První snímek z Vesmírného dalekohledu Jamese Webba (často jen JWST z James Webb Space Telescope) zveřejnila NASA v pondělí 11. června. „Je to nejhlubší obraz našeho vesmíru, jaký byl kdy pořízen,“ komentoval fotku současný šéf úřadu a bývalý astronaut Bill Nelson. Fotografie zachycuje překvapivě malý úsek oblohy. Jeho velikost odpovídá podle tiskové zprávy NASA přibližně zrnku písku v dlani natažené ruky. Obrázek je složený z většího množství expozic v odlišných vlnových délkách světla. Jeho pořízení trvalo JWST 12,5 hodiny.
 |
Stejnou oblast jako Webbův dalekohled už před časem fotil i dosud aktivní Hubbleův teleskop (HST z Hubble Space Telescope) sedící na nízké oběžné dráze Země. Trvalo mu to však několik týdnů. Výsledná fotografie obsahovala daleko méně detailů.
Snímek zachycuje galaktickou kupu se snadno zapamatovatelným názvem SMACS 0723. Na Zemi je viditelná z jižní polokoule. Je od nás 4,6 miliardy světelných let. Kupa navíc umožňuje astronomům vidět ještě vzdálenější objekty. Působí totiž jako takzvaná gravitační čočka.
Einsteinova finta
Gravitace ohýbá světlo. Velmi hmotné objekty proto fungují podobně jako čočky spojky. Tento jev se dá odvodit z obecné teorie relativity Alberta Einsteina. Poprvé se ho podařilo pozorovat v roce 1979. Dnes už jde o poměrně běžný nástroj astronomů, jak pozorovat vzdálené objekty. Na fotce z JWST jsou díky gravitaci SMACS 0723 vidět prastaré galaxie, které se zformovaly krátce po velkém třesku. Astronomové v nich mohou rozeznat jednotlivé hvězdokupy.
V pozorování těchto vzdálených objektů dosud lidstvu bránilo rozpínání vesmíru. Čím je od nás nějaká galaxie dál, tím rychleji se vůči nám pohybuje. Její světlo je červenější. Záření nejvzdálenějších objektů spadá do infračervené oblasti.
Lidské oko ho neregistruje. Vnímáme ho však jako teplo. Dosud nejvýkonnější Hubbleův teleskop mohl pozorovat jen viditelné a ultrafialové světlo (s malým přesahem do infračerveného). JWST tak vidí i objekty, které jsou pro HST neviditelné.
„Domníváme se, že když se hvězdy formují z prvotního materiálu ve vzdáleném vesmíru, vznikají velmi odlišným způsobem, ale nikdy předtím jsme to nepozorovali,“ řekl New Scientistu astronom Stephen Wilkins z univerzity v Susexu. „Je tam spousta zásadních fyzikálních jevů, o kterých nic nevíme.“
Úterní obrázky
Další snímky a data předvedli astronomové v úterý 12. června. Jako první ukázali spektrum exoplanety WASP-96b. Je to plynný obr obíhající kolem hvězdy vzdálené od Slunce 1120 světelných let. JWST dokázal stanovit složení atmosféry planety s přesností, o níž se astronomům dřív ani nesnilo. Mezi zachycenými molekulami byla i voda. Planeta je však neobyvatelná.
Po spektru vzdálené planety, o níž jste patrně v životě neslyšeli, ukázala NASA fotografii profláknuté mlhoviny NGC 3132 ze souhvězdí Plachet. Její snímek jste už téměř jistě někdy viděli, i když si asi nepamatujete její jméno.
Často se používá jako obrázek takzvané planetární mlhoviny. Ta ale nemá s planetami nic společného. Je to plynové mračno obklopující hvězdy na konci života. Mlhovina je od nás vzdálená asi 2000 světelných let.
Následující obrázek byl Stephanův kvintet. Jde o skupinu pěti galaxií v souhvězdí Pegase. Jsou od nás vzdálené přibližně 290 milionů světelných let. Patří k nejlépe prostudovaným skupinám galaxií ve známém vesmíru.
Poslední obrázek byla mlhovina Eta Carinae v souhvězdí Lodního kýlu. Od Sluneční soustavy leží přibližně 8500 světelných let. Patří k nejjasnějším mlhovinám na noční obloze.
Vesmírné kotviště
Webbův teleskop visí v takzvaném libračním neboli Lagrangeově bodu. Je to místo v soustavě dvou navzájem obíhajících těles, do nějž když něco dáte, bude to vůči nim udržovat stále stejnou polohu. V případě JWST jsou tyto dvě tělesa Země a Slunce. Libračních bodů je pět. Označují se velkým písmenem L a číslem. JWST je umístěný v bodě L2. Je 1,5 milionu kilometrů od Země, přibližně pětkrát dál než Měsíc. Poloha JWST úzce souvisí s jeho misí.
Aby mohl registrovat slabé infračervené světlo, musí být velice chladný. Jinak by signál přehlušilo jeho vlastní tepelné záření. Pracovní teplota JWST je do -223 stupňů Celsia. Je to jen 50 stupňů nad absolutní nulou.
Je nutné, aby byl izolovaný od všech zdrojů tepla z okolí. V bodě L2 jsou Slunce, Země i Měsíc stále na stejné straně teleskopu. JWST se dívá opačným směrem. Jeho citlivé přístroje navíc před rušivým tepelným zářením chrání speciální štít.
