„Nemáme tu naději, nemáme žádné bezpečí, nemáme zdravotní péči, nemáme peníze, nemáme práci. Pomoc, kterou dostáváme, se snižuje,“ líčí situaci v Iráku jeden z křesťanských uprchlíků, který už za pár dní najde nový domov na Vysočině.
Děsivé výpovědi utečenců před jejich odchodem z Erbílu (hlavní město kurdské autonomie v Iráku - pozn. red.) do Libanonu zaznamenali zástupci nadačního fondu Generace 21, který projekt záchrany celkem 153 uprchlíků včetně dětí již od začátku organizuje a financuje. Jeho spolupracovníci několikrát návštívili utečenecké tábory, kde mluvili s uprchlíky, kteří mají namířeno do Česka. Jejich příběhy pak volně přeložili. První skupina čítajicí 27 lidí včetně dětí přiletí na pražské letiště už 24. ledna. (více čtěte ZDE)
‚Začalo zabíjení a unášení‘
O svůj příběh se podělil i učitel, který žil se svou rodinu v Mosulu ještě před tím, než se ho 10. června 2014 zmocnil Islámský stát. S dikriminací a násilím se tehdy nicméně nesetkal se svou rodinou poprvé. Společně museli odejít už ze severu země, protože v této oblasti „začalo unášení a zabíjení křesťanů, výbuchy aut s náložemi, plánovité útoky na křesťany a kostely“.
O učiteli:Učitel pocházející z Iráku patří do skupiny 27 uprchlíků, kteří jako první přiletí do Česka, kde se o ně budou po několik měsíců starat integrační pomocníci. Odpovídá za projekt pomáhající dětem s traumatem. „V rámci projektu jim dáváme možnost trávit čas sportem, ručními pracemi, uměním, poskytováním základního vzdělání – aby byly děti něčím zaměstnány a nemusely myslet na traumata, která prožily. Jedenkrát týdně máme setkání s rodiči, dětí, jimž se věnujeme. Pomáháme jim, jak jednat s dětmi, které si prošly vypjatými situacemi,“ vypráví o svých aktivitách financovaných nizozemskou pobočkou UNICEF. zdroj: nadační fond Generace 21 |
Nakonec skončili ve dvoumilionovém Mosulu, druhém největším městě Iráku. „Muslimské milice ovládaly ulice, chovali se tam k nám velice zlým způsobem. Docházelo k únosům, zabírání křesťanského majetku, vybuchům náloží,“ líčil situaci učitel, který bude už za pár dní bydlet na Vysočině. Projekt přemístění křesťanských rodin schválila vláda po dlouhém vyjednávání na konci minulého roku. Důvodem byly otřesné podmínky, v nichž rodiny musely žít.
„Slyšeli jsme, co se tam děje. Pak došlo i na naši vesnici. Byla ostřelována dělostřelectvem, dopadaly na ní rakety, střílely na ni z minometů. V obci propukly pouliční boje, které se k nám blížily. Utekli jsme ve 22:30,“ vzpomíná učitel před cestou do Česka. „Vzali jsme si jen oblečení a doklady. Jiným se to nepodařilo a doklady pak neměli. Jediné peníze, co jsme měli po kapsách, bylo v přepočtu zhruba 200 dolarů dohromady na 20 lidí v rodině. Vyčerpaní jsme za dva dny dorazili do Erbílu,“ vyprávěl během rozhovoru s pracovníky fondu Generace 21.
Pět rodin v jedné třídě
„Byli jsme první, kdo tam přišel, spolu se třemi sestrami, které byly sirotky. Od té doby jsme ubytováni v této škole. Tábor ve škole byl předtím přeplněn. V jedné třídě bylo pět rodin,“ líčí dále uprchlík se statusem mezinárodního uprchlíka.
Uprchlíci z Iráku mají nový domov na Vysočině. Firmy už jim nabízejí práci |
Poté, co učitel se svou rodinou prchli z Mosulu, museli tři dny přečkat kdesi v parku. „Už tam spaly stovky rodin, které dorazily dříve. Viděl nás tam jeden místní úředník a řekl nám: ‚Jste velká rodina, s mnoha dětmi, není dobré, abyste zůstali venku, třeba vám úřady dovolí spát ve škole‘ . Řekl, že se na to zeptá. Byly totiž prázdniny. Po hodině přišel zpět s tím, že úřady nám povolily do té školy vstoupit,“ vzpomíná.
„Když jsme si dělali naděje, že by to tu mohlo být celkem bezpečné, 17. 4. 2015 vybuchla v blízkosti školy (na dohled, cca 50-100m), u amerického konzulátu nálož v autě. V okolí vznikla kontrolní stanoviště. Na nich nás vyslýchali, řvali na mě, třásli s námi, nadávali nám jako křesťanům. Nemáme tu naději, nemáme žádné bezpečí, nemáme zdravotní péči, nemáme peníze, nemáme práci. Pomoc, kterou dostáváme, se snižuje,“ zoufal si během rozhovoru se zástupci nadačního fondu Generace 21 s tím, že od posledního útoku je prý prostředí čím dál zoufalejší. „Je více násilí, nevidím šanci na návrat na původní místo, zoufale chceme pryč,“ doplnil ke vzpomínce na život v iráckém peklu.
Nyní všichni čekají na odlet v libanonském uprchlickém táboře. Po příletu do Česka zamíří rovnou do rekreačního střediska Ohrouhlík, kde budou bydlet první dva až tři měsíce. Poté se nastěhují do jihlavských bytů.
Křesťané a násilí
|
