„Kruté, nelidské a ponižující zacházení“ z rukou Američanů - a tichý souhlas britských agentů, jejich partnerů ve válce proti teroru. „Bylo to velmi, velmi těžké období, ale snažil jsem se nemyslet na nic jiného, než že musím přežít.“
Hlavy amerických psychologů jsou na špalku. Kvůli skandálu s brutálním týráním vězňů |
Jamal al-Harith popisoval svůj nedobrovolný pobyt na Guantánamu stručně, o to usilovněji však bojoval o očištění svého jména a potrestání těch, kteří ho za zdi neblaze proslulé základny uvrhli. V jejich čele stál tehdejší ministr obrany Donald Rumsfeld, který dal nezákonným metodám výslechu zelenou, tvrdil al-Harith spolu s dalšími propuštěnými Brity americkým soudům.
Od soudu do chalífátu
Výsledek vleklé kauzy Rasul vs. Rumsfeld žalující stranu zklamal. Nejvyšší soud v roce 2009 rozhodl, s odvoláním na „limitovanou imunitu“ státních představitelů, v její neprospěch. Al-Harith se tak musel spokojit se zadostiučiněním v podobě milionu liber, který mu nedlouho po propuštění vyplatily britské úřady, připomíná The Daily Mail. Patrně mu přišly vhod, neboť jeho problematická minulost opětovnému začlenění do společnosti neprospívala - marnou snahou sehnat práci počínaje a psychologickými komplikacemi konče, líčila jeho rodina.
Od vášně k vulgárním výhrůžkám. Novinářka navázala vztah s nebezpečným velitelem Islámského státu |
Jenže s životem s cejchem teroristy ho podle všeho nesmířily ani velké peníze: o deset let později vyměnil Británii za válkou rozvrácenou Sýrii, kde vstoupil do řad radikálního Islámského státu. A za samozvaný chalífát bojuje i nyní, osmnáct měsíců po svém útěku, popsala stanici Channel 4 v exkluzivním svědectví al-Haríthova manželka.
Třiatřicetiletá žena se loni v partnerových stopách vydala do syrské Rakky, aby otce svých dětí přivedla domů. Neuspěla. Místo toho jí manžel dlouhých deset měsíců bránil v návratu do Evropy, dokud se jí letos v červnu nepodařilo utéct - jak sama říká, Islámský stát nikdy nepodporovala a krutost, s níž dobyté území spravuje, ji děsila. Jamal al-Harith zůstal. Konec komplikovaného příběhu plného nejasných zákrut a kontroverzních míst je tak v nedohlednu.
Osudová cesta do Pákistánu
Jeho počátek přitom vystopujeme už v první polovině 90. let, kdy Ronald Fiddler, webový návrhář z anglického Manchesteru, posvětil svou konverzi k islámu přijetím nového jména Jamal Udeen al-Harith. Po krátkém pobytovém intermezzu v Austrálii se al-Harith vrátil do Anglie, odkud se vydal do Pákistánu - údajně proto, aby se účastnil tamních náboženských oslav.
Jenže jako z udělání vycestoval na začátku podzimu 2001, ve vypjatých týdnech ohraničených troskami newyorských Dvojčat a horečnou přípravou operace Trvalá svoboda. Čtyři dny před jejím spuštěním, 3. října 2001, byl al-Harith nedaleko afghánsko-pákistánských hranic zadržen vojáky Talibanu.
Záhadně zmizelý elitní policista se vynořil na výhružném videu Islámského státu |
Po pasové kontrole měli tálibové jasno: tehdy 35letého muže obvinili ze špionáže pro Washington a Londýn a zavřeli ho do zařízení pro politické vězně, kde jej dále vyslýchali. Právě tam Brita o sotva dva týdny poté objevili spojenečtí vojáci, kteří ho převezli do věznice v Kandaháru a posléze, v únoru 2002, právě na Guantánamo.
Američané nejprve doufali, že od někdejšího vězně Talibanu (nově vězně číslo 490) získají cenné informace o taktice a metodách nepřátelských radikálů, především co se zacházení se zadrženými osobami týče. Ještě v září téhož roku byl al-Harith zodpovědným činitelem doporučen k brzkému propuštění na základě „posudku, že zadržený nebyl členem al-Káidy ani vůdcem Talibanu“, stojí v (druhdy tajném) dokumentu zveřejněném slavnou platformou Wikileaks.
‚Vysoká hrozba‘
Navzdory tomu Jamal al-Harith nesvlékl charakteristickou oranžovou uniformu ani o měsíce později. K červenci 2003 už stejný zápis uvádí, že „ve světle nově získaných informací (...) je zadržený (...) vyhodnocen jako spřízněný s al-Káidou (...), zůstává pro Spojené státy zpravodajskou hodnotou a měl by být zadržen pro další rozvědné účely. (...) Zadržený představuje vysokou hrozbu pro USA, jejich zájmy i spojence.“
„Vysoká hrozba“ se dostala na svobodu až rok poté, a to pouze na základě intenzivní kampaně tehdejší britské vlády. V březnu 2004 ho americká strana spolu s čtyřmi dalšími britskými vězni předala do rukou britských úřadů, jež ho pro prakticky okamžitě po přijetí propustily (a nedlouho na to mu v tichosti vyplatily výše zmiňovanou štědrou kompenzaci).
ON-LINE ROZHOVOR: |
Dnes, o více než desetiletí později, visí nad těmi samými úřady nepohodlný otazník. Jak je možné, že al-Haritha ztratily ze zřetele a umožnily tak únik do Sýrie jak jemu, tak později i jeho manželce a dětem? „Musíme zjistit, jak k této cestě mohlo dojít, aniž by o tom britská vláda věděla,“ přiznal minulý čtvrtek Keith Vaz z komise britského ministerstva vnitra.
Úřad ministryně Theresy Mayové podle The Daily Mail odmítl individuální případy komentovat. Nicméně bílá místa v al-Haríthově oddyseji vzbuzují pochybnosti o tom, do jaké míry je Spojené království schopno monitorovat „své“ podezřelé radikály. Obavy, jež rezonují o to víc, že se země nyní připravuje na propuštění a přijetí Shakera Aamera - posledního z devítky britských občanů, jež válka proti teroru uvěznila v celách Guantánama.
Watch: Jamal Al-Harith - Guantanamo detainee flees to Syria https://t.co/3LDgXpRyhz
@AssedBaig reports
— Channel 4 News (@Channel4News) 9. Říjen 2015
