategie. Navíc se k nám přidává i mnoho místních sdružení ze všech částí Běloruska. Zájem mezinárodního společenství o Bělorusko roste. Nyní chceme být hlavně jednotnou opozicí, která bude hlavní hnací silou na cestě k demokratickým změnám. Evropa již oznámila, že se nebrání dialogu s režimem. Podmínky pro zahájení dialogu jsou známé: propuštění politických vězňů, demokratizace volebního zákona, svoboda slova. Osobně jsem Lukašenkovi napsal, že když budou splněny tyto podmínky, já budu ten první, kdo bude žádat zlepšení vztahů mezi Běloruskem a Evropou. Teď je na Lukašenkovi, aby si vybral.
Jaký je nyní váš hlavní cíl?
Svobodné volby, demokracie, nezávislost a evropská budoucnost Běloruska. Zveřejnili jsme tyto cíle již dříve, když jsme se vydali do volebního souboje s Lukašenkem. A dnes je uskutečnění těchto cílů ještě nutnější. Evropská budoucnost Běloruska neznamená jen volbu lepších životních podmínek či moderních technologií. Naše země patří do Evropy, chceme se plně podílet na vytváření evropských hodnot demokracie a občanské společnosti. Pevně věřím, že si Bělorusové jednou zvolí svobodu, parlamentní demokracii, vládu práva a úctu k lidských právům.
