Podle odborníků se stávají zástupným symbolem pravicových radikálů, kteří nesmí používat znaky spojované s nacistickým Německem.
Demonstraci krajní pravice v Londýně provázely násilnosti, na Trafalgarském náměstí létaly vzduchem lahve |
„Člověk hned pozná, s kým má tu čest,“ míní přední německý vexikolog, tedy odborník na historii a symboliku vlajek a praporů, Jörg Karaschewski. Jasnější symbol toho, že nositel takového praporu patří ke krajně pravicové scéně, podle něj není. „Symbolika nacistů je zakázána, proto se hledalo něco jiného. A co je blíže než barvy říše, kdy Německo bylo ještě veliké?“ uvádí s odkazem na Německou říši, která se zhroutila s koncem prvním světové války.
Podobný názor jako Karaschewski o nynějším používání černo-bílo-červených vlajek císařského Německa má i odborník na extremismus Matthias Quent. Dodává ale, že tuto vlajku využívají pestré skupiny různých názorových proudů. Tedy nejen neonacisté, ale také takzvaní říšští občané, kteří trvají na pokračující existenci Německé říše z roku 1871, neboť vznik republiky považují za nelegální. Občas podle Quenta tuto vlajku použijí také provokatéři či jen lidé, kteří o historii vůbec nic neví.
  |
Profesor historie Eckart Conze poukazuje na to, že někdejší říšskou vlajku používali i kritici Výmarské republiky, což bylo označení Německa po pádu monarchie v roce 1918 do nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933. Nacisté pak krátce tuto vlajku využívali společně s praporem zobrazujícím hákový kříž, který se nakonec stal jedinou národní vlajkou nacistického Německa.
Demonstranti s říšskou černo-bílo-červenou vlajkou podle Conzeho si sotva přejí návrat císaře, chtějí ale silný a autoritářský stát. „A mnozí samozřejmě smýšlejí rasisticky a přejí si homogenní obyvatelstvo, jako tomu kdysi bývalo,“ dodává.
Řada kritiků toho, že pravicová scéna zneužívá říšské vlajky či zástavy někdejšího Pruska, jako řešení navrhuje zákaz těchto praporů. Karaschewski takový postup odmítá, protože by to očernilo velkou část německé historie. „Člověk si může o císařství myslet, co chce, samozřejmě to nebyla žádná kvetoucí zahrada. Země se ale sjednotila a hospodářství fungovalo,“ vysvětluje. A krajní pravici by další zapovězená vlajka nezastavila. „Voda si vždycky najde cestu,“ dodává.
