Škola výtvarného umění Bauhaus vznikla v roce 1919 ve Výmaru, kde ji založil architekt Walter Gropius. V roce 1925 se musela kvůli tlaku krajní pravice přestěhovat do Desavy (Dessau), kde na přelomu 20. a 30. let minulého století svůj největší rozkvět. Poslední dva roky svého působení sídlila v Berlíně, než ji v roce 1933 zavřeli nacisté.
V moderní architektuře, designu a užitém umění zanechal Bauhaus navzdory relativně krátkému období fungování nesmazatelnou stopu. Po secesní zdobnosti tvůrci kladli důraz na jednoduchost, geometrii a funkci.
Desava – po Magdeburku a Halle třetí největší město v Sasku-Anhaltsku – ve své propagaci na Bauhaus silně sází. Milovníky architektury i historie láká na hlavní sídlo školy navržené Gropiusem či takzvané Mistrovské domy, v nichž žili jedni z nejvýznamnější umělců první poloviny 20. století: Lyonel Feininger, László Moholy-Nagy, Vasilij Kandinskij či Paul Klee. Od roku 1996 jsou budovy v Desavě na seznamu památek UNESCO, v roce 2019 se ve městě otevřelo moderní muzeum. Loni Desava uspořádala velkolepé oslavy stého výročí přesunu školy do města.
Před volbami se Bauhaus dostal do centra kulturní války, kterou rozpoutala AfD. V nedělním hlasování by mohla získat 40 až 43 procent hlasů. Není vyloučené, že v zemském sněmu získá většinu a její lídr Ulrich Siegmund se stane prvním premiérem některé z německých spolkových zemí z AfD. Sasko-anhaltskou organizaci strany přitom místní tajná služba už od roku 2023 vede jako pravicově extremistickou.
Bauhaus se dostal i do volebního programu AfD. Strana v něm kritizuje, že se dosavadní vláda pokoušela učinit z umělecké školy součást zemské identity. „Byla to přitom právě architektonická škola Bauhaus, která se vždy snažila vyhnout jakémukoli náznaku národního zakořenění,“ stojí v programu.
AfD podle něj chce klást větší důraz na vlastenectví a připomínat německé osobnosti spojené se Saskem-Anhaltskem: císaře Otu I., reformátora Martina Luthera či kancléře Ottu von Bismarcka. Vzniknout by za tím účelem měly i „nové patriotické turistické koncepty“, které by podpořily „nové národní sebevědomí“ Němců.
Kritika Bauhausu není jen akademická. Kulturní politika či školství jsou v Německu jedněmi z těch oblastí, které mají pod kontrolou primárně spolkové země. AfD by tak teoreticky mohla po nástupu k moci omezit financování institucí spojených s Bauhausem.
Útoky na odkaz umělecké školy přitom nejsou nové. Už v roce 2024 místopředseda sasko-anhaltské organizace AfD Hans-Thomas Tillschneider uvedl, že Bauhaus „znásilnil lidskou potřebu bezpečí a pohodlí“. Před loňskými oslavami stého výročí přesunu školy do Desavy kritizovala AfD „jednostrannou glorifikaci odkazu Bauhausu“. Mezinárodní rozšíření jeho stylu podle ní vedlo k tomu, že dnes je architektura všude „na jedno brdo“.
Za Bauhaus se postavila široká koalice osobností německé kultury, vědy, architektury a designu, které podepsaly takzvaný Manifest Bauhausu.
„Každý podpis pod něj je signálem podpory principů svobody umění, nezávislosti, otevřenosti a inovací,“ uvedl Wolfram Weimer, státní ministr kultury ve vládě kancléře Friedricha Merze, který manifest inicioval. Aniž by AfD přímo zmiňoval, uvedl ministr, že kritici odkazu umělecké školy „navazují přímo na pronásledování Bauhausu národními socialisty“. Petice má už více než 2500 podpisů.
Společné prohlášení na obranu Bauhausu vydali i ředitelé institucí v Berlíně, Desavě a Výmaru, které se o odkaz školy starají. „Bauhaus se nedá redukovat ani na jednotný styl, ani na jednorozměrný příběh. Právě proto je národním kulturním dědictvím,“ uvedli.
„Řada výdobytků moderny má dodnes vliv na náš každodenní život,“ připomněli. Podle ředitelky Nadace Bauhausu v Desavě Barbary Steinerové chce AfD podporovat „myšlenku německé národní, národovecké kultury“. „Jejich obraz dějin ale končí krátce před začátkem 20. století,“ řekla v rozhovoru s listem Tagesspiegel.
Podle Steinerové při útocích na Bauhaus používá AfD „kupodivu podobný slovník“ jako krajní pravice včetně nacistů před sto lety. Další odpůrci AfD upozorňují na další historickou paralelu spojenou s osudy Bauhausu před sto lety a dnes. V roce 1932 musela umělecká škola opustit Desavu poté, co se premiérem Anhaltska stal nacista Alfred Freyberg.
Bylo to vůbec poprvé, co v čele některé z regionálních vlád tehdejší Výmarské republiky usedl člen NSDAP. Po nedělních volbách může mít přitom Sasko-Anhaltsko podobný primát – může být první spolkovou zemí, kterou povede člen strany považované za pravicově extremistickou.
