8. prosince 2018 19:30 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Macron jako novodobý Ludvík XVI.? Nepoučil se z historie, míní Francouzi

Zadrženi byli ti, u nichž se našly nebezpečné předměty jako kladiva,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Zadrženi byli ti, u nichž se našly nebezpečné předměty jako kladiva,... | foto: Reuters

Praha/Paříž „Macron = Ludvík XVI.“, nebo „král Macron“. I takové nápisy se objevují v ulicích Paříže na transparentech demonstrujících členů žlutých vest. Francouzi svého prezidenta přirovnávají k panovníkovi, který se stal obětí slavné revoluce na konci 18. století. Podobné protesty máme v krvi, míní francouzští sociologové.

V roce 1789 odstartovala pádem Bastilly Velká francouzská revoluce, kdy se lid postavil svému králi Ludvíkovi XVI. kvůli zhoršujícím se hospodářským podmínkám.

Velká francouzská revoluce odstartovala pádem pevnosti Bastila 14. července 1789. Ústavodárné národní shromáždění vyhlásilo Deklaraci práv člověka a občana, základ nynější francouzské ústavy. Panovník Ludvík XVI. a jeho manželka Marie Antoinetta byli popraveni. V roce 1792 byla vyhlášena republika, v jejím vedení se výrazně projevovali radikální jakobíni. Francie čelila útokům panovníků z celé Evropy. V roce 1795 se vlády chopilo pětičlenné Direktorium, které poté v roce 1799 v čele země nahradil známý vojevůdce Napoleon Bonaparte. Během revolučního běsnění, zejména za vlády jakobínů, bylo popraveno přes 20 tisíc osob.

Jménem panovníka, jehož život nakonec skončil na gilotině, označují dnešní protestující Francouzi prezidenta Emmanuela Macrona. „Jestli lidé přirovnávají Macrona k Ludvíkovi XVI., je to varování, že se nepoučil z historie,“ sdělil agentuře AP sociolog Michel Wieviorka. Přestože nepožadují jeho hlavu, jedná se o výhrůžku přímo francouzskému prezidentovi.

Macron, bývalý bankéř a „přítel bohatých“, jak ho už delší dobu kritici označují, se netěší velké popularitě kvůli zavedení nové daně z nemovitosti a návrhu navýšení daní z pohonných hmot, která měla přitížit chudším obyvatelům.

Účastníci protestů, ke kterým se v poslední době přidali i studenti, farmáři či řidiči kamionů, tak v očích mnoha Francouzů představují právě zástupce „lidu“ - jako ty na konci 18. století, kteří cítili nespravedlnost ve společnosti. Nyní se tato nerovnováha v očích mnohých zrcadlí mimo jiné i ve stagnujících příjmech a rostoucích životních nákladech. 

Sociolog Laurent Mucchielli podle France 24 považuje za důležitý faktor ke vzniku nepokojů to, že kdykoliv Francouzi s něčím nesouhlasili, hlasité protesty v ulicích jim často zajistily zlepšení podmínek.

Francouzští politici tvrdí, že současné protesty, které se kromě Paříže přelily...
Minulou sobotu se demonstrací a silničních blokád zúčastnilo na 300 000 lidí.

V květnu 1968 se výrazně zhoršila hospodářská situace a vzrostla nezaměstnanost. Nepokoje, které původně vzešly z řad studentů na pařížské univerzitě Sorbonně, postupně vedly až ke generální stávce, která ochromila celou zemi. Pařížský květen, jak se tomuto období přezdívá, však přinesl navýšení mezd a platů a v dlouhobějším horizontu i další výraznější reformy.

Protesty donutily kapitulovat francouzské vlády i v roce 1995, kdy kabinet upustil od důchodové reformy, na podzim roku 2005 či demonstrace proti zavedení nižší mzdové stupnice pro absolventy vysokých škol v roce 2006

Nesmazatelně se do francouzské historie a i mentality místních zapsala například tři dny trvající Červencová revoluce vedoucí k pádu vládnoucí dynastie Bourbonů v roce 1830 či o čtrnáct let pozdější Únorová revoluce, kde byl poslední francouzský král Ludvík Filip Orleánský svržen a vznikla Druhá republika.

Nepokoje neformovaly pouze myšlení a tvrdohlavost Francouzů, podílely se i na dnešní podobně města na řece Seině. Napoleon III. nechal v polovině 19. století přestavět úzké uličky na rozlehlé a snadno přístupné bulváry. Na těch nebylo pro vzbouřence snadné stavět barikády, naopak usnadňovaly přesun vojska či vojenské techniky v případě nepokojů.

„V minulosti jsem byli pod vládou absolutistické monarchie, dnes pod prezidentským režimem. Když není žádná občanská iniciativa, nebo se s obyvateli nemluví o důležitých otázkách a někdo stále dělá rozhodnutí za ně, dostanete se do bodu, kdy jedinou cestou jak reagovat je protest,“ myslí si sociolog Mucchielli.