Další detaily, které postupně přinesly tiskové konference s thajskými úředníky, rozhovory s šesti potápěči z Austrálie, Ameriky, Číny a Thajska, kteří se na operaci podíleli, odhalují pozadí celé záchranné operace. Někteří si o samotném plánu mysleli, že nemá šanci uspět i potom, co záchrana v neděli ráno začala.
  |
„Na konci, potom, co jsme dostali všechny ven, jsme jenom seděli a vrtěli hlavou,“ popsal dánský potápěč Claus Rasmussen, který se na záchraně podílel, pro deník The Guardian. „Neměli jsme nejmenší tušení, jak tu fungovalo a proč, ale bylo tomu tak,“ dodal Rasmussen.
Dvanáct chlapců z thajské jeskyně opustí nemocnici příští týden |
Plán dostat ven chlapce doprovázené vždy dvěma zkušenými potápěči s podporou dalších záchranářů se podle thajského potápěče Ruengrita Changkwanyuena, který pomáhal koordinovat potápěčské týmy, ukázal jako nejpravděpodobnější ve čtvrtek 5. července večer. Changkwanyuen pomáhal i s přenosem prvních dvou zachráněných chlapců do polní nemocnice, při první části operace.
Jeskynní systém
V té době byli chlapci společně se svým trenérem uvězněni více než 13 dnů, poté, co se výlet do jeskyně, který měl sloužit ke stmelení týmu, změnil v noční můru. Rychlé záplavy totiž skupině 23. června zablokovaly východ z jeskyně. Mladé fotbalisty objevili 2. července na zabláceném svahu dva britští potápěči, John Volanthen a Rick Stanton.
‚Veškeré potápěčské masky v zemi jsou tady‘
Když potápěči chlapce našli, záchranáři už měli připravený plán a zvládli odčerpat více než miliardu litrů vody z jeskyní. Součástí plánu bylo, že se chlapci více než 1,7 kilometru budou potápět. Po zbytek cesty, tedy přibližně kilometr a půl, měli být nosítkách neseni stovkou záchranářů rozmístěných po trase.
Neexistuje hororový film, který by se tomu vyrovnal. Teambuildingová noční můra thajských fotbalistů |
Changkwanyuen pomohl zařídit dodávky potápěčského vybavení, mimo jiné malých vest, potápěčských masek přes celý obličej a podvodních světel. Potápěči objednali velké množství veškerého vybavení pro případ, že by některé věci nefungovaly. Kdyby si někdo v tom týdnu v Thajsku chtěl koupit potápěčskou masku, byl by podle Changkwanyuena zklamaný. „V podstatě veškeré celoobličejové masky v zemi jsou tady,“ uvedl potápěč pro deník The Guardian.
Záchranáři se zároveň snažili, aby chlapci skrze vodu vůbec nemuseli. Část z nich totiž neuměla ani plavat. Dánský potápěč Rasmussen tento způsob záchrany už předem označil za „nejděsivější možnost“.
Zvažovali tak i další alternativy. I sečkávání se záchranou chlapců do doby, než pomine období dešťů a voda z jeskyní zmizí, bylo riskantní. Doktoři totiž už v té době uváděli, že množství kyslíku v jeskyních kleslo na 15 % a že by chlapci mohli upadnout do kómatu, pokud by kyslíku ubylo až na 12 %. Nechat mladé fotbalisty v jeskyni do října nebo až do ledna, jak některé odhady uváděli, tak bylo také riskantní.
Mezi další problémy této varianty záchrany by patřilo také udržení chlapců v dobrém zdravotním stavu. „Je velmi pravděpodobné, že by se začaly objevovat infekce a stav chlapců by se zhoršoval mnohem rychleji,“ uvedl Rasmussen.
Když v sobotu nezačalo pršet, bylo to pro záchranáře znamení
Musk se vydal do hlubin zatopené jeskyně, Thajcům přivezl ‚ponorku‘ vyrobenou z rakety |
Další variantou, jak mladé fotbalisty z jeskyně zachránit, bylo vyvrtání díry do skály. Taková díra by musela být přibližně 600 metrů hluboká, záchranáři by navíc vrtali v husté džungli. Inženýři nevěděli, kde začít vrtat. „Bylo to jako najít jehlu v kupce sena,“ uvedl Apakorn Youkongkaew z thajské armády.
Na sobotu 7. července navíc meteorologové předpovídali další monzunové deště. Ty mohly znovu zaplavit tu část jeskynního komplexu, kterou už záchranáři vysušili, a znemožnit záchranu chlapců. Monzun nakonec nedorazil, což záchranáři považovali za znamení. „Měli jsme dost lidí na poskládání týmů a počasí nám otevřelo okno pro záchranu. Mysleli jsme si, že je to nejlepší šance, jakou dostaneme,“ popsal jeden z potápěčů Rasmussen.
Thajský potápěč Changkwanyuen řekl, že děti byly v neděli ze záchrany nadšené. „Komentovali to slovy: ‚Super, budu se potápět‘,“ popsal reakci chlapců. Záchranáři se ovšem báli. „Bylo tam až moc neznámých,“ shrnul Rasmussen.
O pořadí rozhodoval trenér
Největší obavy měli potápěči ze záchrany nejmladšího z chlapců, jedenáctiletého Chanina Wiboonrungruenga. Ačkoliv potápěči našli nejmenší možnou potápěčskou masku, museli ji ještě zmenšit. „Báli jsme se, že mu nebude dobře sedět,“ vysvětlil Rasmussen. Když na Chanina přišla v úterý řada a vydal se na cestu ven z jeskyní, záchranáři si stále nebyli jisti, jestli bude těsnění masky držet.
Záchranáři chtěli podle thajského potápěče Changkwanyuena, který akci koordinoval, jako první dostat ven nejsilnější chlapce. „Australský doktor Richard Harris ale prohlédl všechny chlapce a zhodnotil, že jsou stejně silní. Takže mezi sebou vybírali, kdo půjde ven jako první,“ popsal proces Changkwanyuen. Velitel záchranné operace Narongsak Osatanakorn už dříve uvedl, že konečné rozhodnutí bylo na trenérovi chlapců, pětadvacetiletém Ekapolu Chantawongovi.
Kluci uvěznění v zatopené jeskyni se drží dobře, ukázala nová nahrávka.
Chlapci před cestou dostali léky proti úzkosti. Záchranáři neuvedli, jak silné léky byly. „Pokud by panikařili, mohli by se zbytečně vrtět. Někteří byli při vědomí, někteří spali. Nebyly žádné potíže,“ popsal koordinátor operace Youkongkaew.
Dánský potápěč Rasmussen se nacházel v oblasti známé jako pláž Pattaya, zhruba tři kilometry od vchodu do jeskyní. Toto místo bylo zároveň největším suchým prostorem mezi místem, kde se chlapci nacházeli, a takzvanou třetí komnatou, odkud záchranáři celou operaci řídili.
‚Čas byl proti nám‘
Každý den záchrany tak Rasmussen podnikl náročnou dvouhodinovou cestu ve tmě na přidělené místo společně s dalšími dvěma potápěči a čekal. „Když chlapci dorazili na pláž Pattaya, museli jsme je co nejdříve dostat na nosítka a zpátky do vody,“ popsal Rasmussen, co se na jeho stanovišti dělo. „Krčil jsem se, plazil jsem se a šel jsem skrze vodu a přes kameny, jen aby chlapci zůstali v pořádku na nosítkách a byli chráněni celou cestu,“ uvedl potápěč.
Umět plavat zvyšuje riziko utopení, míní thajské matky. Neplavci nejsou v Asii výjimkou |
Projít strmou, mokrou a blátivou část cesty v Rasmussenově úseku trvalo zhruba dvacet minut. Rasmussen se bál o každou další vteřinu, vědel totiž, že chlapci budou ve vodě přes dvě hodiny, což mohlo vést až k nebezpečnému poklesu tělesné teploty. „Čas byl proti nám. Kdybychom spadli nebo zpomalili, ohrozili bychom celou záchranu,“ vysvětlil obavy potápěčů Rasmussen.
Každý ze zpovídaných potápěčů později řekl, že teprve na konci prvního dne operace začali věřit, že by mohli uspět. „Až když jsme v neděli vyšli ven a slyšeli, že děti jsou v pořádku a na cestě do nemocnice v Chiang Rai, pomysleli jsme si: ‚Sakra, vážně by to mohlo fungovat‘,“ shrnul pocity potápěčů Rasmussen.
Operace byla každým dnem efektivnější, ale každý drobný detail mohl podle dánského potápěče zbývající chlapce odsoudit k ještě delšímu pobytu v jeskyních. Takovým detailem mohl být například déšť. „Ještě v pondělí večer jsme byli připraveni kompletně vycouvat,“ popsal Rasmussen.
‚Bylo to jako scéna z filmu‘. Voda stoupala o 50 centimetrů za deset minut
Zhruba tři hodiny poté, co se v úterý z jeskyně dostali poslední chlapci i trenér, vyšli ven i poslední členové záchranného týmu – tři členové thajských speciálních jednotek SEALS a australský doktor. A poté celý záchranný systém zkolaboval.
Hrdinové se vzduchem na zádech. Kdo všechno zachraňoval mladé fotbalisty z thajské jeskyně |
„Z ničeho nic vodní trubka praskla a hlavní pumpa přestala pracovat,“ popsal Changkwanyuen, který operaci koordinoval. „Ze třetí komnaty jsme museli běžet k východu, protože voda začala rychle stoupat, zhruba o 50 centimetrů každých deset minut,“ dodal Changkwanyeun. „Bylo to jako scéna z filmu. Dílo boží. Duch jeskyně nás už déle uvnitř nechtěl. Říkal nám ‚už vás mám dost chlapi, je čas odejít‘,“ řekl Changkwanyeun.
Rasmussen pro události nemá spirituální vysvětlení, ale souhlasí s tím, že načasování bylo strašidelné. „Že se všechno rozbije, jakmile jsou všichni v pořádku? To je prostě divné,“ popsal dánský potápěč. Záchranáři se ale do jeskyní ještě budou vracet pro vybavení, a to přibližně za pět měsíců. Rasmussen při této příležitosti plánuje najít dva konkrétní kameny, které ho rozčilovaly. „Najdu je a plivnu na ně. Celý týden jsem do nich vrážel hlavou,“ shrnul celý zážitek Rasmussen.
Dvanáct chlapců ve věku 11 až 16 let se společně s fotbalovým trenérem do jeskyní dostali 23. června. Záchranáři je objevili po více než týdnu 2. července. Od té chvíle plánovali, jak mladé fotbalisty dostat bezpečně ven. Celá operace na záchranu všech členů týmu trvala 3 dny. Potápěči nejprve v neděli 8. července vysvobodili první čtyři chlapce. V pondělí 9. července se jim povedlo zachránit další čtyři chlapce. Celá úspěšná operace skončila v úterý 10. července, kdy potápěči dostali z jeskyní i zbývající čtyři chlapce a jejich trenéra. V té době byla skupina v jeskyni 18. dní.
‚Atmosféra je plná očekávání‘. Thajci pomoc českých hasičů zatím nevyužili, čekají nedaleko jeskyně |
Během celé operace zemřel jeden thajský potápěč, který dopravoval chlapcům do jeskyně kyslík. Svou pomoc záchranářům nabídl i americký vizionář Elon Musk, který jeskyně dokonce osobně navštívil. Na místě byli i dva čeští hasiči, kteří měli zjistit, jestli by Česká republika nemohla do Thajska poslat velkokapacitní čerpadla.
