Moskva se sama usvědčila ze lži, říká analytik o ruských vojácích na Ukrajině

Lidovky.cz: Ruská televize dala o víkendu prostor dalšímu rétorickému vystoupení Vladimira Putina, tentokrát na téma „dialog o státnosti východní Ukrajiny“. Putin vyzval k politické organizaci této oblasti, přičemž ji označil kontroverzním termínem Novorusko. Vzbudil tím velkou pozornost – proč?
Má to hlubší význam. Tento historický termín, který je z geopolitického hlediska dávnou minulostí, se nyní stal nástrojem propagandy Kremlu. Na začátku letošního jara se začal objevovat v článcích prokremelských expertů, např. Sergeje Karaganova, Sergeje Glazjeva a dalších, kteří s ním operovali v souvislostí s jakousi civilizační misí Ruské federace. Jejím cílem má být sjednocení toho, co Kreml nazývá „Russkij mir“ (v překladu ruský svět, nikoli pouze v geografickém a jazykovém, ale také civilizačním rámci, pozn. red.). Už v té době se hovořilo o tom, že existuje plán na ovládnutí celého severního pásu Černého moře, to znamená území v podstatě od Abcházie až po Podněstří, spadá sem tedy i zmíněné „Novorusko“. Které je teď, řečeno slovy Kremlu, pod nadvládou „kyjevských fašistů“. To, že se separatisté s podporou ruských (nebo aspoň Rusy řízených) jednotek chystají na Mariupol, není náhoda – tento strategický přístav je poslední velký opěrný bod mezi Ruskem a anektovaným Krymem.

Lidovky.cz: Mezi užitím slova „Novorusko“ v řekněme propagandistických článcích a tím, zazní-li během oficiálního projevu hlavy státu, je ale přece jen rozdíl...
To ano. Nicméně pokud sledujeme ruskou zahraniční politiku, je dobré všímat si právě i těchto lidí. Mimochodem, ne nadarmo se jim občas přezdívá „štěkající psi“. Jejich postoje, které se jeví jako extrémní, se mohou za několik měsíců stát součástí oficiální linie. Proč Putin hovoří o „Novorusku“ právě nyní? Domnívám se, že v souladu s rozhodnutím o přímé ruské intervenci na východě Ukrajiny, a to stejným způsobem, jakým byla provedena na Krymu: mlžení a zapírání na jedné straně a oni dnes už pověstní „zelení mužíčci“ na straně druhé. Vytváří se propagandistický základ pro potenciální spojení obou samozvaných povstaleckých republik (Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika, pozn. red.), možná připojení i dalších částí východní Ukrajiny.

Postup Ukrajiny mi připomíná německé fašisty, prohlásil Putin:

Lidovky.cz: Krymský scénář a „ochranu ruskojazyčného obyvatelstva“ připomíná i nynější prohlášení Kremlu o „zajištění zákonných zájmů“ obyvatel východní Ukrajiny. Přesto Moskva cílenou intervenci ruské armády nadále popírá, válku klade za vinu Kyjevu a volá po politickém dialogu. Jak dlouho je taková rétorika udržitelná?
Problém tkví v tom, že je to právě jen rétorika. Výroky Kremlu k ukrajinské krizi jsou od samého počátku součástí pečlivě vedené informační války a matení nepřítele do poslední chvíle. Po summitu v Minsku nazval Putin Porošenka výborným partnerem, pochvaloval si, že se s ním sešel v dialogu, a dál prohlašuje, že nechce nic jiného než okamžité ukončení bojů. Přitom vidíme jasné důkazy toho, že si naopak přeje situaci eskalovat. Oficiální prohlášení Ruské federace je třeba číst s velkou rezervou a zamýšlet se nad tím, co jimi chce získat.

Lidovky.cz: Co tedy? Nejčastěji zaznívá vysvětlení, že hlavním cílem Moskvy je udržovat na východě Ukrajiny chaos. Co z něj může vytěžit?
To je jeden z nejdůležitějších otazníků celé ukrajinské krize, a podobně jako většina zásadních otázek nemá jednoznačnou odpověď. Podle mého názoru je klíčovým faktorem vnitřní legitimizace režimu a upevnění Putinovy moci. V ruské ekonomické obci se už delší dobu vede debata o zhoršování stavu hospodářství, jež bylo od nástupu Putina postavené na exportu uhlovodíku a zpracování nerostných surovin a postupně se začalo zadrhávat. Připomínám také protesty v roce 2011 a 2012, které ukázaly, že v Rusku existuje vnitřní odpor vůči režimu. Po anexi Krymu dosáhla Putinova popularita rekordních hodnot – nejjednodušší způsob, jak legitimizovat režim, je zahraničně-politický úspěch, to je metoda, kterou úspěšně uplatňovalo už carské Rusko. Ale rozhodně to není jediný důvod.

Lidovky.cz: Jaké jsou ty další?
Například to, že pokud by se Ukrajina, země Rusku donedávna vůbec nejbližší a pevně s ním spjatá, přiklonila na stranu Západu, jakýkoli její úspěch by snižoval úspěchy Ruské federace. Pokud by se Ukrajině podařilo nastartovat ekonomický růst, snížit úroveň nepotismu, korupce a dalších nešvarů, poukázalo by to na slabosti Putinova režimu. Ukrajina zapojená do západních vojenských struktur, především NATO, pro Rusko představuje bezpečnostní hrozbu. Navíc Majdan ukázal ruské opozici možnou cestu odporu, což kremelské vedení muselo patřičně znepokojit. A tak dále. Důvodů je hodně, osobně si však myslím, že nejvíc převažuje ten vnitropolitický, byť není tak akcentován.

Lidovky.cz: Představme si ruskou strategii ohledně Ukrajiny jako šachovou partii. Dokázal byste zhodnotit, do jaké míry byla předem připravena a do jaké míry se jednotlivé tahy přizpůsobovaly aktuálnímu vývoji?
To bych věděl velmi rád, a bezesporu nejsem sám. Jenže potíž je v tom, že úspěch nějaké strategie v zahraniční politice lze hodnotit jen tehdy, když známe její konkrétní cíle. Což je v tomto případě nesmírně těžké. Abych vám aspoň trochu odpověděl: myslím si, že v případě Ukrajiny rozhodně nešlo jen o reakci na Majdan a svržení Janukovyčova režimu, ale o dlouhodobě chystanou operaci. Uvědomme si už jen to, že ruské ozbrojené síly se na tu dnes tak hojně skloňovanou hybridní válku musely připravit a adaptovat. Objevují se dokonce teze, že Moskva na tomto scénáři začala pracovat hned po nástupu Vladimira Putina a že to byl jeden z důvodů, proč Putin získal takovou podporu mezi bezpečnostními složkami. Ruská federace však není demokratický stát, kde platí určitá odpovědnost politiků vůči občanům, kteří díky ní mají přístup k informacím. V autoritářském Rusku panuje v tomto ohledu jakási šedá zóna a staví se spíše na dohadech. Já osobně bych se, co se plánu B pro Ukrajinu týče, přikláněl k období tzv. Oranžové revoluce (2004, pozn. red.).

Lidovky.cz: Nicméně pozornost Kremlu se nesoustředí jen na Ukrajinu. Jak může ukrajinská krize ovlivnit ambiciózní projekt Eurasijské unie?
V tomto ohledu je zajímavý postoj Kazachstánu, který dal v minulých dnech najevo značnou nelibost. Expertní prokremelské kruhy totiž diskutují nejen o ovládnutí černomořského pobřeží, ale i severního pásu Kazachstánu, což Kazachstán, kde žije početná ruská menšina, samozřejmě děsí. Ruská politika teď vysílá množství různorodých signálů. Na jednu stranu chtějí k 1. lednu 2015 vytvořit Eurasijskou unii na deklarovaném ekonomicko-politickém, nikoli etnickém základě, na druhou stranu Putin už během připojení Krymu mluvil o té už zmíněné ideji „Russkogo mira“, která má když ne etnický, tak aspoň jazykový základ. O vzepětí ruského nacionalismu ani nemluvě.

Lidovky.cz: Evropská unie Rusku o víkendu pohrozila zpřísněním sankcí, pokud do týdne nezmění svůj kurz vůči Ukrajině. Moskva, ať už ústy šéfa diplomacie Lavrova či prezidenta Putina, nezůstala nic dlužna a výhrůžky oplatila. Rusko se stran vztahu se Západem ocitá ve stále větší izolaci, přesto zatím nejeví ochotu couvnout. Existuje pro něj v tomto ohledu nějaký limit?
Před několika dny se objevila pozoruhodná zpráva, že část orgánů federální moci by měla být přesunuta z Moskvy a Petrohradu do Krasnojarsku. To je jasný signál už dlouho diskutovaného obratu Ruska od Západu směrem na východ, především k Číně, a to nejen na ekonomické, ale i zahraničně-politické úrovni. Co se sankcí týče: podívejte se na Írán, na který dopadly sankce třetí úrovně a on jimi prošel, byť s velkými obtížemi. A proti Rusku jsou sankce třetí úrovně stále ještě nemyslitelné. Ačkoli bychom neměli podceňovat ty tzv. neformální sankce, tedy to, že Rusko přestane být pro Západ (nejen pro státy, ale i společnosti) spolehlivým partnerem, což může ruskou ekonomiku v dlouhodobém, nebo i střednědobém horizontu významně ovlivnit.

Lidovky.cz: A krátkodobý horizont, který je ve znamení války? Konflikt na východě Ukrajiny připravil o život už na 3000 lidí, milionu dalších sebral domov...
V tomto ohledu lze souhlasit s polským ministrem zahraničí Sikorskim: sankce jsou běh na dlouhou trať, protože Rusko plně zasáhnou až za nějakou dobu, kdežto na Ukrajině se válčí teď. Myslím, že EU by Ukrajinu mnohem víc podpořila materiální a vojenskou pomocí.

Lidovky.cz: Pokud však Západ poskytne Kyjevu vojenskou pomoc, nemůže to být vykládáno jako jeho přímé zapojení do války?
Záleží na úhlu pohledu. Ve chvíli, kdy Moskva tvrdí, že na Ukrajině neválčí, by Západ Kyjevu oficiálně pomohl nikoli v boji proti Rusku, ale proti místním ozbrojeným skupinám, to je velký rozdíl. Navíc si, aspoň prozatím, neumím představit, že by tam začal posílat těžkou techniku, mluvím spíš o gestech typu zásobování zdravotnickým materiálem či léčba zraněných ukrajinských vojáků v nemocnicích západních států. To Ukrajině ostatně už nabídlo Německo.

Lidovky.cz: Rusko nejprve přítomnost svých vojáků na Ukrajině zcela odmítalo. Nyní ji přiznává, ale prohlašuje, že se jedná o dobrovolníky, kteří se z vlastní vůle zastávají svých trpících sousedů zpoza hranice. Opět – krymská reminiscence. Z tamních „dobrovolníků“ se nakonec stali laureáti státního vyznamenání. Jak odhadujete vývoj v případě Donbasu?
Podle mého názoru přizná Moskva své angažmá jedině tehdy, pokud jihovýchod Ukrajiny, podobně jako dříve Krym, uchopí pevně do rukou. Samozřejmě, že její nynější prohlášení neobstojí: v podstatě tvrdí, že ruští armádní velitelé nemají nad svými podřízenými jednotkami kontrolu, a ty si během dovolené jen tak přejíždějí hranice v obrněných transportérech a tancích, což je pochopitelně absurdní. A navíc máme před očima krymský precedens. Jak bychom vůbec mohli Moskvě věřit, že na východ Ukrajiny vojáky neposílá, když už předtím lhala a pak se z toho dokonce sama usvědčila?

VÁCLAV LÍDL Václav Lídl je analytikem Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky se zaměřením na post-sovětský prostor. Odborně se zaměřuje na ruskou zahraniční a vnitřní politiku, vývoj v post-sovětském prostoru – kromě Ruska především v oblasti jižního Kavkazu a Střední Asie, integrační iniciativy na území bývalého Sovětského svazu, rozvoj politického islámu ve střední Asii a na geopolitické aspekty vývoje v této oblasti. (Zdroj: amo.cz)