Velká část negativních charakteristik pochází z let 2006 až 2009, připomíná deník. V té době byl Porošenko poslancem strany Naše Ukrajina a v parlamentu vedl výbor pro finance a bankovnictví. Také býval předsedou bankovní rady centrální banky.
Zástupkyně velvyslance Sheila Gwaltneyová hlásila 26. května 2006 ministerstvu zahraničí, že Porošenkova pověst "je diskreditována věrohodnými obviněními z korupce", cituje z materiálu Kommersant.
ČTĚTE TAKÉ: |
Porošenka, důvěrného poradce bývalého prezidenta Viktora Juščenka, obviňovala zejména tehdejší premiérka Julija Tymošenková. Kvůli konfliktu s premiérkou a se sněmovnou přišel Porošenko v září 2005 o funkci šéfa vlivné prezidentské Rady národní bezpečnosti a obrany.
Oligarcha, který se zostudil?
Americký velvyslanec v Kyjevě John Herbst v depeši z 16. února 2006 označoval Porošenka za "oligarchu, který se sám zostudil".
O pět dní později jej nový šéf ambasády William Taylor popsal jako "krajně neoblíbeného politika, který se těší široké podpoře vůdců strany kvůli své předchozí podnikatelské a organizační činnosti".
Z prezidentských voleb.
O měsíc později Taylor psal, že Naše Ukrajina mohla jít do voleb s mladými kandidáty, ale místo toho "se řídila radou zdiskreditovaného oligarchy Porošenka, který se stal ztělesněním všech slabin této strany".
V řadě diplomatických depeší se píše o nepřátelství mezi Porošenkem a Tymošenkovou. V jedné se cituje i Porošenkova charakteristika jeho úhlavní sokyně: "Nelze jí důvěřovat, je bezzásadová a neupřímná". V další depeši se praví, že Porošenko "je schopen krajních kroků v konfliktu s Tymošenkovou - nezastaví se před ničím, aby se jí pomstil za to, že jej veřejně obvinila z korupce".
Jako ministr zahraničí hned sympatičtějsí
Od roku 2009, kdy se Porošenko stal ministrem zahraničí, se američtí diplomaté o politikovi zmiňují pozitivněji. V depeši z 9. října 2009 jej chargé d’affaires James Pettit popisuje jako "zámožného podnikatele s rozsáhlými politickými styky", který "vybízí k integraci s Evropskou unií a k pragmatičtějším vztahům s Ruskem".
K situaci na Ukrajině: |
26. ledna 2010 velvyslanec John Tefft hlásí, že se Porošenkovi podařil husarský kousek se šéfem ruské diplomacie Sergejem Lavrovem. Věc spočívala v tom, že Moskva dlouho neposílala nově jmenovaného velvyslance Michaila Zurabova do Kyjeva, ale čekala, kdy nenáviděný Viktor Juščenko odejde z funkce prezidenta. Z Tefftovy depeše vyplývá, že právě Porošenko vymyslel chytrý tah, aby si Moskva zachovala tvář a Zurabov začal plnit povinnosti ještě před inaugurací Viktora Janukovyče.
Podle Porošenkova scénáře měl Zurabov přijet do Kyjeva s pověřovací listinou na Juščenkovo jméno, předat její kopii ukrajinskému ministerstvu zahraničí a dokonce ji ukázat novinářům. S předáním (již upraveného) originálu měl počkat na střídání u moci. A tak se i stalo.
Ukrajina chce do NATO
Z dalších depeší amerických diplomatů vyplývá, že právě Porošenko jako šéf ukrajinské diplomacie se snažil, aby se Kyjev příliš nesblížil s Moskvou.
V depeši z 9. prosince 2009 se píše, že během jednání výboru NATO-Ukrajina vyzval západní kolegy, aby "kladli odpor jakýmkoliv pokusům Ruska posílit si sféru vlivu či uplatňovat právo veta na snahu Ukrajiny vstoupit do Severoatlantické aliance".
V depeši ze 17. února 2010 velvyslanec Tefft referoval o schůzce s Porošenkem, který podle něj radil prezidentovi Janukovyčovi, aby na první návštěvu nejel do Moskvy, ale do Bruselu. Porošenko také vybídl, aby "USA nebraly příliš vážně Janukovyčova prohlášení, že přijímá návrhy tehdejšího ruského prezidenta Dmitrije Medveděva na vytvoření nové bezpečnostní architektury v Evropě". Současně Porošenko, navzdory stanovisku nového prezidenta, podle Teffta trval na tom, že "Ukrajina se nadále snaží stát členem NATO, ale v dlouhodobější perspektivě".
Porošenkova mluvčí Irina Frizová na otázku, co si šéf myslí o tom, jak jej popisují americké diplomatické depeše, odvětila jen: "Nečetl je," uvedl list Kommersant.
