„Poprvé se nám podařilo identifikovat nejranější okamžik, kdy se začíná formovat planeta kolem jiné hvězdy, než je naše Slunce,“ uvádí Melissa McClure, profesorka Univerzity v Leidenu v Nizozemsku a hlavní autorka nové studie. Pozorování tak pomůže nahlédnout i do minulosti naší Sluneční soustavy, informovala Evropská jižní observatoř (ESO) v tiskové zprávě.
Zjištění je „obrazem dětské Sluneční soustavy,“ potvrzuje profesor na Purdueově univerzitě v USA a spoluautor studie, která byla nedávno zveřejněna v časopise Nature.
Mladičká hvězda, kolem níž se nový planetární systém rodí, se jmenuje HOPS-315. Takzvaná protohvězda je obdobou vznikajícího Slunce a nachází se asi 1300 světelných let od našeho planetárního systému.
HOPS-315 je mladá hvězda, u níž astronomové pozorovali důkazy o nejranějším stadiu vzniku planet.
Kolem těchto mladých hvězd astronomové často pozorují disky plynu a prachu, nazývané protoplanetární disky, které jsou místem zrodu nových planet. Přestože v minulosti již zpozorovali mladé disky, které obsahovaly nově zrozené planety podobné Jupiteru, MccLure uvádí: „Vždy jsme věděli, že první pevné části planet, neboli ‚planetesimály‘, musí vznikat dále v čase, v dřívějších stádiích.“
První pevný materiál, který se zkondenzoval v naší Sluneční soustavě a v blízkosti současné polohy Země kolem Slunce, je uvězněný v dávných meteoritech. Astronomové určují stáří těchto hornin a snaží se tak zjistit, kdy se začalo schylovat k formování Sluneční soustavy.
Tajemství v meteoritech
Zkoumané meteority jsou plné krystalických materiálů, které obsahují oxid křemičitý (SiO) a mohou se kondenzovat při extrémně vysokých teplotách, jako jsou právě v mladých planetárních discích. Nově kondenzovaná tělesa se postupem času spojují – tím se tvoří zárodky pro vznik planet, které se následně zvětšují a nabývají na hmotnosti. Tak vznikly i první kilometrové planetesimály ve Sluneční soustavě, ze kterých vzešla Země.
Horké minerály se nyní začínají kondenzovat právě v disku kolem HOPS-315. SiO obklopuje tuto malou hvězdu jak v plynném stadiu, tak v krystalických minerálech – to naznačuje, že teprve začíná tuhnout.
„Tento proces nebyl dosud nikdy pozorován v protoplanetárním disku – ani nikde jinde mimo naši Sluneční soustavu,“ uvádí spoluautor objevu Edwin Bergin, profesor Michiganské univerzity v USA.
Chemické signály, které astronomové zpozorovali, pocházejí z malé oblasti disku kolem hvězdy. Umístění odpovídá dráze pásu planetek kolem Slunce. „Tyto minerály skutečně pozorujeme na stejném místě v tomto extrasolárním systému, kde je vidíme u asteroidů ve Sluneční soustavě,“ říká spoluautor Logan Francis z Univerzity v Leidenu. Proto je disk HOPS-315 skvělou analogií pro studium naší vesmírné historie.
