Bylo to tak trochu zbožné přání nejednoho nadšeného cyklisty či turisty. A v neposlední řadě i všech, kteří se pohybují v turistickém ruchu nebo to přinejmenším plánují. Ti všichni, zdá se, si už dávno uvědomili mnohdy nevyužitý potenciál, který pásmo Dinárských hor nabízí.
To se nyní postupně mění. Od slovinské Postojnské jeskyně, jednoho z největších jeskynních komplexů světa, až po nejvyšší vrcholky Dinárských hor na hranicích Černé Hory s Kosovem a Albánií se rýsuje rozsáhlý systém cyklostezek, turistických a vodáckých tras. Na 1500 kilometrů dlouhá síť pod názvem Via Dinarica v několika větvích propojí sedmero západobalkánských zemí (Slovinsko, Chorvatsko, Bosnu, Kosovo, Srbsko, Černou Horu a Albánii).
‚Panna Marie není pošťačka.‘ Vatikán tápe nad zázrakem z Bosny, zvažuje vyslance |
Projekt vzniká v režii nadšenců všeho druhu, místních podnikatelů, neziskového sektoru i mezinárodních organizací. Inspiraci přitom hledali v obdobném projektu Via Alpina, spojujícím horské masivy ve Francii, Švýcarsku, Rakousku a Itálii, či v síti stezek prostupující Apalačským pohořím ve východní části Severní Ameriky.
Podél starých kupeckých a pasteveckých tras
Různorodá směsice lidí, kteří za projektem stojí, navazuje tam, kde přeshraniční spolupráci utnula před čtvrtstoletím krvavá občanská válka provázející rozpad Jugoslávie. Zatímco na některých místech obnovují někdejší značení a infrastrukturu, jinde začínají od samého počátku. Podél starověkých kupeckých a pasteveckých stezek.
Zatím je v provozu a řádně označená jen jedna větev plánovaného systému tras – vedoucí napříč Bosnou rovnou po nejvyšších vrcholech pohoří. Hornatá balkánská země strmě stoupá v posledních letech v žebříčku destinací pro aktivní dovolenou. Nabízí prakticky vše od nepřístupných vrcholků skýtajících úchvatné pohledy přes rychlé tyrkysové řeky ideální pro rafting až po hluboké a místy absolutně nedotčené lesy, kterými se ještě stále prohánějí vlci a medvědi. A v neposlední řadě – ve srovnání se Západem je tam výrazně levněji.
Jedněmi z prvních, kdo divoké kráse Bosny nedlouho po válce začali propadat, byli alpinisté všeho druhu. Tamní masiv Prenj nabízí na jedenáct vrcholků dosahujících více než 2000 metrů. Jeden takový – Vjetreno brdo – prvně pokořili teprve v roce 2003 jako jeden z úplně posledních nedotčených vrcholů v Evropě.
Ten úplně nejvyšší z celého pásma Dinárských hor, albánský Maja e Jezercës, se však vypíná ještě o poznání výš – bez pár metrů až do výšky 2700 metrů.
  |
Projekt přeje ekoturismu a agroturismu
Nápad propojit balkánské země v jeden systém pěších, cyklistických a vodáckých tras se zrodil už zhruba před 10 lety v hlavě ostříleného chorvatského horala Gordana Papace. Jasnějších obrysů se mu ale dostalo teprve mezi roky 2009 a 2012 s první přeshraniční spoluprací tohoto druhu mezi bosenským národním parkem Sutjeska a černohorským Durmitorem, kam v posledních letech s oblibou míří v létě i tisíce Čechů. S potřebnou infrastrukturou, dílem financovanou z dotací EU, se rozvíjela i spolupráce mezi firmami působícími v turistickém ruchu. A další neustále přibývají, zatímco projekt se postupně dostává i do povědomí turistů.
Bývali blíže Bohu i sobě navzájem. Teď český Banát stárne - a vzpomínky blednou |
„Za šest měsíců sezony loňského roku jsme měli okolo 400 návštěvníků. Až bude projekt plně funkční, očekáváme, že k nám přijede asi 2000 turistů,“ nechal se slyšet člen horolezecké organizace v bosenském Tomislavgradu Ante Vukadin pro webovou platformu Balkan Investigative Reporting Network.
Podle něj i dalších lidí stojících za projektem je vznik trasy Via Dinarica nejen důležitou vzpruhou pro turismus v regionu, ale i příležitostí k ekonomickému rozvoji některých dnes upozaděných oblastí. V době, kdy víc než kdy jindy zažívá strmou popularitu takzvaný eko- nebo agroturismus, existují četné příležitosti, jak nabídnout ubytování (v současnosti tu je asi 150 chat a nocleháren) nebo stravu návštěvníkům, aniž by odlehlé vesnice zapomenuté v čase musely drasticky změnit svůj ráz.
