„Bylo to šílené, měli jsme člun plný vody, vlny se přes nás valily, děti strašně křičely... ale dopluli jsme až ke břehu. Manželka vylévala celou cestu vodu. Nevěděli jsme, že je slaná! Tolik nás pálila v obličeji.... Ale teď už bude všechno dobré,“ říká mi Achmet z Afghánistánu, který připlul v sobotu dopoledne na Chios. Mimochodem, Afghánistán nemá moře a většina z těch, kdo předvádí výkony hodné zkušeného námořníka, nikdy v životě žádné moře neviděla.
PROCHÁZKOVÁ píše z cesty: Velký policejní zásah proti uprchlíkům. Nejhorší to mají děti |
Moje cesta turistickou lodí stála 25 EUR a trvala 40 minut. Byla jsem v suchu a teple oblečená, přesto mi byla zima a vítr mě málem sfoukl z paluby. Ahmet zaplatil za každého dospělého člena své rodiny 1 200 EUR a plavil se na gumovém člunu 4 a půl hodiny. Poslední kilometr se už smiřoval s tím, že jako stovky uprchlíků, kteří to zkoušeli před ním, skončí na dně moře. I s dětmi, které ležely po krk ve vodě na podlážce člunu. Doplul. Dokázal to.
  |
Afghánce Husejna potkávám na pláži asi tři kilometry za městem Chios. Na pláži je spolu s těmi, se kterými brzy ráno odrazil od tureckých břehů. Naposledy jsme se viděli v tureckém Cesme. Bál se a nedokázal to skrýt. „Neumím plavat,“ řekl mi večer před tím, než vyplul. Husejnovi doma v Afghánistánu asi nehrozilo bezprostřední nebezpečí, ale potenciální. Talibové Hazarijce pokládají za úhlavní nepřátele a jakmile by obsadili jeho čtvrť, bylo by na útěk pozdě. Husejn chce studovat, pracovat, oženit se a svým dětem poskytnou větší šanci na lepší život, než měl on sám.
Tak mi vysvětloval motivy, které ho vedly k nebezpečné cestě. Je to zločin, že někdo chce žít bez strachu, že se zítra probudí do války? Je to vůbec zločin, že někdo se chce mít dobře? Zatím je ale předčasné mluvit o zvýšení životních standardů, neboť to hlavní je usušit si zcela promočené věci.
V sobotu dorazilo na Chios několik člunů
V sobotu dorazilo na Chios několik člunů. Některých uprchlíků se ujali řečtí dobrovolníci, jiných pracovníci Červeného kříže. Zaregistrují je, a pak jsou zcela svobodní. Nikdo je nikam nezavírá, nebrání jim ve volném pohybu, nikdo se jich nebojí a nikdo jim nenadává.
Zcela bez problémů stráví na ostrově pár dnů, pak si jako každý jiný občan koupí lístek na loď na pevninu a odplují, stejně jako třeba turista... A hlavně, nikdo se jich tady nebojí. A to přesto, že teď tvoří podstatné procento z obyvatel ostrova. Nezvýšila se tady ani kriminalita, ani nestoupl počet krádeží v obchodech.
K TÉMATU: |
