Stana Cerovičová byla ještě malé děvče, když dala svému otci slib, který jí navždy změnil život. Že bude opatrovat rodinu a nikdy se neprovdá ani nebude mít děti.
Zavázala se stát se takzvanou přísežnou pannou. Ženou, která bude žít život muže, jak to umožňuje starobylá balkánská tradice, sahající zřejmě do 15. století.
Od chorvatského Kninu přes Černou Horu, jižní Kosovo a severní Albánii po staletí přebírala v odlehlých horských vesnicích některá z dcer úlohu hlavy rodiny, pokud po smrti otce nezůstal mužský dědic.
‚Panna Marie není pošťačka.‘ Vatikán tápe nad zázrakem z Bosny, zvažuje vyslance |
Jiné dívky se zase – zvlášť v Albánii a albánskou populací obývaných částech Kosova – tímto způsobem vymaňovaly z předem dohodnutých sňatků. Albánským burrnesha bývali manželé v minulosti vybíráni leckdy i mnohem dřív, než se vůbec narodily. Odmítnutí sňatku některým ze snoubenců přitom mohlo být považováno za urážku na cti, jež by v tradiční klanové společnosti rozpoutala krevní mstu.
Jediný způsob, jakým se dívka mohla dohodnutému manželství vyhnout, byl právě život přísežné panny. Ženy, která se obléká a chová jako muž. Některé dokonce přejaly mužská jména.
  |
Žádné prádlo, žádná domácnost
Stana na rozdíl od svých sester nikdy neprala prádlo ani neuklízela domácnost. Sekala trávu, obdělávala pole, starala se o hospodářská zvířata. Vlasy nosívala nakrátko ostříhané, zpravidla ukryté pod čepicí. S muži směla na rozdíl od ostatních žen vysedávat v místní hospodě. Kouřila – prý už od pěti let – a pila. Jako oni taky směla nosit zbraň. Střílet ji naučil otec, když jí bylo sedm.
Starobylá tradice však dnes stojí na prahu vymření. Posledních několik přísežných panen zůstává v Albánii. V Chorvatsku již tento zvyk dávno vymizel a nyní i v Černé Hoře.
Bosenské děti bojují o přežití. Ve válce, která skončila před dvaceti lety |
Pětaosmdesátiletá Stana Cerovičová byla poslední známou černohorskou přísežnou pannou. Zemřela zkraje tohoto týdne v domově pro seniory v přímořském městečku Risan v Kotorské zátoce.
Do poslední chvíle odmítala opustit svoji usedlost ve vísce Tušinje na severu země. Zdraví jí však přestávalo sloužit a nemohla se už dál starat o statek sama. Místní úřady jí proto v květnu zajistily stěhování do domova pro seniory.
Rozhodnutí nikdy nelitovala
Stana Cerovičová se narodila v 30. letech v tehdejším jugoslávském království do rodiny se sedmi dětmi. Podle černohorských médií měla čtyři sestry a dva bratry. Oba chlapci však zemřeli v nízkém věku. Rodina tak zůstala bez mužského dědice. Stana proto po otcově smrti přistoupila na svůj slib, jejž mu dala, a převzala roli muže v rodině a život v celibátu.
Přísahu, k níž se zavázala, nikdy neporušila. Nevdala se ani neměla děti. Podle příbuzných si proto ale nepřipadala nijak méněcenná. Naopak prý vnímala svoji roli jako privilegovanou.
Nedlouho před smrtí v rozhovoru s novináři uvedla, že svého rozhodnutí stát se přísežnou pannou nikdy nelitovala. Přála si, aby byla pohřbena do rodinného hrobu – jako jediný syn svého otce, který se dožil dospělosti.
