Koncem minulého týdne se u pobřeží Libye našly ostatky 10 uprchlíků, dalších sto bylo nezvěstných. Osm z nalezených těl bylo na nafukovacím člunu. Za rok před takovým osudem hlídky humanitárních organizací a italských úřadů zachrání tisíce migrantů. Podle interaktivní grafiky amerického listu The New York Times (NYT) se každoročně navíc záchranné akce přibližují více a více libyjskému pobřeží.
Zaorálek: Migraci vyřeší srovnání životní úrovně v zemích EUPředpokladem pro řešení migrační krize je podle ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka (ČSSD) vyrovnání ekonomických rozdílů mezi členskými zeměmi EU. Až ve chvíli, kdy bude v zemích EU srovnatelná životní úroveň, se lidé, kteří přicházejí do Evropy z ekonomických důvodů, rovnoměrně rozdělí, řekl šéf české diplomacie na konferenci Prague European Summit, která se zabývala budoucností EU. Zaorálek dodal, že vidí příčinu krizí, jimiž Evropa prochází, v rostoucí sociální a ekonomické nerovnosti. Migranti, kteří míří do EU, si jsou podle Zaorálka dobře vědomi rozdílů v životní úrovní v bohatých a chudších členských zemích. "To je příčina, proč je břemeno migrace v Evropě rozděleno tak nerovnoměrně, a proto je tak obtížné dosáhnout rovnoměrného rozdělení," uvedl. Lidé se podle něj přirozeně přesouvají tam, kde mají větší možnosti zajistit si vlastní budoucnost. Řešením migračního tlaku, kterému EU v posledních dvou letech čelí, podle něj proto nejsou kvóty, podle kterých by si desetitisíce lidí rozdělily členské země. "Odpovědí zjevně je ekonomická a sociální konvergence mezi zeměmi EU spíše než v pokusech rozdělit lidi podle kvót, jako by byli nehybné objekty, které zůstanou tam, kde jim určí komise," prohlásil šéf české diplomacie. |
To je však kontraproduktivní. Podle kritiků zvýšení snah zachraňovat vede pouze k tomu, že cestu riskuje více lidí. „Migranti a uprchlíci jsou povzbuzováni příběhy jejich známých a příbuzných, kterým se riskantní cesta v minulosti vyplatila. Uvědomují si navíc humanitární pomoci a spoléhají se na ni,“ vyplývá z analýzy Frontexu, agentury na ochranu vnější hranice EU.
Převaděči počítají s tím, že se nepotřebují dostat příliš daleko, protože je dříve nebo později někdo zachrání. Používají proto křehké lodě, pro něž připraví pouze tolik paliva, které je schopno je donést na okraj libyjských vod. Jakmile se dostanou do mezinárodních vod, řidiči mnohdy odstraní motor a vrátí se s ním zpět do rozvrácené severoafrické země na druhé lodi. Migranty zanechají napospas osudu spoléhajíc se, že si jejich svízelné situace všimne některá z hlídek.
I kvůli tomu skupiny monitorující „centrální středomořskou cestu“ předpokládají, že se letošní statistika mrtvých zvýší a překročí loňská čísla. Meziročně se to tento rok děje každý měsíc. Koncem května například během tří dní ve středomořských vodách utonulo celkem 700 lidí.
I mluvčí Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) Joel Millman varuje před závěry, že zvýšený počet zachráněných znamená zlepšení situace. „Je to mnohem nebezpečnější. Cpou lidi do menších lodí a ve větším množství. Je to mnohem více rozkouskované,“ řekl Millman NYT referujíc o pomalejším, ale pravidelnějším zvyšování počtu obětí.
Ničení pašeráckých lodí nepomáhá
Zhoršující se podmínky v Libyi a dalších afrických zemí čím dál více motivují migranty k útěku přes moře. Humanitární organizaci si však uvědomují i opačnou stranu mince, tedy že to o to více pašeráky nutí k „zefektivnění“ jejich byznysového modelu.
Od pátku bylo ve Středozemním moři zachráněno přes 6000 uprchlíků |
„Víme, že naše aktivity nejsou řešením. Ale nejsou ani zdrojem problému. Je to čirá nezbytnost zachraňovat životy v době, kdy jsou v nebezpečí,“ vysvětlil Stefano Argenziano, koordinátor pro migraci z organizace Lékaři bez hranic, jejíž lodě operuje mezi libyjským a italským pobřežím od roku 2015.
Na druhou stranu neexistují důkazy, že pokud by se snížily záchranné snahy, vedlo by to k snížení počtu úmrtí. OSN upozorňuje, že pokud by záchranné akce přestaly, mrtvých by bylo ještě více.
  |
Ne úplně efektivní jsou i snahy ztížit život převaděčům. Byznys jim měl být znechucen ničením jejich dřevěných plavidel, která ze začátku používali. Pašerácké sítě to ale nijak nenarušilo. Začali používat levnější a méně stabilní gumové čluny.
Námořní mise Evropské unie ve Středozemním moři začala ničit dřevěné bárky v roce 2015 a povedlo se jí to od té doby asi se 400 kusy. „Nápor protipašeráckých operací pouze zrychlil tempo degradace v kvalitě a bezpečnosti jejich plavidel,“ uvedl Argenziano.
K utonutí stačí pár sekund
Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) jsou na vině zvýšeného počtu obětí levné, ani ne desetimetrové čluny. Nejsou totiž uzpůsobeny delším cestám, snáze se v nich utvoří díry a jednodušeji se převrhnou v rozbouřeném moři. Jsou vyráběné pro maximální počet šedesáti pasažérů, podle Frontexu se však mnohdy v jejich útrobách nachází více než 150 lidí. Podle agentury Europol byla v minulosti tato čísla nižší.
„Když máte člun se 170 lidmi na palubě, během několika sekund se může převrhnout,“ řekla NYT mluvčí Frontexu Izabella Cooperová. Dodala, že během několika dalších sekund se může nepřipravený člověk utopit. „Mnoho Afričanů v životě nevidělo moře,“ uzavřela.
Všechny zainteresované strany se proto shodují na tom, že řešení v konečném důsledku leží v Libyi a hlouběji v Africe. Mělo by se podle nich začít se zlepšováním podmínek, které by předcházelo snahám nebezpečné putování podstupovat.
Jednou z takových snah je dohoda italské vlády s libyjskou pobřežní stráží. Její příslušníky by měli trénovat italští kolegové, aby věděli, jak zachycovat a zachraňovat migranty ještě před tím, než se dostanou do mezinárodních vod.
„Není pochyb, že tamní situace je dost špatná pro tisíce lidí na to, aby zkusili utéct. Jediné řešení jsou dlouhodobé projekty. Afrika a Evropa budou sousedy navždy. Migrace mezi nimi bude realitou nejméně celého desetiletí,“ řekl Federico Soda, ředitel Koordinační kanceláře pro Středomoří při IOM.
