Osobností roku je Obama

"V jedněch z nejbláznivějších voleb v amerických dějinách se mu podařilo překonat nezkušenost, divné jméno, dva kandidáty, kteří jsou politickými veličinami, i rasové rozdělení a stal se 44. prezidentem Spojených států," uvádí Time. Obama podle něho natolik ovládl veřejnou sféru, že se z dnešní perspektivy zdá neuvěřitelné, že před dvěma lety polovina Američanů uváděla, že o něm nikdy neslyšela.

Time připomíná, že místo toho, aby si Obama po svém zvolení, kterému přecházela vyčerpávající volební kampaň, vzal volno, oslavil svůj úspěch pětihodinovou schůzkou se svými budoucími spolupracovníky. Obama prý cítil, že v některých ohledech musí jednat hned poté, co mu voliči dali přednost před jeho republikánským rivalem Johnem McCainem. Klíčové osobnosti svého budoucího týmu příští pán Bílého domu představil již během několika týdnů po volbách. "Trh se potřeboval vyrovnat se složením jeho ekonomického týmu. Vojenští představitelé, klíčoví spojenci i oportunističtí nepřátelé, ti všichni dychtili dozvědět se, jak je to s holubičí povahou budoucího prezidenta, který se postavil proti válce v Iráku," uvádí Time.

Znáte Baracka Obamu? Udělejte si kvíz

Když se Obama rozhodl, že se o prezidentský post bude ucházet, nemohl očekávat, v jaké situaci dnes Spojené státy budou. "Mezi zrodem jeho volební kampaně a současností jsou sice jenom měsíce, ale připomíná to spíše vzdálenost světelných let," píše časopis a dodává, že Obama musel obstát nejen ve zkoušce rychlosti, ale i flexibility. Jeho pružnost se prý ukázala, když přesvědčil Roberta Gatese, ministra obrany ve vládě George Bushe, aby na tomto postu zůstal i v jeho administrativě a když požádal Hillary Clintonovou, která během primárek trvale kritizovala jeho názory na zahraniční politiku, aby se stala šéfkou diplomacie.

Autor obsáhlé reportáže o Baracku Obamovi zavedl čtenáře do jeho kanceláře v Chicagu, kde se připravuje na převzetí moci příští rok v lednu. Je to prý dost neútulná místnost, která některým lidem připomíná seriál Kancl. Mezi dalšími světovými osobnostmi, jež na titul osobnosti roku aspirovaly, byl americký ministr financí Henry Paulson, kterému "neschopný prezident předal téměř plnou kontrolu nad hospodářskou politikou Spojených států v době obrovského ekonomického kolapsu", a francouzský prezident Nicolas Sarkozy, "občas připomínající spíše přírodní živel než konvenčního politika".

Týdeník s odkazem na Sarkozyho jednání v době krize v Gruzii nebo za současné finanční krize uvádí, že francouzský prezident má spoustu energie, nápadů a vitality. V této skupině se ocitla i republikánská kandidátka na viceprezidentku Sarah Palinová, které se prý povedl "nejúžasnější politický debut v moderní historii", a čínský režisér Čang I-mou, pod jehož taktovkou se odehrál zahajovací ceremoniál letní olympiády v Pekingu. Podle časopisu to byla pravděpodobně nejvelkolepější podívaná nového tisíciletí.

Tradice každoročního hledání nejvýznamnější osobnosti se datuje od roku 1927. Loni se jí stal tehdejší ruský prezident a nynější premiér Vladimir Putin, v minulosti to bylo několik amerických prezidentů, papež Jan Pavel II. nebo zpěvák U2 Bono Vox. Ačkoliv být držitelem tohoto titulu bývá většinou považováno za čest, osobnostmi roku se stali i diktátoři Adolf Hitler a Josif Stalin.