„Zemřela v úterý ráno obklopená svou rodinou,“ informoval o skonu Wintonové její syn Laurence. Podle něj cítila jako nespravedlnost, že svět opouští tak brzo, zanechala na něm ale určitě svou stopu.
„Činila tak tím, že přes třicet let lidem pomáhala svými terapiemi, cestovala po světě a požadovala, aby svět více dělal pro uprchlíky. Pohřeb se uskuteční v úzkém rodinném kruhu,“ dodal.
 |
Barbara Wintonová se narodila 23. října 1953. Po střední škole studovala homeoterapii na London College of Homeotherapy. Později se věnovala alternativní terapii a zdravé životosprávě a žila v hrabství Herefordshire.
Velkou část svého života věnovala svému otci, kterého doprovázela na jeho cestách po světě, především do Česka. Česky jí také vyšla kniha „Není-li to nemožné“, v níž životní příběh svého otce popsala.
Barbara Wintonová se také aktivně účastnila akcí spojených s hrdinským činem svého otce a pomáhala udržovat kontakty s „Wintonovými dětmi“.
Její otec Nicolas Winton jako mladý bankéř ze své vlastní vůle organizoval v počátcích války v Československu odjezdy židovských dětí do Británie.
Obstarával veškeré formality potřebné k jejich přepravě po železnici, zařizoval dětem doklady a přijetí v britských rodinách. Skoro sedm stovek dětí tak zachránil před jistou smrtí v nacistických koncentračních táborech.
Po válce se Winton živil jako makléř a o svém hrdinství veřejně nemluvil. „Jak známo, byl to muž, který se vždycky díval do budoucnosti. Když jsem vyrůstala, byla to pro něj už dávná historie. Doma se o tom mluvilo, ale nijak se to neprosazovalo,“ uvedla o svém otci při své návštěvě Prahy v roce 2015 krátce poté, co její otec zemřel ve věku 106 let.
Do povědomí širší veřejnosti se dostal až díky dojemnému setkání se svými zachráněnými „dětmi“, které zorganizovala BBC v roce 1988, téměř půlstoletí po jeho hrdinských činech.
