Celosvětová debata o rasismu a jejích symbolech zasáhla v minulých dnech i Německo. Kromě veřejných demonstrací na podporu amerického protestního hnutí „Black Lives Matters“ (Na černošských životech záleží) se tam nyní rozhořela debata, jestli by neměla být změněna platná německá ústava. Ta je přitom považována za jeden z hlavních důvodů, proč se Německu po roce 1945 podařila úspěšná proměna z nacistické diktatury v demokratický stát.
Socha Lenina, kterou vztyčí v Německu, nese českou stopu. Prý pochází z Hořovic |
Teď ale začala vadit jedna z jejích klíčových pasáží. Ve třetím odstavci třetího článku se totiž uvádí, že „nikdo nesmí být diskriminován na základě svého pohlaví, původu, rasy, jazyka, víry, náboženských nebo politických postojů“. Právě slovo „rasa“ je ovšem z pohledu některých německých politiků v textu ústavy již dávno nemístné a mělo by být nahrazeno. Například konstatováním o nepřípustnosti diskriminace na základě „rasistického kategorizování“ nebo na základě „etnického původu“.
Jako první s takovýmto návrhem přišel spolupředseda Zelených Robert Habeck. Stalo se tak v reakci na rasové nepokoje ve Spojených státech vyvolané smrtí černocha George Floyda, jenž zahynul před třemi týdny, když ho zatýkal bělošský policista a několikaminutovým klečením na krku ho udusil.
„Rasy neexistují, existují pouze lidé,“ uvedl Habeck v autorském textu pro levicový deník Taz. Napsal ho spolu se svou stranickou kolegyní Aminatou Touréovou, která je místopředsedkyní regionálního parlamentu ve Šlesvicku-Holštýnsku a jejíž rodinné kořeny sahají do Mali.
Ústava nejde s dobou
Podle Zelených se od chvíle, kdy začala ústava před sedmi desítkami let platit, ve společnosti leccos změnilo. Kdo ještě dnes uvažuje v kategoriích ras, vytváří prý automaticky předpoklady pro rasismus. Podporu této myšlence vyjádřili i někteří vládní politici, jako například sociálnědemokratická ministryně spravedlnosti Christine Lambrechtová. I kancléřka Angela Merkelová téma možné změny ústavy úplně nezavrhla.
LÉKO: Konec lidských dějin v Seattlu |
Jednoznačně odmítavě se k návrhu staví opoziční pravicová Alternativa pro Německo (AfD). Kriticky k celé diskusi přistupuje i většina politiků obou křesťanských stran, CDU a CSU, kteří v této souvislosti hovoří buď o „pseudodebatě“, anebo o „nepotřebném teoretizování“.
Ke změně německé ústavy je zapotřebí dvoutřetinové většiny v obou komorách parlamentu. V minulosti se už mnohokrát ukázalo, že se jedná o velmi vysokou překážku. Od roku 1949 změnili zákonodárci některé pasáže ústavy 64krát.
Nejzásadnějších změn doznal její text v roce 1955, když byla založena armáda, anebo při sjednocení Německa v roce 1990.
