"Od zveřejnění výsledků výzkumů (potvrzujících pravost ostatků)
uběhly už více než dva roky, ale práce expertů se ignoruje. O ostatky se nestará ani stát, ani církev," postěžoval si dnes Solovjov v listu Izvestija.
"Uchovávám kosti následníka velkého impéria a velkokněžny jako věcné důkazy. Bojím se však, že dříve či později je bude nutné pochovat podle obvyklých pravidel mezi jinými nevyžádanými ostatky," dodal.
Poslední ruský car Mikuláš II., jeho žena a pět dětí byli bez soudu zastřeleni bolševiky v noci na 17. července 1918 v Jekatěrinburgu, kde byli internováni po carově abdikaci. Po rozpadu Sovětského svazu byly nalezené ostatky pochovány s velkou slávou v carské hrobce v Petrohradu - s výjimkou ostatků dvou dětí. Ty se u Jekatěrinburgu našly až v roce 2007. Ale nález provázely pochyby.
Vyvraždili rodinu uralští komunisté?
Expertízy ruských genetiků i expertů americké armády mezitím podle Solovjova "jednoznačně dokázaly, že jde o ostatky careviče Alexeje a jeho sestry, velkokněžny Marie". Při identifikaci pomohly i skvrny carovy krve na košili, kterou měl Mikuláš ještě jako následník na sobě při návštěvě Japonska v roce 1891, kdy jej napadl japonský policista. "Možnosti současné vědy jsou vyčerpány a ve světě není seriózní vědec, který by mohl identifikaci napadnout," usoudil.
Vyšetřovatel také zpochybnil široce rozšířené mínění, že rozkaz k vyvraždění carské rodiny vydali vůdci bolševiků Vladimír Iljič Lenin a Jakov Sverdlov. "Mohu s naprostým přesvědčením prohlásit, že se nenašel ani jeden věrohodný dokument, který by dokazoval iniciativu Lenina a Sverdlova," prohlásil o výsledcích pátrání v státních archivech.
Čtěte také: |
Sám vyšetřovatel přičítá popravu spíše uralským komunistům, kteří se v případě carské rodiny vymkli kontrole centra bolševické revoluce. Kreml přeci do Jekatěrinburgu vyslal svého komisaře se stovkou rudých gardistů, aby cara a jeho rodinu převezli živé k soudu, ale místní úřady v Jekatěrinburgu se prý rozhodly potají rychle s carem skoncovat, aby panovníkovy dcery s německým původem nehrály roli v usmiřování s Německem.
O popravě byl prý Kreml vyrozuměn až dodatečně, zločin však oficiálně schválil a viníky nijak nepotrestal. Deset dní po popravě dobyly Jekatěrinburg československé legie; pro cara a jeho rodinu příliš pozdě.
Otázka viny za popravu i pravosti ostatků má i jistý aktuální podtext - vyšetřovatelova verze o tom, že carova rodina byla spíš vyvražděna než popravena, by ve světle ruského práva bránila rehabilitaci obětí. O pravosti ostatků zase pochybovala především ruská exilová pravoslavná církev, která se po desetiletí klaněla relikviím v Bruselu a carskou rodinu prohlásila za svaté mučedníky už v roce 1981 (církev v Rusku tak učinila až v roce 2000). Z náboženského hlediska však uctívání nepravých ostatků představuje rouhání, a z toho zřejmě pramení i přetrvávající pochyby prelátů nad laboratorními testy o pravosti ostatků.
Pohřeb ostatků carské rodiny v Petrohradu 17. července 1998 na 80. výročí popravy si tak prosadil až stát, ale obřadu se neúčastnil ani tehdejší prezident Boris Jelcin, ani tehdejší patriarcha církve Alexij II., ani někteří přední členové rodu Romanovců.
