zavřít
1 / 23
náhledy
Do Röszke jsme se dostali po setmění, po vykládce vší pomoci ve skladu organizace sdružující humanitární pomoc kdesi na periferii Szegedu. Původně jsme měli zůstat v Budapešti, ta ale byla plná jak dobrovolníků, tak i materiální pomoci. Proto jsme pokračovali dál na jih k srbským hranicím. Po cestě do tábora, toho neoficiálního, vlastně takového festivalového stanového městečka, jsme ale napřed slyšeli a pak i míjeli velkou vlnu prchajících.
Autor: Michal Jašek
Stále přicházeli noví a noví lidé, i za tu chvíli, co jsme na místě zůstali, jich přibylo snad dvě stovky. Nevěděli přitom, co je čeká a kam se vydat, co mohou od ostatních očekávat, postávali v pozadí stínů kolem kolejí. Většina z uprchlíků však v improvizovaném táboře netáboře hned za hranicemi (plotem) Maďarska se Srbskem, kde chybělo naprosto základní vybavení, zůstávat nechtěla.
Autor: Michal Jašek
V opuštění tábora běžencům bránila maďarská policie. Jedinou šancí, jak se z něj dostat, bylo policii prostě přečíslit.
Autor: Michal Jašek
V šest ráno jsme stáli na tržišti, rozdělovali a třídili a nabízeli oblečení a boty a hádali se o velikosti. Večer jsme se ještě s pár na místě působícími dobrovolníky domluvili, že je druhý den kolem páté ranní vystřídáme.
Autor: Michal Jašek
V šest ráno jsme stáli na tržišti, někteří znás u stánku s jídlem, jíní, jako já, rozdělovali a třídili a nabízeli oblečení a boty. A hádali se o jejich velikosti.
Autor: Michal Jašek
Všiml jsem si toho už v Budapešti. Měl jsem pocit, že děti uprchlíků si připadají jako někde na táboře, procházejí jedním velkým dobrodružstvím. Často si spolu nahlas hrály, nebylo těžké se s nimi vyfotit, vlastně naopak, docela často ochotně pózovaly a fotit se vyloženě chtěly.
Autor: Michal Jašek
Někteří lidé se mi, když si všimli, že je fotím, do objektivu usmívali. I přesto, že například v Sýrii se za poslední čtyři roky od začátku občanské války polovina obyvatel (11 milionů) země stala uprchlíky. Čtyři miliony přitom odcházejí do okolních států, zbytek se přesídluje uvnitř země.
Autor: Michal Jašek
Tábor se rozkládal na dvou stranách silnice křižující železniční trať vedoucí do Srbska. Na jedné straně byly tři „párty stany“ s jídlem a oblečením, šest toitoiek, na druhé pak dva stany Lékařů bez hranic. Cestu pak lemovaly pár kromě autobusů auta zahraničních zpravodajských televizí a vozy policejní.
Autor: Michal Jašek
Před chvílí jsem potkal jednoho sotva dvacetiletého Syřana, podivně se u stánku s jídlem motal. Prý sedm dní nespal. Když to bylo naposledy, ještě v Athénách, prý mu z kapes někdo ukradl všechny peníze i s mobilem.
Autor: Michal Jašek
Na místě byl nepořádek. Ti lidé jsou už kolik dní ve vypjaté situaci, nikdy neví, co se za každou hodinou může stát, kdy proti nim zakročí policie, kdy dojdou zásoby jídla a vody, které jim dobrovolníci předávají, na jak dlouho jim budou muset vystačit, kdy bude pršet, jaká bude v noci zima, kdy budou muset delší dobu pochodovat. A tak dává smysl, když si v téhle vypjaté chvíli vezmou o něco více, než jim v tu chvíli stačí pro pokrytí základních potřeb, anebo se záhy ukáže, že s řadou věcí prostě nezvládnou pokračovat.
Autor: Michal Jašek
Situace se opakovala vždy v několikahodinových periodách. Chodilo to asi takto: Obyvatelé (obyvatelé?) tábora (tábora?) místo chtěli opustit a jet dál, tam, kam chtějí a tam, kde je chtějí. A maďarská policie se jim stavěla do cesty.
Autor: Michal Jašek
Ani pozice policie však nebyla jednoduchá. Tedy kromě situací, kdy trváním na dodržování podle mě zbytečného řádu jen zvyšovala napětí a animozitu v davu, nemůžu říct, že by se dopouštěla neférového jednání. Aspoň já ne.
Autor: Michal Jašek
Řada blízkých lidí nebo rodinných příslušníků nezřídka stále zůstává nebo čeká doma.
Autor: Michal Jašek
Jednou z věcí, kterou nelze na první pohled vidět, je sociální rozměr celé problematiky. Většina uprchlíků totiž pochází ze spíše vyšších sociálních tříd. Ti z nižších si nemohou dovolit zaplatit za cestu pašerákům lidí. Jeden Syřan, se kterým jsme se setkal na budapešťském nádraží, zaplatil za plavbu loďkou mezi Tureckem a Řeckem asi 1200 euro.
Autor: Michal Jašek
Někteří lidé, nebylo jich přitom málo a jejich počet se postupně zvyšoval, dobrovolně nastupovali do autobusů přistavených maďarskými orgány. Pokud s nepletu, stále to byly spoje mířících do dalších táborů v zemi, v nichž mělo dojít k registraci uprchlíků. Je ale možné, že do autobusů nastupovali převážně Syřané, o nichž se německá vláda před časem vyjádřila, že je na své území přijme bez ohledu na to, kde byli registrováni a kde se vyřizuje jejich azylová žádost.
Autor: Michal Jašek
Velké skupině osob se ale podařilo policejní kordon obejít a (alespoň na chvilku) z tábora utéct.
Autor: Michal Jašek
Nevím ale, jestli si příliš pomohli. V dané chvíli nebylo možné bez vyřízených registračních papírů využít standardní vlakové a autobusové dopravy. A pěšky to bylo do Budapešti a na západ daleko.
Autor: Michal Jašek
Alžírský imigrant, který v táboře na pár dní zůstal a pomáhal nám s úklidem a distribucí věcí. Za chvilku jej ošplouchne maďarský pracovník odpadních vod, splete si vysávací chod s chrlícím. Po střeše třech stanů s jídlem, oblečením a botami budou tancovat splašky.
Autor: Michal Jašek
V tomhle stanu jsem strávil skoro celé odpoledne. I poté, co ho otylý dobrák, fousatý pán s hovnocucem, postříkal obsahem toitoiek. Za chvíli jsem ale narazil na dva šestnáctileté kluky, opět ze Sýrie, kterým se ztratili rodiče s sourozenci a oni bez peněz a telefonů zůstávají trčet na místě. Po hodině a půl vyjednávání se jich ale ujal pracovník UNHCR (Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky), který se na podobné situace na místě specializuje a případ zprotokoloval.
Autor: Michal Jašek
Nejbližší detenční tábor byl přeplněný, policie proto změnila strategii - uprchlíky v autobusech rozvážela na další místa v zemi. Ale bez sběru otisků prstů. S možností nastoupit na další spoje na západ.
Autor: Michal Jašek
Tuhle informaci ale, pokud vím, nikdo dále mezi obyvatele kempu nešířil. Mimo dobrovolníků na místě, kteří ovšem nevěděli, nakolik můžou takové informaci důvěřovat.
Autor: Michal Jašek
Za pár hodin, od 15. září, však končí z pohledu maďarských státních představitelů tolerantní přístup k lidem překračujících státní hranici. Na místo se přesunuje armáda a bude dokončena stavba velkého plotu kolem hranic se Srbskem. A každý, kdo bude chtít vstoupit na území státu, bude muset zažádat o azyl. Ten by pak měl být vyhodnocený ve velmi krátkém čase, v řádu dní. Překročení hranic bez registrace pak povede k uvěznění nebo vyhoštění. Pomoc uprchlíkům pak bude podle dostupných informací zakázána.
Autor: Michal Jašek
Nevím, proč jsem tolik fotil děti. Nechtěl jsem, považuju to v řadě případů za levný patetický kýč, ale přesto jsem to dělal. Asi ze slabosti.
Autor: Michal Jašek
