Den odchodu sovětských vojsk státním svátkem? Měl jím být dávno, řekl hudebník Kocáb při 30letém výročí |
Pro ně byla služba v Československu především romantika. Později, během války v Afghánistánu, ta nejpříjemnější varianta vojákování v cizině. Alespoň tak vzpomínají v rozhovoru pro Lidové noviny bývalí příslušníci sovětské armády.
„Do Československa jsem šel sloužit kvůli děvčeti,“ přiznává s úsměvem dnes pětašedesátiletý Anatolij Kuzmin, jenž je členem vedení organizace bývalých příslušníků Střední skupiny vojsk. Ti se vždy druhou sobotu v srpnu, těsně před výročím potlačení pražského jara, setkávají v moskevském Parku vítězství a vzpomínají na pobyt v Československu.
„Služba v Československu je jedna z nejhezčích kapitol mého života. S nostalgií na to vzpomínám. Za okupanta jsem se nepovažoval. Nic špatného jsem vaší zemi neudělal,“ dělí o své pocity další z vojáků Nikolaj, který stejně jako Kuzmin sloužil v Týništi nad Orlicí. Pobýval tam mezi lety 1988 a 1990. Měl štěstí. Kluci jeho ročníku často putovali do afghánského pekla.
Po třech dekádách pohlíží v Moskvě na odsun armády z československého území jinak. Současní ruští politici si nepřipouštějí, že Sovětský svaz neměl na začátku 90. let na vybranou. Držet vojska v bývalých satelitech bylo pro SSSR politicky, ale především ekonomicky nemožné. Dnes je odsun sovětských vojsk vydáván za dobrou vůli Kremlu.
Praha 3 dala do Koněvovy ulice cedulku. Vysvětluje kontroverzní roli sovětského maršála |
Po třech dekádách pohlíží v Moskvě na odsun armády z československého území jinak. Současní ruští politici si nepřipouštějí, že Sovětský svaz neměl na začátku 90. let na vybranou. Držet vojska v bývalých satelitech bylo pro SSSR politicky, ale především ekonomicky nemožné. Dnes je odsun sovětských vojsk vydáván za dobrou vůli Kremlu.Moskva se údajně dobrovolně vzdala svých strategických pozic. Poslední dobou, jak se vyostřují vztahy mezi Ruskem a Západem, se ozývají pochyby o správnosti Gorbačovova „slabošského“ rozhodnutí.
„Stažení vojsk z Československa je správné a spravedlivé rozhodnutí. Myslím si, že to je důvod, abychom Čechům mohli hledět do očí a říci, že jsme vojska stáhli sami. Byla to naše dobrá vůle a gesto, že respektujeme českou suverenitu,“ řekl poslanec LDPR a první místopředseda výboru pro obranu Státní dumy Alexandr Šerin.
Ruský politik dodává, že by si přál, aby to nebylo zbytečné gesto. „Bylo by vhodné, aby na území států, odkud se stáhla sovětská armáda, nebyla dislokována žádná cizí vojska. Jaký by mělo smysl naše stažení, když by tam místo nás přišla jiná armáda, armáda našeho protivníka?“
Šerin víc lituje, že se Moskvě nepodařilo prosadit, aby na území bývalých sovětských republik zůstala ruská vojska.
Pro samotné vojáky, jako je Anatolij Kuzmin, byl ale pobyt v Československu i jeho konec hezkým obdobím. Kuzmin na vojnu narukoval v roce 1974. Už tehdy si několik let dopisoval s českou dívkou Jitkou z Frýdku-Místku. „Když jsem byl v přijímači, tak jsem měl dobré výsledky a mohl jsem si vybrat, kam jít sloužit, tak jsem zvolil Československo. Právě kvůli Jitce. Chtěl jsem ji konečně potkat,“ vypráví Kuzmin.
Statečný i na Mírově. Rodák z Podkarpatské Rusi poznal maďarské, sovětské i československé vězení |
V Československu až do roku 1976 sloužil v Týništi nad Orlicí, kde měla sovětská armáda obří dělostřelecký sklad. Mladý sovětský záklaďák se s českou dívkou nakonec nesetkal. „Psal jsem si s ní i během služby. Napřímo to ale nešlo. Dopisy jsem posílal mámě do Moskvy a ta je posílala Jitce. Od ní jsem dopisy dostával stejnou cestou,“ popisuje Kuzmin.
„Vždycky jsem Čechy považoval za bratrský národ. Chápu, že je teď jiná doba, vaše republika se vzdálila od Ruska. Ale vy pro mě navždy zůstanete Československem,“ říká Kuzmin.
„Pár měsíců před koncem mé vojny jsme se začali připravovat na stahování z Československa. Většina záklaďáků se domů těšila, tak jako já. Ale důstojníci byli z návratu do neznáma nervózní,“ popisuje své pocity bývalý sovětský voják Nikolaj a dodává, že nijak nezaznamenal změnu situace po sametové revoluci. Ta jako by se sovětské posádky netýkala.
„Nepamatuji se, že by se vztah k nám po roce 1989 změnil. Někdo v útvaru hovořil o Chartě 77 a disidentech, ale neměl jsem tušení, o co šlo. Důstojníci nám vysvětlovali, co se v Československu událo za změny, ale nás vojáků se to nijak nedotklo,“ vzpomíná.
Nikolaj se do Česka už nikdy nevrátil. „Dojmy, které mám z dob služby o zemi a lidech, mi zůstaly. Jaké vztahy mají tam nahoře, jaká je politika mezi našimi státy, to mě nepálí. Já mám své vzpomínky,“ dodává.
