Je to týden, co se nová americká velvyslankyně při OSN Nikki Haleyová postarala o nebývalý rozruch. V ostrém protikladu s tím, co prosazovala administrativa Baracka Obamy, totiž prohlásila, že Washington už nepovažuje odstranění prezidenta Baššára Asada za prioritu své politiky v Sýrii.
Namísto toho by se podle ní USA měly zaměřit na porážku Islámského státu. Slova Haleyové potvrdil den nato mluvčí Bílého domu Sean Spicer.
Ve světle toho, co již celé roky deklaroval nový americký prezident Donald Trump, to ovšem až takové novum nebylo. V době, kdy ještě stál stranou vysoké politiky, ale i poté v kampani vojenskou akci proti Asadovu režimu aobecně větší zapojení Američanů v Sýrii odmítal. Třeba v srpnu 2013 po chemickém útoku v syrské Ghútě si neodpustil na sociální síti Twitter komentář na adresu tehdejšího šéfa Bílého domu.
„Prezidente Obamo, neútočte na Sýrii. Nečeká tam žádný vzestup, jen obrovský propad,“ namítal tehdy. Dlouhodobě newyorský magnát kritizoval také americké angažmá v Iráku. Označil ho za hloupé rozhodnutí, jež stálo USA miliardy dolarů, které měly spíš padnout třeba na infrastrukturu doma ve Spojených státech.
  |
S úterním chemickým útokem v dalším syrském městě, Chán Šajchúnu, při němž zahynulo nejméně 80 lidí, jako by však všechno bylo rázem jinak.
Jsme připraveni sáhnout v Sýrii k další akci, řekla v OSN vyslankyně USA |
„Řeknu vám, že už došlo ktomu, že jsem velmi změnil názor na Sýrii a Asada,“ připustil den po této události Trump na tiskové konferenci po schůzce s jordánským králem Abdalláhem.
Ve čtvrtek večer, nedlouho před slavnostní večeří s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem ve své floridské rezidenci, pak přišlo ono zásadní rozhodnutí: nařídil provést první americkou akci namířenou přímo proti Asadovi za celých šest let války v Sýrii.
Rozhodnutí přišlo po „dalekosáhlé debatě“
Novinářům později okolnosti tohoto rozhodnutí přiblížil hlavní bezpečnostní poradce Bílého domu Herbert Raymond McMaster. Generál, jenž proslul nesmlouvavým postojem k Moskvě, v únoru ve funkci vystřídal Michaela Flynna, na něhož se provalilo, že opakovaně jednal s ruským velvyslancem Sergejem Kisljakem, ačkoliv to popíral v Kongresu.
Trump úder na syrské pozice podle McMastera nařídil po jednání s členy národní bezpečnostní rady. Po úterním incidentu vyzval prezident svůj tým, aby ho informoval, kdo je za útok zodpovědný, a navrhl další postup. McMaster dodal, že nový šéf Bílého domu úder přikázal po „značně dlouhé adalekosáhlé debatě“.
Trump ukázal sílu: desítky amerických střel srovnaly se zemí základnu v Syrii |
I když Trump v kampani útok proti syrskému režimu odmítal stím, že Spojené státy mají prý jiné, větší problémy, než je Asad, kritizoval na druhou stranu Obamu pro nečinnost. Vyčítal mu, že i přes varování Damašku před překročením „červené linie“ nikdy nezasáhl. Má se nicméně za to, že jedním z faktorů byly tehdy i možné velké civilní ztráty a později se vstupem Moskvy do Sýrie také hrozba obětí v ruských řadách, což by ještě více eskalovalo napětí ve vztazích s Kremlem.
Kromě hlavního bezpečnostního poradce McMastera se klíčové schůzky účastnil rovněž ministr zahraničí Rex Tillerson a šéf obrany James Mattis. Chyběl však třeba viceprezident Mike Pence, jenž byl tou dobou ve Washingtonu. Média krátce před útokem spekulovala, že se tak stalo proto, že o chystané akci informoval některé vysoce postavené kongresmany. Bílý dům to ale popřel.
Má se přitom za to, že velký podíl na nynějším Trumpově obratu sehrál zejména šéf Pentagonu Mattis. Čtyřhvězdičkový generál, jenž po 11. září velel mariňákům v Afghánistánu i Iráku a později stanul v čele centrálního velitelství pro Blízký východ, platí za zastánce tvrdého postupu. Obamova administrativa ho údajně právě proto brala s odstupem. Bála se, že by mohl sklouznout až k otevřené konfrontaci s Íránem.
Za dva a půl měsíce v úřadu už stačil Mattis navýšit materiální podporu spřáteleným stranám bojujícím proti islamistům v Sýrii či Somálsku.
