Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Na Nice zapomenout nemůžu, bylo to vyloženě o fous, říká Češka

Svět

  17:48
V Paříži pracuje dva a půl roku. Šestadvacetiletá Češka Zuzana Žižková byla loni v listopadu jen pár bloků od jednoho z míst, kde po teroristických útocích ve francouzském hlavním městě, zemřely desítky lidí. Na jeden z největších francouzských svátků – výročí pádu Bastilly – se s kamarádkou rozhodla vyrazit do Nice.

Na jeden z největších francouzských svátků – výročí pádu Bastilly – se Zuzana Žižková s kamarádkou rozhodla vyrazit do Nice. foto: Archiv Zuzany Žižkové.

Když tady večer do davu najel kamionem 31letý Tunisan Mohamed Lahouaiej Bouhlel, byla zrovna na promenádě. „Byl to ohromný stres. Tím, že to zažijete už podruhé, jste vyděšení o to víc, ale jakmile se situace dostane do normálu, zapomenete... Musím ale přiznat, že na Nice zapomenout nemůžu, tohle bylo vyloženě o fous,“ napsala LN.

Podle Zuzany bylo 14. července na pláži na jihu Francie dost lidí, ale cítily se s kamarádkou bezpečně. Promenáda byla pro auta uzavřená. Asi deset minut po velkolepém ohňostroji se rozhodly jít domů. „Seběhlo se to tak rychle, že jsem si to ani nestačila uvědomit. Zaslechly jsme křik a výstřely, mohlo to být jen pár metrů od nás. Začaly jsme utíkat na druhou stranu. Lidi byli šíleně zmatení, nikdo v ten moment netušil, co se dělo. Kamarádka se mi ztratila, já běžela dál. Tohle šílenství mohlo trvat tak dvě minuty,“ popsala Zuzana Žižková LN.

Prostřílené přední sklo vozu, který použil útočník jako zbraň.
Před polednem zamířily na promenádu v Nice obrovské davy lidí, kteří po minutě...

S kamarádkou se nakonec našly a chtěly vyrazit do bytu, kde bydlely. Houkající sanitky a zmatek na ulici je ale nakonec přiměl, aby se schovaly v parku naproti pláži mezi palmy a křoví. Tady se snažily zjistit, co se vlastně stalo, ale rodina na telefonu nic nevěděla a ani internetové zpravodajství nezafungovalo rychle. O dění na promenádě v Nice nikde ani slovo. Nic netušila ani rodina, která se nakonec v parku schovávala s nimi. „Byli jsme šíleně vyděšení. Leželi jsme tam asi hodinu. Když lidi na ulici a u moře odcházeli a houkání sanitky a policie nebylo tak intenzivní, chtěli jsme jet hned taxíkem domů,“ vypráví Žižková.

Nakonec se schovaly v hotelu naproti, kde strávily další dvě hodiny zamčené v kabince na WC. Kolem třetí je z místa atentátu odvezla autem paní, u níž byly ubytované a kolem třetí ráno se dostaly domů. „Auta byla kontrolovaná, policie čekala na každém rohu. I tak pro nás byla každá rána a zvuk noční můra. Myslela jsem pořád na ty zvuky výstřelu a zmatek a křik lidí. Druhý den ráno, když jsme vyšly do ulic, vše bylo v normálu. Jakoby se nic nestalo. Jen večer, když jsme se vydaly na procházku do centra bylo dost obchodů zavřených. Na každém rohu a téměř v každé ulici byla policejní hlídka. Na pláži bylo méně lidí, než kdykoli jindy,“ popisuje šestadvacetiletá Češka.

Na pláž se vrátily davy lidí až včera, aby uctily památku 84 lidí, kteří zemřeli pod koly 19 tunového kamionu. Během tři čtvrtě minuty na dvoukilometrovém úseku dalších 300 lidí zranil.

Při listopadovém útoku v Paříži zemřelo na šesti místech 130 lidí. Jen jedenáct měsíců poté, co teroristé zaútočili na redakci satirického časopisu Charlie Hebdo rovněž ve francouzské metropoli. „Francouzi to vnímají úplně jinak. Mají nadhled a utěšují mě, že všechno bude po čase zase v normálu. Nikdo z Paříže mi neříká vrať se domů, tady jsi v nebezpečí. Ano, bojím se, ale snažím si to nepřipouštět, protože vás to může potkat určitě kdekoliv, i když je pravda, že v Česku je mnohem menší pravděpodobnost. Všichni se diví, že jsem se ještě nevrátila, ale takový krok nemůžete udělat ze dne na den. Mám tu svůj život, přátele, zvykla jsem si tu, ráda bych tu ještě zůstala, ale pokud se něco takového stane znovu tady v Paříži, nebo kdekoliv, kde budu, začnu opravdu zvažovat návrat,“ říká Zuzana Žižková.

Autor: