Trumpova administrativa pojala řešení problému Západní Sahary jako součást „usmíření“ Maroka a Alžírska. Hranice mezi těmito zeměmi je totiž už od roku 1994 zavřená. A zatímco Rabat považuje sporné území za své, Alžír podporuje separatistickou skupinu Fronta Polisario.
Ta se už od konce španělské kolonizace prohlašuje za legitimního zástupce původního saharského obyvatelstva a dnes vládne zhruba pětině Západní Sahary. Území nazývá Saharská arabská demokratická republika (SADR) a žádá nezávislost. Evropská unie ani Česko tuto republiku neuznávají. Zbytek území Západní Sahary ovládá Maroko.
Původní marocký plán loni přijala Rada bezpečnosti OSN, Američané si však vyžádali, aby jej Maročané přepracovali. Otázka Západní Sahary je prý „absolutní priorita“ Trumpovy vlády. Nová verze plánu tak mluví o vzniku autonomního regionu s vlastním parlamentem, vládou a soudy, ovšem integrovaného do Maroka.
Obrana, zahraniční záležitosti, měna či národní symboly pak mají být pod správou centrální marocké vlády. Čtyřicetistránkový návrh také předpokládá, že král Muhammad VI. bude moci jmenovat předsedu vlády autonomního regionu a omezovat tamní bezpečnostní síly. Rabat by také měl slovo v otázkách významných zahraničních investic a některých těžebních projektů.
Povstalci ovšem podle listu The Times namítají, že pravomoc jmenovat šéfa vlády je jaksi v rozporu s myšlenkou práva na sebeurčení. Maroko k tomu naopak podotýká, že tím začleňuje koncept autonomie do marockého ústavního pořádku. Návrh nicméně ještě bude muset projít referendem, přičemž hlasovat mají všichni Maročané, nikoliv jen obyvatelé Západní Sahary.
 |
Právě to však může být jednou z překážek, na které narazí nejen americký prezident ve své snaze zastavit další válku, míní Riccardo Fabiani z organizace International Crisis Group. „Nový plán autonomie je významný krok vpřed. Na to všichni hlavní mezinárodní aktéři, kteří se touto otázkou zabývají, čekali mnoho let. Šance na vyřešení konfliktu však zůstávají velmi nízké, pokud Američané nenajdou nějaké velice kreativní řešení. Sebeurčení je totiž červená linie,“ podotýká.
Spor o Západní Saharu, území se zhruba půl milionem obyvatel, začal už v roce 1975, a označuje se proto za nejstarší aktivní konflikt v Africe. Marocký plán dosud kromě Američanů podpořili i Britové a Francouzi. Podle portálu The Middle East Eye se tajných jednání 8. února v rezidenci amerického velvyslance v Madridu účastnili i zástupci Mauritánie.
Hlavní změnou po dekádách napětí nicméně bylo, že se Alžírsko, jež podporuje separatisty, muselo k jednacímu stolu posadit nikoliv jako pozorovatel, ale hlavní účastník. To se údajně podařilo i díky tomu, že USA Alžíru pohrozily sankcemi kvůli jeho vazbám na Rusko a Írán.
Madridská schůzka už byla přitom druhá v pořadí. Ta první se v naprosté tajnosti odehrála v lednu ve Washingtonu. Ještě za svého prvního funkčního období Trump uznal marockou svrchovanost nad Západní Saharou výměnou za normalizaci vztahů Maroka a Izraele. Spojené státy také odmítají referendum o nezávislosti Západní Sahary.
„Éra ‚oboustrannosti‘ v Magrebu se rychle blíží ke svému konci. Po celá desetiletí byl konflikt v Západní Sahaře opatrným americkým ministerstvem zahraničí a roztříštěnou Organizací spojených národů považován za vyvážené přetahování mezi Marokem a Frontou Polisario, přičemž Alžírsko se tvářilo jako pouhý ‚zainteresovaný soused‘,“ napsal portál The Times of Israel.
Madridská jednání podle něj „tuto iluzi rozbila a znamenala obrat k realismu, který Washington nyní musí dotáhnout do konce“. Dobu „mediace sporů“ prý musí nahradit éra prosazování řešení s ohledem na skutečný stav. Jedině pak je podle listu možné, že letitý zamrzlý konflikt skončí.
Al-’Ajún, nejdůležitější město Západní Sahary
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
