Jako s možnými partnery s nimi počítali jak sociální demokraté (SPD), tak křesťanští demokraté (CDU), v obou případech ještě ve spojenectví se Zelenými.
Pro liberály, kteří patří k zakladatelským stranám Spolkové republiky a v minulých desetiletích se jako „jazýček na vahách“ opakovaně podíleli na nejrůznějších vládách, je zájem ostatních velkým zadostiučiněním. Ještě před rokem to totiž vypadalo, že se blíží nebezpečně blízko pětiprocentní hranici, která je potřebná pro vstup do parlamentu. Nyní naopak mohli počítat s dvouciferným výsledkem.
Za jejich úspěchem je hlavně jejich postoj během koronavirové pandemie. Vládu sice kritizovali za opakované a z jejich pohledu nepromyšlené uzávěry veřejného života, které přivedly řadu firem na pokraj zániku, zároveň ale dokázali zůstat se svými protinávrhy konstruktivní. Nesklouzli tak mezi popírače pandemie.
Tím, že vyčítali velké koalici křesťanských a sociálních demokratů, že v souvislosti s miliardovými výdaji státu rezignovala na dodržování dluhové brzdy, dokázali oslovit i řadu příznivců z řad rozpočtových konzervativců, kteří by jinak podporovali křesťanské demokraty.
FDP ale prošla ještě další důležitou změnou: oproti minulosti neformuluje řadu podmínek, po jejichž splnění by šla do vlády. Předem už neodmítá plány na „zelenou ekonomiku“, požaduje ale, aby byla namísto státních regulací dána přednostně tržními principy.
Scholz je blízko postu německého kancléře. Bývalému revolucionáři stačilo v kampani neudělat chybu |
Svobodní demokraté se tak snaží smazat pověst „těžko vypočítatelného hráče“, kterou si vysloužili po posledních volbách v roce 2017. Tehdy několik týdnů vyjednávali s křesťanskými demokraty a Zelenými o účasti ve vládě, nakonec ale od jednání odešli.
Šéf liberálů Christian Lindner tehdy prohlásil, že „je lepší nevládnout vůbec než vládnout špatně“. Nyní je Lindner ochotný jít do vlády a zdá se, že mu je jedno, zda by se jednalo o spojenectví pravého středu vedené CDU a s případnou účastí Zelených, nebo o levicovější koalici se Zelenými a sociálními demokraty.
On sám má přitom políčeno na pozici ministra financí, jež by z něj učinila ve vládě de facto „druhého kancléře“. Tím by se strana zřejmě vzdala pozice šéfa diplomacie, kterou její představitelé, například Hans-Dietrich Genscher nebo Klaus Kinkel, v minulosti často zastávali.
Odmítají nové daně i fiskální unii
Před volbami formuloval Lindner pouze jednu „červenou linii“ pro účast ve vládě: nesmí se zvýšit daně. „Vycházíme z toho, že stát má peněz dost, jen s nimi špatně nakládá,“ popsal serveru Lidovky.cz zdroj z FDP.
Podle něj již před volbami probíhala v zákulisí tajná jednání s ostatními stranami, a to s cílem dospět k nové vládě rychleji, než jak tomu bylo po volbách v roce 2017. „Tam Lindner pořád opakoval, že s námi vyšší daně nebudou, takže ostatní vědí, jak moc je to pro nás důležité.“
Případná účast liberálů ve vládě by ale mohla mít i dopady na německou zahraniční politiku. FDP je sice proevropská, odmítá však představy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona o fiskální unii a vzájemné ručení za dluhy. „Ultraexpanzivní finanční politika by byla pro Evropu velkým nebezpečím,“ citoval nedávno šéfa německých liberálů Lindnera list Financial Times.