Když před více než deseti lety spatřil hrůzné fotografie z Abú Ghrajbu, okamžitě Philipu Zimbardovi vytanula na mysli podobnost s jeho vlastním celosvětově proslulým stanfordským vězeňským experimentem z roku 1971. I v něm se, a to již během několika málo dní, rozehrálo hrůzné divadlo plné mučení a ponižování vězňů.
V tom tkvěl důvod, proč jeden z nejslavnějších psychologů moderní doby vystoupil na podporu Ivana „Chipa“ Fredericka, amerického vojáka, který v iráckém vězení mučil lidi.
Jakým způsobem ho hájil?
LN: Vystoupil jste na obranu Ivana „Chipa“ Fredericka, amerického vojáka, který mučil vězně v irácké věznici Abú Ghrajb.
V jistém smyslu.
LN: Řekl jste, že tento voják byl dobrým, nikoli shnilým jablkem, že se ale ocitl ve špatném sudu – ve špatné situaci. Nemůže tento argument sloužit k obhajobě kohokoli, třeba dozorců v Osvětimi?
Pozor! On byl vinen a zasloužil si trest, protože mučil jiné lidi a měl jít do vězení. Jenže je tu i B. Setkal jsem se s ním, jeho ženou i lidmi, kteří s ním pracovali, a na základě svého psychologického mínění musím říct, že by nikdy o své vůli neudělal to, co udělal. To, co učinil, bylo následkem toho, že byl nucen žít v této vězeňské situaci.
Ale opakuji: byl vinen. Každý je osobně zodpovědný, a to i když má situace velký vliv. Žádná situace nezprostí člověka zodpovědnosti. Jen jsem dodal, že výše jeho trestu měla být nižší, protože on přece není doktor Mengele, ale úplně obyčejný a dobrý člověk. Dělal jen to, co dělal každý z osmi dalších strážců noční směny – nic víc, nic míň.
LN: A v denní směně?
Právě to je zajímavé. V denní směně to nedělal nikdo! Noční směna byla v úplně jiné situaci než denní – v tom to vězí. Vojenská policie totiž noční směně řekla: „Dělejte vězňům, cokoli chcete, abyste z nich dostali přiznání. Nás nezajímá, co to bude.“ Dostali svolení dělat jakoukoli špatnost s jedinou výjimkou – pořizovat si fotografie. Policie si totiž vůbec nedokázala představit, že by si je dozorci pořizovali. A nakonec právě tyto fotografie je usvědčily.
LN: Uvědomoval si vůbec ten voják, že mučením lidi páchá zlo?
Nikdo si nemyslí, že to, co dělá, je zlé. Každý má schopnost dehumanizovat si toho „druhého“ a racionalizovat si cokoli, co učiní. Víte, co píše Hitler v úvodu svého Mein Kampfu? – že řešením židovské otázky koná Boží dílo. Každý má po ruce ospravedlnění - každý má přece „dobrý důvod“, že udělal to, co udělal. I rodič, který trestá své děti, myslím fyzicky, říká, že to dělá pro jejich dobro – budou-li zocelené, nebudou slabé.
