Středolevá vláda, která je v úřadu pouhé tři měsíce, naopak slíbila zajistit podporu případnému menšinovému kabinetu současné opozice, pokud ta uspěje v příštích volbách v roce 2018. A nejen v nich. Dohoda má platit až do roku 2022.
Zní to českému pozorovateli povědomě? Tato „opoziční smlouva“ na švédský způsob pomohla ztišit na konci uplynulého roku tamní krizi. Politici argumentují, že dohoda usnadní vytváření vlády.
ČTĚTE TAKÉ: |
„Toto rozhodnutí odbourá mnohé těžkosti při vzniku parlamentní krize, zviditelní roli největších stran,“ řekla listu Svenska Dagbaldet výkonná předsedkyně pravicové Umírněné strany Anna Kinberg Batrová.
Politici nás podvedli
Většina Švédů však cítí značné rozladění. Podle průzkumu citovaného švédskou televizí považují dvě třetiny Švédů zmíněné prosincové dohody za neprůhledné a nedemokratické. Neutralizují podle nich zcela zásadním způsobem výsledky voleb. Sedmadvacetiletý Erik Magnussen, který studuje přírodní vědy na Stockholmské univerzitě, mluví rovnou o podvodu. „Najednou mám pocit, jako by bylo jedno, koho zvolíme, politici bez rozdílu zaměření se vždy nakonec dohodnou podle svého uvážení,“ zlobí se.
Švédsko se tak poprvé vyrovnává s podobně neprůhlednou dohodou mainstreamových stran. Měla přinést úlevu. Sociálnědemokratický premiér Stefan Löfven doufal, že dohoda zajistí politickou stabilitu a zastaví nárůst preferencí krajní pravice.
„Jsme spokojeni s dohodou, která umožňuje našemu menšinovému kabinetu vládnout a zažehnala nebezpečí předčasných voleb,“ pochvaloval si smlouvu s politickými protivníky.
Výsledek byl ale přesně opačný. Namísto všeobecně sdíleného souladu v desetimilionové severské zemi roste nervozita. Švédští Demokraté, kteří se stali v zářijových volbách se třinácti procenty třetí nejsilnější stranou v zemi, tak profitují z pozice jediné principiální partaje, která se na paktu vlády s opozicí nepodílela. „Ocitli jsme se v roli jediné skutečně opoziční strany,“ konstatoval Henrik Vinge, mluvčí Demokratů. Jejich preference utěšeně rostou. Podle posledních průzkumů pro list Expressen se vyšplhaly na 17 procent.
PSALI JSME: |
Mnohé Švédy oslovil jejich program, který staví na důsledném odmítání imigrace, vydávání azylu by chtěli omezit o 90 procent oproti současnému stavu. Do Švédska přichází ročně přes 100 tisíc běženců.
Demokraté se nepotřebují ani nijak zvlášť zviditelňovat. Denní agendu diktují politikům zprávy o nepokojích na předměstích velkých měst, které Švédové před deseti lety sledovali jen ze zpráv z Francie či Anglie.
„Krajní pravice si vede v průzkumech dobře a zdá se, že dohody hlavních švédských stran jejich oblibu ještě zvýrazní,“ řekl agentuře Reuters politolog Magnus Hagevi z univerzity Carla Linného. „Voliči je nyní vnímají na politické scéně jako jedinou zásadovou stranu.“
Hořící mešity
Demokratům pomáhá i množství zpráv o podpálených mešitách a následných názorových přestřelkách stoupenců a odpůrců přistěhovalectví, které zůstává sledovaným tématem. Jisté je, že kdysi obdivovaný integrační „severský model“ se zadrhává. Napětí v zemi je nepřehlédnutelné.
Krajně pravicové strany posilují i jinde v Evropě. Vedle nechuti tradičních stran zabývat se ožehavými tématy, jako je imigrace, jim pomáhají i sílící ekonomické těžkosti a s tím související rostoucí nezaměstnanost.
Volby čekají už letos sousední Dánsko, kde je favoritem populistická Dánská lidová strana, v Norsku zase spoluvládne krajně pravicová Pokroková strana. Ve Švédsku je další vzestup populistů závislý na tom, zda dokážou přesvědčit další voliče. „Musí elektorátu naznačit, že mají životaschopný program, se kterým jsou schopni úspěšně vládnout,“ říká Ulf Bjereld, politolog z Göteborské univerzity.
Švédy zejména zajímá, jak chtějí politici řešit v souvislosti s imigrací uvadající trh práce či zastaralý bytový fond. Chtějí vědět, jak bude země integrovat nově příchozí, jak jim zajistí vzdělání. Všechny strany hlavního proudu švédské politiky problémy po dlouhou dobu ignorovaly. Nabídly tak šanci pravicovým populistům. „Politici se dlouho snažili zametat pod koberec veškeré problémy související s imigrací, to se jim nyní vymstilo,“ soudí politolog Magnus Hagevi.
