„V jasně osvětlené třídě sedí kolem dvaceti dětí a náruživě zpívají čínskou národní hymnu,“ popisuje reportér CNN Aanu Adeoye. V pozadí se poté rozezní další čínská píseň. Celá scenérie se však neodehrává v Čínské lidové republice, ale v tisíce kilometrů od Číny vzdálené škole Lakewood Premier v keňském Nairobi.
‚Boj proti korupci rozhodně není možné vnímat jako výmluvu, proč nic nedělat.‘ Čínský prezident vyzval úředníky, aby nebyli líní |
Napříč celou Keňou se již v průběhu letošního roku učí mandarínsky několik stovek dětí a od příštího roku bude kontinentální čínština zařazená v řadě škol mezi povinně vyučované jazyky. „Vybrala jsem si čínštinu jako první jazyk, protože je zajímavé se učit cizí jazyky, ale také protože chci cestovat a pracovat v Číně,“ řekla pro americkou televizi třináctiletá Sandra, která nastoupila do přípravného kurzu orientálního jazyka, aby měla náskok až jí v novém školním roce začne povinná výuka.
Keňa však není jediným africkým státem, kde se čínština rozmáhá. V Ugandě již od loňského roku probíhá povinná výuka čínštiny na 35 středních školách a silnou podporu získává i v Jihoafrické republice.
„Ekonomická pozice Číny zesílila a Keňa podpoří občany, kteří si přejí naučit se mandarínsky,“ vysvětlil začátkem roku pro čínskou agenturu Xinhua šéf keňského Institutu pro školní osnovy Julius Jwan. A podobně vidí situaci i jeho ugandský protějšek Henry Adramunguni
Příležitost získat práci
„Chceme tím dát příležitost Uganďanům, aby mohli získat práci, vzdělání za hranicemi. Proto jim dáváme možnost učit se čínsky,“ uvedl pro CNN.
Učitelé čínštiny v afrických zemích jsou povětšinou školeni v Institutu Konfucius – neziskové organizaci, která šíří čínštinu ve všech zemích světa. Jeho působení začalo v roce 2005 na univerzitě v Nairobi a během několika let rozšířila svou působnost do 48 afrických států. Institut je vždy z poloviny financovaný vládou a z poloviny hostitelskou univerzitou.
Během několika let se tak Čína dostala na druhé místo v počtu jazykových institutů na světě, před ní je už jen Francie, která dominuje žebříčku především díky své kolonialistické minulosti. Podle odbornice na mezinárodní vztahy Ilarie Carrozzaové z London School of Economics Čína doufá, že skrze jazyk a tzv. soft power (schopnost státu ovlivnit chování ostatních bez nátlaku), získá v Africe velký vliv.
Zájem o čínštinu je ostatně pochopitelný. Čínská lidová republika od roku 2000 investovala skrze půjčky do afrických zemí v rámci iniciativy Pás a cesta na 143 miliard dolarů (cca 3,2 bilionu korun). Peníze umožnily vybudování nových dálnic, přehrad, stadiónů, letišť, ale i mrakodrapů.
Čínský neokolonialismus
Podle odborníků tak dochází novému období kolonialismu, tentokrát však s čínskou tváří. „Čínské aktivity a chování v Africe může být popsáno jen jako neo-koloniální a zneužívající Afričany,“ uvedl pro server National Interest analytik Bradley A. Thayer. Čína totiž do Afriky masivně investuje, ale v radě případů z těchto investic profituje spíš Čína, než místní.
A nejde jen o lidskou práci. Čína svůj vliv posiluje i jinak. Asijská velmoc například poskytla bezúročnou půjčku i na rychlodráhu mezi Etiopií a Keňou. Podmínkou bylo, že ji vybudují čínské firmy, budou na ní jezdit čínské vlaky, platit čínské standardy a provozovat ji bude čínská společnost. Africké vlády tak de facto zaplatí Číně za to, že bude vlastnit africkou infrastrukturu.
Dalším problémem je, že čínské firmy nechtějí zaměstnávat místní. Přivážejí si řidiče, stavaře a prakticky všechny zaměstnance, kteří následně žijí mimo místní společnost a vytvářejí vlastní komunity. Navíc je velice složité odhadnout, kolik Číňanů v afrických státech žije.
Na tento problém například upozornil již v roce 2007 bývalý viceprezident Zambie Guy Scott, podle kterého nikdo nebyl schopen odhadnout, kolik Číňanů vlastně v zemi žije. Neoficiální čísla hovořila i o desítkách tisíc. „Ani nevíme, jak se sem dostali,“ uvedl Scott pro deník The Guardian. „Například naše textilky nejsou schopné konkurovat těm jejich, které jsou dotované ze zahraničí. Měli jsme tu spoustu špatných lidí. Bílí byli špatní, Indové byli ještě horší, ale Číňané jsou ze všech nejhorší,“ dodal.
