Nizozemské NE Ukrajině? ‚EU není ráj na zemi, Ukrajina se musí vyléčit sama‘

Lidovky.cz: Nizozemci v referendu odmítli asociační dohodu mezi EU a Ukrajinou. Může to znamenat, že je cesta Ukrajiny směrem k EU u konce?
Cesta Ukrajiny do Evropské unie především ani nezačala, a nezačala by ani podpisem asociační dohody – nikde se v ní nepíše, že by se Ukrajina měla stát členem. Faktem je, že Ukrajina má do členství v Unii hodně daleko. A chápou to i sami Ukrajinci – nejsou naivní, vědí, co se v jejich zemi odehrávalo v posledních 27 letech, vidí to, co se tam děje teď a uvědomují si, že nejdřív ze všeho se musí zlepšit situace přímo na Ukrajině. Nyní dostali signál, že změny, které se dějí, jestli se tedy vůbec dějí, jsou v Evropě vnímány jako nedostatečné.

Chceme skoncovat se zločinem a korupcí, říká šéf ukrajinské lustrační komise

Problém je, že Porošenko pravděpodobně musí balancovat mezi zájmy různých skupin, opět se začínají ozývat lidé jako (oligarchové Ihor) Kolomojskij, (Dmytro) Firtaš a podobní. Tím pádem mezi Ukrajinci roste deziluze a především pocit, že prezident se znovu spojil s oligarchy, občanský sektor odsunul kamsi stranou a hrozí, že se všechno vrátí do starých kolejí. A spolu s tím hrozí i další Majdan, pokud rozhořčení lidé vyjdou opět do ulic.

Nizizozemci ve středu v referendu odmítli dohodu o přidružení Ukrajiny k Evropské unii většinou přibližně 61 procent hlasů. Účast byla nízká, hlasovalo jen 32 procent oprávněných voličů, přesto na něj vláda musí brát ohled.

Lidovky.cz: Jaké jsou v této souvislosti první reakce ukrajinské veřejnosti na zprávy z Nizozemska?
Ukrajinci samozřejmě toužili po výsledku „ANO“. Sledoval jsem teď tweety Mustafy Najjema (ukrajinský novinář afghánského původu, přední tvář hnutí Euromajdan a občanské společnosti na Ukrajině, jejíž zájmy nyní zastupuje v parlamentu – pozn. red.), a ten celou situaci označil za účet Porošenkovi, že nesplnil slib a místo toho, aby se oligarchů jako takových zbavil, s nimi opět drží.

Syslili miliardy, nyní ztrácejí moc. Ukrajinští oligarchové slábnou

Ostatně, majetek je předhazován i Porošenkovi, byť jeho případ je složitější, není to klasický oligarcha, který tyl z dotačních programů, jako například (Rinat) Achmetov či už zmiňovaný Kolomojskij. Sám Porošenko zase mluví o ataku na evropskou jednotu...

Lidovky.cz: Není sám, hlasů, které výsledek referenda vysvětlují protestem proti EU jako takové spíše než odmítáním Ukrajiny, zaznívá víc...
Pravděpodobně je to obojí. Nejsem odborník na Nizozemsko, ale podle všeho využili Nizozemci příležitosti vyslovit se proti své vládě a fungování EU jako věcem, které pro ně byly důležité, Ukrajina byla spíše zástupným bodem. Přesto platí, že Ukrajina má pověst státu, kde vládne naprostý nepořádek a gigantická korupce, a odpůrcům se podařilo vnutit mylnou představu, že hlasují o otázce přijetí Ukrajiny do Unie, že asociační dohoda automaticky znamená členství.

Na druhou stranu je otázka, jak interpretovat samotné to referendum. Výsledky hovoří o 32procentní účasti, což fakticky znamená, že nějakých 18 procent oprávněných voličů v Nizozemsku se vyslovilo proti, přibližně 12 procent pro - a zbytku to bylo naprosto jedno, respektive nepovažovali tu otázku za natolik důležitou, aby na ni přišli odpovědět.

Hodně to vypovídá o smyslu referenda v případech jako je tento. Text dohody s Ukrajinou má několik tisíc stránek, pochybuji o tom, že ho většina hlasujících skutečně četla. Obávám se, že si přečetli něco ve smyslu „Pokud nebudete hlasovat, přijmou zkorumpovanou Ukrajinu do EU.“ Je otázka, zda o takových vysoce odborných záležitostech má vůbec být vyhlašováno referendum.

Lidovky.cz: Prezident Porošenko slíbil, že země bude pokračovat směrem v EU. Jaké konkrétní kroky se teď Ukrajině nabízejí, aby za sebe „lobbovala“?
Reformy. Mluví se o tom, že by do vlády měl vstoupit Ivan Mikloš (politik rusínského původu, slovenský ministr financí v letech 2002-6 a 2010-12 a úspěšný reformátor slovenské ekonomiky – pozn. red.), že by se reformní proces měl znovu nastartovat...

Ideální stav pro Ukrajinu je následující: zprůhlednit fungování státu, vypořádat se s korupcí, reformovat soudy, zkrátka vyčistit svůj systém. Dokázat investorům, že jim ukrajinské prostředí stojí za to, aby do něj přicházeli. Investice jsou nejjasnější indikátor. Nejsou to žádné politické proklamace, které jen tak vypustíte a nic vás to nestojí. Investor na trhu riskuje peníze, zvolí si dobře a vydělá, zvolí špatně a přijde o ně. A na Ukrajinu se nyní investoři příliš nehrnou – mírně řečeno.

Čili Ukrajina se teď musí starat sama o sebe, kultivovat své prostředí, najít sílu ke změně sama v sobě, nevzdat se reforem, jakkoli obtížné to může být. Nedávná kauza ministra Abromavičiuse dokládá, že dobré úmysly vlády leckdy nestačí, že systém je tak prorostlý, že zlomit ho a ty dobré úmysly přes něj protlačit je to nejtěžší. (Aivaras Abromavičius, ukrajinský ministr hospodářství a obchodu, který rezignoval začátkem února poté, co se mu kvůli dle jeho slov korupčnímu prostředí nepovedlo prosadit kýžené reformy – pozn. red.) Evropská unie není žádný ráj na zemi v tom smyslu, že vstup do ní vyřeší veškeré problémy, to je koneckonců dobře vidět i na příkladu naší země.

KAREL SVOBODA Karel Svoboda působí na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Věnuje se problematice postsovětského prostoru s důrazem na hospodářské vztahy mezi zeměmi. V roce 2006 se jako pozorovatel účastnil voleb na Ukrajině. V letech 2012-2013 byl v rámci stipendia Fulbrightovy nadace na studijním pobytu v USA na University of Rochester, kde také přednášel.