Více než dva týdny se francouzský prezident Emmanuel Macron snažil diplomatickými silami zabránit válce. Začátkem února zavítal do Moskvy, aby jednal se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem kvůli obavám z invaze ruských jednotek na Ukrajinu. Následně přejel do Kyjeva, aby o výsledcích setkání informoval ukrajinskou hlavu státu Volodymyra Zelenského.
Stejný scénář, byť s malou obměnou, se odehrál minulý víkend. Šéf Elysejského paláce hovořil po telefonu nejprve s ruským a krátce poté s ukrajinským prezidentem. Od Putina dostal závazek, že se ruské jednotky stáhnou od hranic. Tento slib však v pondělí vyletěl komínem, když ruské tanky vjely na ukrajinský Donbas. Přitom od poloviny prosince byl Macron hlavním vyjednavačem. Hovořil s Putinem nejméně sedmkrát, tedy několikanásobně víckrát než jakýkoliv jiný západní státník. Necelé dva měsíce před prezidentskými volbami se snažil vystupovat jako lídr Evropy a být tak nástupcem německé kancléřky Angely Merkelové.
Podle deníku Le Parisien doufal, že se mu „diplomatická ofenziva“ vyplatí ve volbách. Vědomě stavěl na odkazu velkého francouzského prezidenta generála Charlese de Gaulla. I ten byl v době hluboké krize za studené války ochoten jednat se Sovětským svazem. Vnímal totiž, že Rusko patří do evropského prostoru. Podle něj bylo „Rusko věčné, zatímco SSSR pomine“. Zároveň však svým akcentem na východ vyvažoval vliv USA.
Brežněvův slib Giscard d’Estaignovi jako varování
Macron podle deníku Le Monde vnímal současnou situaci velmi pragmaticky. Na spolupráci s Ruskem nahlížel z ekonomických důvodů: Moskva je druhým největším dodavatelem plynu, zatímco Francie druhým největším zahraničním investorem v Rusku.
Ne vždy se však historicky francouzským prezidentům náklonnost a otevřenost Rusku vyplatila. V květnu 1980, krátce po sovětské invazi do Afghánistánu, se prezident Valéry Giscard d’Estaing setkal s Leonidem Brežněvem ve Varšavě a získal od něj slib, že se jeho jednotky ze země stáhnou. K tomu však nikdy nedošlo. Ponížení ze slepé důvěry ve slova Sovětů využil François Mitterand a ve volbách roku 1981 Giscard d’Estaigna porazil.
Macron vidí stále šanci na mír. Rusko tlumí optimismus a Putinovy údajné sliby popírá |
Macron se tak nyní podle agentury Reuters snažil držet od Putina distanc a před každým jednáním snižoval očekávání. Jedná pragmaticky. Ostatně současná hlava státu se chystá na volby a ví, že favoritem Kremlu rozhodně není.
Tou byla před pěti lety lídryně krajně pravicové strany Národní sdružení Marine Le Penová, kterou Kreml podpořil finančně. Do voleb vstoupila se sumou zhruba deset milionů eur na kontě.
Půjčku tehdy dostala od První česko-ruské banky. A do nedávna by se zdálo, že doyenka evropské krajní pravice by mohla mít zaděláno na stejnou podporu i v dubnových prezidentských volbách. Jenže letos již není možné dle francouzských zákonů v předvolební kampani použít finance pocházející ze zemí mimo EU, a tak musela Le Penová zabrousit jinde. Podle serveru televize RTL se jí podařilo získat půjčku 10,6 milionu eur (téměř 258 milionů korun) od nejmenované maďarské banky.
Podle britského deníku The Times však Le Penová nepřišla jen o zahraniční fondy, ale také o samotnou podporu ze strany Ruska. „Kreml má nového favorita – Érica Zemmoura, krajně pravicového komentátora, který říká, že Moskva je mnohem spolehlivější než Američané, Britové či Němci,“ píše deník, podle kterého se pro Zemmoura vyslovil i ruský think-tank, který má velmi blízko k samotnému Putinovi.
Internet se směje Macronovi. V Rusku odmítl PCR test a musel se s Putinem bavit přes dlouhý stůl |
„Vzhledem k jeho rostoucí popularitě začíná být jasné, že by mohl porazit prezidenta Macrona,“ uvedli zástupci Russtratu, institutu zaměřeného na zahraniční politiku, který vede prominentní poslankyně vládní strany Jednotné Rusko Elena Vladimirovna Paninaová. „Je tak možné, že konečně spatříme spojenectví Moskvy, Paříže a Berlína.“
Ostatně Zemmour, který v sondážích zaostává za Macronem o deset procent, jde politice Ruska v době krize na ukrajinských hranicích naproti. Obviňuje Ukrajinu z porušování příměří, Macronovo jednání označuje za „selhání“ a prezident je podle něj jen „telegrafista Washingtonu“. Naposledy v neděli uvedl pro Europe 1, že stane-li se prezidentem, „Francie opustí společné velení NATO“.
