Když Costa Concordia loni 13. ledna před desátou hodinou večer narazila do skal u ostrova Giglio, byli Američan Benji Smith se svou ženou v kajutě a už se chystali k spánku. Okružní jízda po Středozemním moři byla zároveň jejich svatební cestou. Najednou ucítili náraz a jen náhodou stihli uhnout, aby je nezasáhla televize, která spadla z vedlejšího stolku.
Okamžitě vyběhli ven z kajuty a spolu s dalšími stovkami vyděšených pasažérů výletní lodi, dvakrát větší než Titanic, se shromáždili na čtvrté palubě. O obavách, že v troskách lodi zemřou, o chaosu, který nastal, i o následném vyrovnávání se s tragédií napsal Benji Smith knihu, která právě vychází.
Na pulty knihkupectví se dostává ve stejnou dobu, kdy si svět připomíná roční výročí tohoto neštěstí, při němž přišlo o život 32 lidí a další desítky jich byly zraněny. Jak Američan popsal, posádce lodi se tehdy vůbec nedařilo spustit na vodu záchranné čluny. Jen se houpaly ve vzduchu. To vyvolalo ještě větší paniku a strach u lidí, kteří už ve člunech seděli. "Začala se nám hroutit půda pod nohama. Bylo to, jako by někdo otevřel poklop a my do něj padali. Všude bylo slyšet křik. S Emily jsme se drželi za ruce pevněji než kdy dřív. Naklonil jsem se k ní a zašeptal: Tihle chlápci nás zabijí," vypráví Smith v knize.
Spuštění člunů se nakonec nepovedlo, takže je posádka zase vytáhla a nařídila všem cestujícím, aby se vrátili zpátky na loď. A kdo jim nejvíc pomáhal? Prý lidé z kuchyňského personálu a číšníci. Po kapitánovi či nějakých palubních důstojnících nebylo ani vidu, ani slechu. "Nechali nás napospas osudu. Abychom tam zemřeli," uvedl Smith. A loď se neustále více potápěla a nakláněla na stranu.
Na záchranu čekali tři hodiny
"Řekl jsem Emily, že ji miluju. Políbila mě. Zazpíval jsem jí písničku. Trochu jsme brečeli. Jednou rukou jsme se drželi lan a druhou navzájem," vylíčil ve svém více než 400stránkovém díle americký pasažér. Na záchranu v zimě, jen v lehkém oblečení, čekali přes tři hodiny. Nakonec přijel záchranný člun a odvezl je do přístavu na Gigliu.
Smithova manželka Emily je skladatelkou a zpěvačkou a tragédie ji inspirovala k vydání hudebního alba. Jednu ze skladeb, nazvanou Mediterraneo,věnovala i kapitánovi lodi Francescu Schettinovi. "Není to tak, že ho nenávidím, jak by si lidé mohli myslet. V určitém slova smyslu jeho život skončil - už nemá žádnou čest, nikdo ho nerespektuje," uvedla 28letá Lauová.
ČTĚTE TAKÉ: |
Smith v knize nepíše dopodrobna jen o neštěstí samém, ale kritizuje i to, jak s nimi následně zacházela společnost Costa Cruises, i o nezájmu ze strany americké ambasády v Římě a italské policie. Když se totiž dostali do bezpečí, zůstali bez veškerých svých věcí, bez peněz a trvalo dlouho, než se jim podařilo najít někde náhradní přístřeší.
Technici si nemohou dovolit žádnou chybu
Rok po tragédii se na Gigliu změnilo jen málo. Vrak lodi se totiž stále nachází u pobřeží. Veškeré pokusy o jeho vyzvednutí zatím selhaly. Na vině jsou prý jak technické problémy, tak i nedostatek peněz. Počítalo se, že Costa Concordia zmizí z pobřeží Giglia už loni v létě, pak do konce minulého roku. Jenže v září byla u konce sotva druhá fáze celkem pětibodového záchranného plánu.
"Pracujeme nepřetržitě na tom, abychom vše dokončili co nejrychleji," citovala šéfa celé operace, Jihoafričana Nicka Sloana. Jak dodal, jeho muži musí vše zejména důkladně propočítat, protože si nemohou dovolit žádnou chybu. V opačném případě by totiž mohla hrozit obrovská ekologická katastrofa. Odborníci nyní doufají, že do června či začátku července se jim podaří loď narovnat a poté ji do září odtáhnou do některého z přístavů.
Těla dvou obětí se pořád ještě nenašla
Roční výročí si v neděli několik stovek místních obyvatel i přeživších pasažérů připomnělo na vzpomínkové mši, která se konala v kostele na ostrově. Právě v tom kostele, kde mnozí ze zachráněných nalezli útočiště. Přesně v 9:45 večer, v době, kdy došlo k nárazu, se rovněž rozezní lodní sirény. A na památku 32 obětí bude vypuštěn stejný počet lampionů.
Těla dvou usmrcených lidí se dosud nepodařilo najít. Jde o 32letého Russela Rebella, barmana z Indie, a italskou ženu v domácnosti 50letou Mariu Graziu Trecarichiovou. Právě Rebellův bratr byl také jedním z účastníků nedělní vzpomínkové ceremonie. Jak přiznal, "klid v duši" stále ještě nenalezl, právě vzhledem k tomu, že tělo jeho bratra se nenašlo.
