Skupina mladíků se scházela v suterénním bytě po Hammerově ovdovělé matce, začíná příběh popisovat server New York Times. Policisté v domě zasahovali tak často, že „už jsme je všechny znali křestním jménem,“ říká Ragnar Foss, vedoucí místní policejní jednotky odpovědné za trestné činnosti mládeže. Jenže před dvěma lety se mladíci náhle vyklidili. „Divili jsme se, co se stalo, ale byli jsme rádi, že odpadli z našeho radaru,“ líčí Foss.
Nadšení fotbalisté přivedli agenty na stopu popravčího Islámského státu |
Hammer a dalších nejméně sedm mladých mužů, kteří nebydleli dál než přes ulici, se v následujících měsících jeden po druhém vypravili do Sýrie vést svatou válku po boku organizace Islámský stát a dalších ozbrojených skupin.
Příčina? Fotbalový idol
Co mladé muslimy k podobným cestám vede? Vliv internetu, radikální mešity, zoufalství, diskriminace či nezaměstnanost? Ničím takovým nejde tento případ vysvětlit. Po rozhovorech s rodinami a místními příčina svítá: následovali místní fotbalý idol Abdullaha Chaiba.
Kromě obdivu k fotbalové hvězdě a faktu, že bydleli kousek od sebe, toho mladíci měli jen málo společného. Lišili se etnikem, socio-ekonomickým zázemím, a dokonce i náboženským pozadím. Lisleby, šestitisícové městečko, ve kterém žili, je čisté a bezpečné: malebné dřevěné domky se zelenými trávníky lemované živými ploty, opodál malý přístav. Navíc ne všichni mladí muži pocházeli z problémových rodin.
Bod zlomu: Chaibova smrt
Rozhodující faktor při rozhodnutí odjet do Sýrie byl tedy pravděpodobně jejich vliv mezi sebou. Fotbalista Chaib „byl ústřední postavou,“ vzpomíná Yousef Bartho Assidiq, norský rodák, který konvertoval k islámu a několikrát navštívil město Fredrikstad spolu s členy skupiny proroka Umma, radikálů z Osla, která otevřeně podporuje Islámský stát. „Každý ho miloval,“ dodal. „Byl tím cool týpkem, kterým chce být každý.“
Norský fotbalista Abdullah Chaib.
Assidiq se posléze s radikální skupinou proroka Umma rozešel a nyní provozuje malou organizaci, která pracuje proti radikalizaci. Vzpomíná, že když s ním fotbalista Chaib začal soukromě mluvit o džihádu v Čečensku, Afghánistánu a Sýrii, byl šokován. „Byl to opravdový fanatik,“ dodal. „Mluvil o džihádu po celou dobu.“
V listopadu 2012 Chaib odcestoval do Sýrie pod záminkou, že se bude účastit humanitárních prací. Následující měsíc byl zabit. Na Facebooku poté vznikla pamětní stránka a tu zaplavily pocty, a mládež z městečka Lisleby se začala chystat na cestu do Sýrie. „Odpočívej v pokoji, náš krásný anděli , Abdullahu Chaibe,“ zněl jeden z příspěvků na Facebooku.
Chaibova smrt jen zvýšila jeho pověst a dala příklad hrdinské oběti, kterou chtěli ostatní následovat, řekl pod podmínkou anonymity jeden z bývalých spoluhráčů. „Bylo to nakažlivé,“ dodal.
‚Islamismus nabízí jistotu‘
„Nikdo z mladých mužů, kteří po vzoru oblíbeného fotbalisty do Sýrie odjeli, se nezmiňoval o náboženství, když jsme je znali,“ řekl místní policista Foss, sedíce v kanceláři zaplněné zabaveným nádobím na používání drog.
„Jediná věc, kterou měli společnou, bylo to, že nefungovali ve společnosti,“ dodal. „Ale chtěli něco dokázat, být v něčem dobří.“ Radikální islamismus „toho nabízí balík“, řekl vyšetřovatel. „Je to hotové a jediné, co můžete dělat, je přijmout to,“ uzavírá Foss.
Místo párty modlitby z přehrávače
Hlavní postava skupiny mladých mužů je Torleif Hammer, který vyrůstal jako římský katolík. Poté, co konvertoval k islámu, si změnil křestní jméno Torleif na Abdul.
„Stále četl, četl a četl, celou dobu,“ líčí jeho matka Rebecca, imigrantka z Filipín, a máchá kopií koránu, kterou našla v pokoji svého syna společně s růženci, pletenou čepicí a elektronickým přehrávačem, který recituje islámské modlitby. „Říkal, že se chce napravit po tolika diskotékách, holkách a kouření,“ řekla.
Torleif Hammer, norský mladík, který odjel vést svatou válku do Sýrie.
Hammer se poprvé objevil v policejních zprávách, když začal jako teenager krást odznaky Mercedes-Benz. Ve své horlivosti ke změně začal náhle trávit hodiny každý den v jediné mešitě v Lisleby, kde otravoval věřící, většinou přistěhovalce ze Somálska, svými povýšenými přednáškami o tom, jak se správně modlit. Vedení mešity ho posléze požádalo kostel opustit. „Byl muslimem teprve dva roky a já jím jsem celý život,“ řekl vedoucí mešity,“ vysvětlil Warsame Mohamed Saleban.
Odmítnutý pákistánský mladík
Jistota a pocit nadřazenosti, kterými láká radikální islám, přitahovaly také Samiulla Khana, který žil jen ob ulici od Hammera a často navštěvoval jeho párty. Oba dva chodili do stejné školy jako charismatický fotbalista Chaib. Khan, syn přistěhovalců z Pákistánu, se cítil odmítnutý jak Nory, tak Pákistánci. Na jeho rodinu se totiž snesla hanba, protože jeho otce odsoudili za vraždu.
Edelbijeva nevzali do norské armády
Další spolužák Chaiba byl Abu Edelbijev, jehož rodina emigrovala do Norska, aby se vyhnula válce v Čečensku v roce 2002. Horlivý sportovec a kulturista Edelbijev si stěžoval na ruskou brutalitu v Čečensku a izraelské zacházení s Palestinci. Ale měl rád Norsko a chtěl sloužit jeho armádě. Podle rodinných příslušníků se k ní ale nemohl připojit kvůli špatnému zraku.
Zrádné Oslo a příprava na cestu
Edelbijev se pravidelně modlit v místní mešitě, ale poté, co Chaib padl, stále více jezdil do Osla. Kde tam pobýval, není známo, ale město má řadu mešit a míst navštěvovaných aktivisty z hnutí proroka Umma a dalších radikálních skupin.
Těhotná nejsem, cítím se volná, vzkázala hledaná džihádistka Sabina |
V roce 2013, po jedné z jeho návštěv Osla, mu matka objevila v pokoji tři schované nové iPhony. V té době tomu nevěnovala pozornost, ale teď si myslí, že telefony byly součástí příprav na odcestování jeho a ostatních do Sýrie. Také si půjčil peníze na koupi Mercedesu, auta, které později využíval na cestě Evropou do Turecka a dále na hranicích se Sýrií.
V srpnu 2013, když jeho rodiče byli na dovolené v Tunisku, poslal textovou zprávu: „Prosím, nesnažte se mě najít. Už jsem se rozhodl.“ Tou dobou byl na cestě do Sýrie.
Konec divoké povahy?
Stejně jako Edelbijev, také Hammer začal jezdit do Osla. Matce řekl, že se chystá více poznat islám. Jeho náhlé nadšení nechápala, ale byla šťastná, protože se zdálo, že se jeho divoká povaha zklidnila.
Fotky Torleifa Hammera v jeho rodném domě.
V prosinci 2013 informoval Hammer svoji matku, že se vypravil na prázdniny do Řecka.„Musím si udělat volno, mami. Nemám přátele, práci, nic,“ vzpomíná matka na jeho slova. Pak zmizel. Po pár měsících se ohlásil s tím, že je v Sýrii. Na Facebook nahrál svoji fotku: kamufláž, černý šátek kolem hlavy, v ruce zbraň.
Návrat džihádistů do Norska
Tři mladíci, kteří do Sýrie odjeli z Lisleby, byli prohlášeni za mrtvé. Dva se bezpečně vrátili do Norska: 24letý sportovec Khan, který opustil Sýrii po zranění na noze a nyní čeká ve vazbě v Oslu na soud na základě obvinění z členství v teroristické organizaci, a podobně starý kurdsko-norský mladík, který se skrývá.
Edelbijev, Čečenec, zpočátku ujistil svou rodinu, že je všechno v pořádku. Jeho rodiče o tom ale pochybují poté, co jim poslal fotografii ze Sýrie, na níž vypadá vychrtle a špatně živeně.
Smrt v Kobani a sebevražedný atentát
Koncem loňského roku (tedy 2014) se Edelbijev ocitl v ohnisku bojů poté, co ho Islámský stát poslal, aby se připojil k obléhání Kobaně (většinově kurdské město na hranici s Tureckem). Edelbijev zřejmě očekával smrt, a tak v listopadu poslal na Facebook zprávu na rozloučenou v norštině: „Opatrujte se a mějte v životě hodně štěstí, mí bratři. Miluji vás. Dá-li Bůh, uvidíme se na onom světě“.
Padl o pár dní později. Jeho rodina se o smrti dozvěděla od jeho 18leté manželky, ženy z ruského regionu Dagestán, kterou Edelbijev poznal v Sýrii. Diana Ramazanová, která v té době byla ve čtvrtém měsíci, se kvůli porodu začala chystat opustit Sýrii a odcestovat do norského Fredrikstad. 6. ledna se ale odpálila při sebevražedném útoku na poště turecké policie. Zabila policistu i své nenarozené dítě.
