V roce 2013 demonstranti protestovali proti navýšení cen jízdného veřejné dopravy, v roce 2014 vyšli do ulic kvůli penzijní reformě. O rok později přišly protesty proti vysokým cenám za elektřinu, ovšem z toho se později stalo tzv. Elektrické jerevanské hnutí, které ruská státem kontrolovaná média začala srovnávat s ukrajinským Majdanem, píše the Guardian.
Ale tohle léto je přece jen jiné – ani ne tak formou, jako charakterem protestů. Nejsou totiž sociální ani ekonomické, nyní je hlavním tématem změna režimu. Jerevanští obyvatelé se shromažďují, aby vyjádřili podporu ozbrojenému hnutí, které 17. července obsadila policejní stanici v okrese Erebuni.
Více než desítka ozbrojenců vnikla onoho dne na policejní stanici. Zabili jednoho policistu a zranili dalších šest lidí, vzali si rukojmí. Krize vrcholila vyjednáváním. V pondělí 18. července propustili tři ze sedmi rukojmích.
Mezi hlavními požadavky uvedli propuštění šéfa Ustavujícího sněmu Žirajra Sefiljana, kterého policie zadržela za nelegální držení zbraní a údajné podněcování k nestabilitě. V současné době je Ustavující sněm jedinou opravdovou opoziční silou v Arménii, připomíná the guardian.
Váleční veteráni znovu v boji
Členové hnutí požadují dále propuštění všech politických vězňů a rezignaci prezidenta Serzhe Sargsyana. Říkají si „Sasna Tsrer“ (volně přeloženo „Sassounští odvážlivci“ - pozn. red.). Pojmenování vychází ze středověkého arménského eposu o hrdinech ze Sassounu – historický region země – a jejich bojům proti arabským nájezdníkům.
Rukojmí jsou na svobodě, ozbrojenci v Jerevanu je propustili |
Sasna Tsrer 23. července propustili všechny rukojmí pod podmínkou, že dojde ke zřízení tiskového centra v oblasti, kterou kontrolují. V sobotu dostali radikální opozičníci ultimátum od policie, aby se vzdali. Reakcí ozbrojenců byla další střelba, při které prý neúmyslně zabili policistu.
Většina členů tohoto hnutí jsou veteráni Karabašské války (spor Arménie a Ázerbájdžánu o Karabach – pozn. red.). Mezi nimi se v posledních dnech objevily dvě výrazné osobnosti. Pro obyvatele Arménie i Armény po celém světě známí váleční hrdinové – Pavlik Manukyan a Araik Khandoyan. I Sasna Tsrer nachází podporu u obyvatel země, píše theguardian.
Násilí a nový asfalt
Autority zareagovaly tak, jak je v post-komunistických státech běžné. Státní televize se o převzetí policejní stanice radikály nezmiňovala první dva dny. Policie rozehnala příznivce skupiny použitím hrubé síly. Kamery zachytily policisty, jak kopají do demonstrantů ležících na zemi.
Silniční pracovníci se najednou rozhodli položit nový asfalt přímo před prezidentský palác a všichni oficiální vládní mluvčí zdánlivě zmizeli. Pouze 22. července, tedy pět dní poté, co začal konflikt, se na webových stránkách prezidenta objevilo oznámení kritizující ozbrojence.
Národní bezpečnostní služba nazvala „převzetí“ stanice teroristickým útokem. Ovšem počet Arménů, kteří nesouhlasí s tímto odsudkem, roste každým dnem. Při páteční demonstraci na podporu radikálních opozičníku zatkla policie 170 lidí a 75 jich utrpělo zranění.
  |
Proti násilí
Krvavý etnický konflikt se sousedním Ázerbájdžánem a teroristický útok na parlament v roce 1999 (zemřelo osm poslanců – pozn. red.), se obyvatelům nesmazatelně vryly do paměti, upozorňuje theguardian. I proto spousta Arménů dává najevo svou podporu Sasna Tsreru.
Arménie je navíc příliš malá země na to, aby se skryla korupce a zločiny. Obecně známou pravdou je pro místní fakt, že vládní autority využívají své moci k osobnímu prospěchu.
Po prezidentských volbách v roce 2008, kdy došlo ke zvolení Sargsyana, přišly masové protesty. Policie využila násilí, aby demonstranty rozehnala, osm jich zemřelo a došlo k zabití jednoho vojáka.
Skupina ozbrojenců zajala na policejní stanici v Jerevanu rukojmí. Žádá odstoupení prezidenta |
Ustavující sněm nikdy neobhajoval použití síly ke změně režimu. Převzetí policejní stanice se proto zdá být gestem zoufalství starších členů sněmu.
Po mnoho let Žirajr Sefiljan a jeho příznivci vycházeli do ulic pouze s transparennty, předtočenými zprávami, cestovali po zemi v karavanech a snažili se využít všech možných mírových prostředků k protestům. Výsledkem pak bylo jejich zatčení, odnětí svobody a zbití od lidí v civilním oblečení.
Povrchní nezávislost
Arménie oslavila 25 let nezávislosti v roce 2016. I když najít občana, který svou zemi považuje za nezávislou a svobodnou, by bylo těžké. Podle oficiálních dat emigrovalo 600 tisíc lidí, neoficiálně to může být i přes milion.
Stejně jako Ukrajina, byla i Arménie kritizována za snahu o podpis dohody o přidružení k volnému obchodu s Evropou v listopadu 2013. Po neveřejné schůzce Sargsyana s Vladimirem Putinem, ale arménský prezident oznámil, že odmítá integraci do Evropy. A to ve prospěch připojení k Euroasijské ekonomické unii, kterou vede Rusko.
Během posledních let tak kontrolovalo Rusko mnoho arménských strategických bodů. Včetně arménské jaderné elektrárny, Armsberbanky (státní banka, která se později stala pobočkou ruské VTB banky), hrazdanské tepelné elektrárny a mnoha dalších aktivit.
A nyní, v průběhu pěti let, Rusko prodalo Ázerbájdžánu, hlavnímu arménskému zahraničnímu nepříteli, zbraně za více než čtyři miliardy dolarů.
Arménie čelí korupci a autoritářskému režimu, upadající ekonomice a ohrožení suverenity.
Tohle všechno utváří prostředí pro hnutí Sasna Tsrer, kterému vyjadřují podporu důchodci i mladí lidé. Vládu, která je u moci, nečeká lehké období.
