„Abychom zajistili energetickou nezávislost Francie a dosáhli našich cílů, především uhlíkové neutrality do roku 2050, poprvé za desetiletí znovu zahájíme výstavbu nukleárních reaktorů,“ pronesl začátkem listopadu v televizním projevu francouzský prezident Emmanuel Macron.
Ztratí Francie Kaledonii? Hlasovat se má od roku 2018 potřetí, podle smlouvy na dlouhou dobu naposledy |
Zatímco probíhal velký klimatický summit v Glasgow, šéf Elysejského paláce slíbil, že jeho země sice nezanevře na obnovitelné zdroje energie, ale chce energetickou soběstačnost. „Pokud ale chceme naši energii za rozumné ceny a nechceme být závislí na cizích zemích, musíme jednak s energií šetřit, ale také investovat do bezuhlíkové budoucnosti na naší půdě,“ konstatoval Macron.
Podle francouzských komentátorů se tak z jaderné energetiky stalo téma pro nadcházející dubnové prezidentské volby. Dle deníku Le Monde se již většina z dosud ohlášených prezidentských kandidátů k tématu výstavby nových reaktorů vyjádřila. Například bývalá šéfka krajně pravicového hnutí Národní sdružení Marine Le Penová, která dříve považovala jaderné elektrárny za nebezpečné, je nyní má za „absolutní národní prioritu“.
S Macronovým prohlášením se tak finalizovala i jeho pozice – doposud šéf Elysejského paláce kolem podpory jádra jen kroužil. Na začátku jeho prezidentského mandátu dokonce došlo k uzavření nejstarší francouzské jaderné elektrárny Fessenheim a pro mnohé se tak Macron stal „nepřítelem jádra“. Rozhodnutí o ukončení provozu elektrárny ale padlo ještě za vlády jeho předchůdce Françoise Hollanda.
Macronovo oznámení o budování nových elektráren však zůstává vágní. Prezident totiž neposkytl konkrétní datum ani počet reaktorů, které by si přál vystavět.
Podle serveru Contexte vláda od roku 2019 zvažuje vystavění šesti nových reaktorů třetí generace s velkým výkonem zvaných EPR2. Dle informací serveru měla letos v květnu navíc vládu oficiálně požádat o zvážení výstavby společnost Électricité de France (EDF), která ve Francii spravuje všechny jaderné elektrárny a jejímž většinovým vlastníkem je samotný stát. Spekuluje se rovněž o tom, že francouzská vláda podpoří i budování malých modulárních reaktorů SMR, které se dají přemisťovat.
Kolem Macronova plánu na energetickou nezávislost se však objevuje značná skepse. Výstavba jaderných elektráren totiž trvá velmi dlouho. Deník Le Figaro například připomíná, že již od roku 2007 probíhá výstavba třetího jaderného reaktoru ve Flamanville v Normandii a očekává se, že by teoreticky mohl být dokončen až v roce 2023.
Zastaralý jaderný park
Již nyní je však jádro hlavním zdrojem energie ve Francii. V současnosti představuje na 70 procent tamního energetického mixu. Většina francouzských reaktorů vznikala od poloviny sedmdesátých let až do začátku let devadesátých. V současnosti je jich v provozu 56 v osmnácti elektrárnách.
Jenže tento „jaderný park“ stárne a značná část z něj bude brzy starší 40 let. Podle odborníků by do dvaceti let měla většina z reaktorů přestat být v provozu kvůli bezpečnosti. Vláda dokonce plánuje ukončení provozu 12 reaktorů do roku 2035.
Pro Macrona může návrat k jaderné energetice představovat politické body, a to hned na několika úrovních. Dle deníku Le Monde může prezident příklonem k jádru sebrat voliče jak Marine Le Penové, jelikož ti touží po energetické suverenitě země, ale také Zeleným. A to za předpokladu, že se mu podaří dostatečně dobře komunikovat jádro jako „čistý a bezuhlíkový“ zdroj energie, jenž je výkonnější než větrné či solární alternativy.
S tím již dobře pomáhá Macronova ministryně životního prostředí Barbara Pompiliová. Ta prezentuje jadernou energetiku jako pravicovou a pravidelně připomíná, že plány na výstavbu přišly za vlády generála Charlese de Gaulla. Zároveň ji dle Le Monde nazývá „progresivní ekologií“ a dává ji do kontrastu s návrhy Zelených, kterým hanlivě říká „model amišů“.
Podle Macronových odpůrců však prezidentův návrat k jaderné energetice má pouze odvrátit pozornost od jiných, mnohem důležitějších témat, která v současnosti trápí francouzskou společnost, jako je rostoucí inflace či nezaměstnanost.
