Když před čtyřmi lety tehdy třiačtyřicetiletému právníkovi Dmitriji Medveděvovi řekli, že bude ruským prezidentem, pokýval hlavou a úkol přijal. Když mu v září 2011 přikázali, aby podruhé nekandidoval a bez reptání si přesedl na křeslo předsedy vlády, opět pokýval hlavou a úkol přijal. Ztratil tak poslední zbytky vážnosti ruských občanů, kteří mu už ani neříkají „loutka“, ale mnohem hanlivěji – „Putinův hadr“.
V úterý poradci prezidenta Ruska Dmitrije Medveděva dali možná svému šéfovi poslední zásadní doporučení: pokud zvítězí v nadcházejících prezidentských volbách Vladimir Putin, neměl by přijmout funkci premiéra.
Tandem Vladimir Putin a Dmitrij Medveděv se předvedl při rybaření
Politologové z Institutu současného rozvoje, který vytvořil sám Medveděv, se totiž obávají, že na hlavu příštího premiéra padnou veškeré ekonomické těžkosti, které Rusko čekají. Kromě toho předvolební sliby Putina budou vytvářet obrovský tlak na státní rozpočet a jejich případné neplnění může stát šéfa kabinetu křeslo.
Přitom Medveděv jemladý, energický, bezpochyby velmi schopný a inteligentní muž. Měl šanci imponovat mladší generaci, protože je stejně jako ona fanouškem internetu a sociálních sítí, miluje současnou hudbu, chodí v džínách, sportuje a umí anglicky.
Musí mít i určité vůdcovské schopnosti, protože od roku 2001 do roku 2008 zastával funkci předsedy představenstva plynařského gigantu Gazprom. Ničím se ale příliš do paměti občanů nezapsal.
Oblíbený tak akorát
Právě takového člověka ovšem v roce 2008 potřeboval tehdejší prezident Putin: schopného, ale také disciplinovaného a poslušného, loajálního a věrného.
Někoho, koho voliči přijmou jako důstojnou, i když dočasnou náhradu milovaného vůdce, ale kdo se jim nezalíbí natolik, aby si ho chtěli ponechat déle, než bylo nezbytně nutné.
A nakonec někoho, kdo by Putina v žádném ohledu nepřevyšoval – a to i doslova. V prezidentských volbách v roce 2008 Rusové bez zaváhání zvolili hlavou státu Medveděva. Putin si podle ústavy musel na čtyři roky od nejvyššího úřadu odpočinout.
Teď Medveděv pokorně žezlo vrací. Podle politoložky a šéfredaktorky nezávislého prestižního ruského deníku The New Times Jevgenie Albacové zůstává tajemstvím, co Putin vlastně Medveděvovi nasliboval.
„Aby člověk dobrovolně prohlásil: ‚Tady můj starší soudruh by rád ještě pobyl v Kremlu, já jsem mladý, já to ještě stihnu potom…,‘ k tomu musí být patřičně motivován,“ domnívá se. Podle Albacové má přes rozčarování svých stoupenců Medveděv vzhledem ke svému věku ještě šanci vrátit se do Kremlu. „Myslím, že nechá Putinovi jedno období a půjde do toho. A před ostatními bude mít velkou výhodu – prezidentskou zkušenost.“
Snaha, i když marná
Kromě zkušenosti má Medveděv když ne zásluhy, tak alespoň pokus o ně. Snažil se reformovat soudnictví a zaútočit proti korupci. Pravda, bez podpory premiéra, který ani na jednom neměl zájem, se mu to podařit nemohlo.
Tak alespoň na poslední chvíli předložil balík zákonů, které mají vést k liberalizaci ruského politického systému. Chce navrátit volby gubernátorů, které zrušil Putin, zjednodušit registraci politických stran a umožnit i těm menším, aby se dostaly do Dumy.
Jenže jeho snahy narážejí na výsledky nedávných voleb parlamentních – Putinova strana Jednotné Rusko opět obsadila většinu poslaneckých křesel a o osudu liberalizace politického systému bude rozhodovat ona a příští prezident.
V současnosti Medveděv ze všeho nejvíc připomíná politickou mrtvolu. Všem je jasné, že vlastně nikdy žádný tandem neexistoval – Medveděv celou dobu jen zahříval Putinovi křeslo v Kremlu. Jako elektrická dečka.
Jistou pozornost si dosluhující hlava státu zasloužila pouze tento týden, když si k sobě vůbec poprvé pozvala neparlamentní opozici. Lidsky si zřejmě kritici režimu i jeho nejvyšší představitel sedli. Je možné, že se Medveděv takto začal připravovat na prezidentské volby – ale až ty příští.
Tyto raději pragmaticky vynechal.
